Nepočestnost (bezectnost)

[zedir]

Dobrý den,

zvykli jsme si v matrikách neustále číst uváděné honestus, honesta, ale napadlo mě, co vlastně vedlo (mohlo vést) k zápisu inhonestus, inhonesta (například 4. 2. 1682 v této matrice). Základní představu samozřejmě vzhledem k tehdejším zvyklostem mám, ale jde mi o to, že právě kvůli tehdejším zvyklostem zase nemůže být tolik možných důvodů (tím chci například říct, že z pohledu církve by nepochybně bylo nepočestné, kdyby muž a žena spolu žili "na hromádce" beze sňatku, ale je jasné, že to se v této době prostě stát nemohlo) - rád bych zde tedy dal dohromady co nejvíce v úvahu přicházejících důvodů, ať už ze znalosti obecné historie a odborné literatury, tak i na základě vašich zkušeností. Co mě tak napadá (ale určitě neobsáhnu vše, takže budu rád za další nápady):

· svobodná matka (corrupta, deflorata, zmrhalá, dítě z nepoctivého lože...)
· nepočestná profese (kat, ras, prostitutka, "světští"...) nebo jejich potomci či lidé, kteří s nimi přišli (přicházeli) do styku
· tuláci, žebráci
· sebevrazi
· kriminálníci či osoby úředně vyšetřované a podezřelé z nekalostí, kacířství..., osoby ocejchované, vyhnané apod.
· lháři, klevety, křivopřísežníci...
· nepoctiví řemeslníci
· (místně) osoby žijící daleko od okolní obce

[Zora]

Nevím, jak moc se označení inhonestus s člověkem "táhne".
Pokud svobodná porodila a následně se vdala, snad mohla být již z hříchu mimomanželského vztahu "vykoupena" pokáním a dobrým chováním před svatbou...
Z hlediska vstupu do manželství a předcházející zpovědi žila řádně...

Naopak - často pozoruji v matrikách, že některé páry nejsou na rozdíl od ostatních označeny slovem honestus, (nebo jeden z nich)
Většinou šlo o "dítě na cestě"

Co vede k označení honestus pouze u jednoho ze snoubenců, moc netuším...
Ona čeká dítě s jiným?
On měl něco před svatbou s jinou?
Oba měli předmanželskou zkušenost, ale u ženy se to netoleruje?

Navíc, cokoliv řečené u zpovědi by mělo zůstat utajeno, takže o svých předmanželských zkušenostech by museli hovořit třeba při předmanželském katechismu...

Dospěla jsem k názoru, že bez označení jsou ti, kteří se jakkoliv provinili proti desateru a křesťanskému soužití.
Naprosto netuším, zda osoba bez označení honestus je totéž jako osoba označená inhonesta...

Navíc se domnívám porovnáváním v různých matrikách nebo u různých zapisovatelů se označení - neoznačení honestus nepíše vždy stejně - v podobných případech.

Se zápisem inhonestus jsme se setkala naprosto minimálně. Z

[matju]

Tak to je poprvé, co vidím zapsáno inhonestus.
Vždycky jen vidím, že je honestus/ honesta vynecháno u jednoho/obou z manželů, ale beru to tak, že se to třeba jen nechtělo faráři vypisovat... Ale může to být záměr, jak rozepisuje Zora.
Ještě bych k zedirově výčtu možná přidala osoby sympatizující s jinou vírou (přece jen je to 1682, takže relativně pobělohorské) - protestant/žid/ jiné ?

[zedir]

Vyloženě zapsanou nepočestnost jsem viděl několikrát, ale musel jsem tyto případy omylem někde ztratit. Než jsem to viděl výslovně uvedené, nějak jsem nad tím nepřemýšlel, jen jsem také viděl, že honestus/honesta je u nějakých párů zapsané u obou snoubenců/na střídačku/ani u jednoho a také jsem si říkal, že se to možná zapisujícím jen nechtělo neustále psát dokola (i když mnoha z nich zase nečinilo problém každý záznam znovu začínat svým vlastním několikařádkovým představením - Já, František Novák, toho času místní farář, z řádu...). Když jsem narazil na kata, rasa apod., tak u nich jsem věděl, že byli nepočestní, i když to v matrikách výslovně uváděno nebylo. Proto mě vždycky zaujalo, když to uvedeno bylo - proč? Procházel jsem namátkou pár stránek této matriky, jestli tam neuvidím více případů, ale zatím jsem našel jen tento. Škoda je, že tu chybí cokoliv, čeho by se dalo chytit, žádná profese, příběh, přiblížení... Na jednu stranu musel být důvod závažný, protože stál za to, aby byla nepočestnost - a ještě takhle ojediněle - zapsaná, na stranu druhou zase nemohl být natolik závažný, že sňatek byl i přes ženichovu nepočestnost vrchností dovolen (kdyby byl nějaký opravdový kriminálník, kacíř, křivopřísežník a vůbec potížista, sotva by mu vyšli vstříc).

