Již od 19. století docházelo k počešťování německých příjmení, dále pak v souvislosti se vznikem sam. čsl. státu po r. 1918 a znovu po skončení 2. svět. války.
Někteří nositelé něm. příjmení získali pouze nové české příjmení,
např. např. Vojta Náprstek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_N%C3%A1prstekVojtěch Náprstek (17. dubna 1826, Praha – 2. září 1894 tamtéž) byl významný český vlastenec, národopisec, mecenáš a zapálený bojovník za pokrok.
Narodil se v rodině manželů Fingerhutových (doslova něm. náprstek); do roku 1880 se Náprstek jmenoval Adalbert Fingerhut.
Jiní si ponechali obě, např. Guth - Jarkovský,(neověřila jsem )
Někteří používali jedno z příjmení jako pseudonym.
např.
Rössler - Ořovský
http://www.joesaman.estranky.cz/clanky/ ... ovsky.html se narodil v rodině zámožného obchodníka drogistickým zbožím ve středu Prahy. Hmotné zajištění vyplývající z rodinného majetku mu poskytovalo dostatek prostředků pro jeho sportovní záliby v mladém věku a později značnou míru nezávislosti. Protože studenti c.a k. škol měly sportování zakázáno, přidal ke svému jménu krycí pseudonym Ořovský, neboť Ross znamená v němčině oř.
Obě přijmení ve většinou vyskytovala u rodů, které byly významné již s německým příjmením (aby se na skutky předků nezapomnělo a současně aby i přejmenovaný potomek byl dáván do souvislosti s původním rodem)
Po druhé sv. válce většinou docházelo k úplné změně, především u občanů židovského vyznání a u občanů, jejichž německé příjmení mohlo asociovat nějaké nepatřičné souvislosti.
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk% ... jmen%C3%ADPo druhé světové válce vznikla v rámci snah o degermanizaci jazyka také vlna snah o počeštění („odgermanizování“) českých příjmení. Tak český jazykovědec profesor František Oberpfalcer-Jílek ve svém spisku „Počeštěme svá příjmení“ uvádí, že německé příjmení má asi sedmina obyvatel, přičemž k tomu došlo často „zvůlí vrchnostenských úředníků“, kteří česká příjmení poněmčovali a zapisovali do urbářů apod. v německé podobě (např. příjmení Hrnčíř zapsali jako Tefr, což je zkomolené Töpfer (něm. 'hrnčíř'). Jílek (který šel sám příkladem a německé příjmení Oberpfalcer si roku 1946 změnil podle jména otcovy matky na Jílek[1]) navrhuje čerpat při výběru nového příjmení z historie jmen ženských členů rodiny (manželky, babičky apod.). Změna příjmení byla ulehčena i státem: zatímco změna běžného příjmení stála 125 Kčs, změna německého příjmení stála pouhých 5 Kčs
Zora