Obávám se, že situace je zde stejná jako u socio-ekonomického postavení, kdy také neexistoval jednotný mustr, ať už u různých zapisujících, tak v různých oblastech - co je chalupník v jedné oblasti, může být něco trochu jiného v oblasti jiné. Určitě neexistovaly centrální (nebo i lokální) předpisy, dle nichž se vyhodnocovala (ne)počestnost a které univerzálně platily vždy a všude. Obecně ale platilo, že jakmile někdo ztratil čest, bylo nesmírně těžké ji získat zpět (například i děti katů, které v tom byly naprosto nevinně, musely žít počestným způsobem až 30 let, než přestaly být bezectné). Už jen tato vědomost vedla k tomu, že se lidé snažili, aby nebyli vyčleněni z počestné obce. Viděl bych to tak, že tu máme tři skupiny lidí - počestné (s honestus), počestné s nějakým vroubkem dle desatera (jak píše Zora, bez honestus) a nepočestné s nějakým závažným problémem (s inhonestus). Těžko ale říct - jsme zase jednou v říši dojmů a pocitů.

[Zora]

(například i děti katů, které v tom byly naprosto nevinně, musely žít počestným způsobem až 30 let, než přestaly být bezectné)
doposud jsem se domnívala, že u rodů snížených nešlo prvořadě o bezectnost v osobním životě... .
Jednalo se o práci s krví, která snižovala rod.

Vůbec nevím, jak by děti katů dokazovaly, že 30 let žily počestně.
Vždyť nakonec kati- až na výkon své práce - žili také počestně. Pokud uzavřeli manželství, pečovali o děti, měli jednu manželku. ..nekradli,.... nezabíjeli v noci potají pocestné... ..., neznásilňovali.... tak nepočestný byl pouze výkon práce...

Snad se mělo těch 30 let vztahovat na dobu bez práce s krví...
Pokud měli kati nebo pohodní a pod., děti, aniž by uzavřeli manželství, no tak ty měly i další ženy v obci a nebyly za to považovány za bezectné po dobu 30 let...
--------------
Fakt je ten, že se zapisující naprosto jasně neshodují ve způsobu zapisování těch, kteří měli jakýkoliv vroubek...
https://www.mza.cz/actapublica/matrika/ ... -00250.jp2

Tady je zápis - svatba kata Růžička - bez honestus. (pravá strana uprostřed)
Nad tím je svatba syndika s honestus.
další dvě svatby pod katem - bez honestus... a následuje u dalšího zápisu honestus...
z určitého pohledu by se mohlo zdát, že kat a ty dvě svatby bez honsestus - jsou si účastníci rovni...

Z

[zedir]

Pochybuji, že reálně v běžném životě ta "šťastná" počestná obec zvlášť rozlišovala, kdo je nepočestný z hlediska své profese a kdo je nepočestný jako člověk. Přirovnal bych to k antisemitismu, kterému byli židé vystaveni, bez ohledu na to, zda reálnými důvody byly rasové, nebo náboženské, společnými jmenovateli prostě bylo, že daný člověk je žid/nepočestný. Když jsem četl knihu o bezectných lidech, byla tam uváděna řada příkladů, kdy se bezectnost katů přenášela i na lidi, kteří s nimi jen přišli do styku - šlo tedy o případy, kdy kat nebyl bezectný jen z hlediska své práce, ale i on jako člověk a problémy následně měli i obyčejní lidé, kteří šli katovi na svatbu, pomáhali při jeho pohřbu nebo šli za kmotry jeho dětem. Jedná se tedy o dnešní německé spolkové země a je jasné, že u nás to zase mohlo chodívat jinak, ale jde mi o to, že u katů/rasů a jejich potomků nešlo často jen čistě o jejich profesi. Pokud se jejich děti chtěly stát poctivými řemeslníky, existovala ještě v 18. století právě ta podmínka, že se musely dát na počestný život a tak setrvat 30 let. Co to reálně znamenalo za požadavky, kdo a jak to kontroloval, tam psáno nebylo. Více by mě ale zajímalo, jak dle těchto požadavků měli takoví potomci žít ze dne na den - pokud se museli vzdát nečestné profese, ale zároveň se nemohli věnovat žádné počestné a nemohli být nepočestným tulákem či žebrákem. Takový začarovaný kruh.

[zeter]

četl jsem též... podle mě je důležité, že tyhle kategorizace mohly sice mít nějaký reálný a racionální základ (třeba u rasů hygienická rizika spojená s nakládáním s mršinami atp), ale nevyhnutelně se časem přeměnily v jakási dogmata v rámci myšlení magického (ať už v rámci křesťanství nebo v podobě nějakých pozůstatků předkřesťanských lidových pověr), a to už pak může nabývat podob opravdu rozmanitých - van Dülmen tam myslím zmiňuje jako příklad i opletačky, které měl nějaký tovaryš, který s někým sníženým seděl v hospodě u jednoho stolu nebo si s ním snad i podal ruku (doufám, že si to pamatuju aspoň rámcově správně *).
Že z toho začarovaného kruhu nebylo snadné uniknout, to mě proto vůbec nepřekvapuje - Židé neměli co dělat v řemeslech, ženy neměly co dělat na univerzitách, potomci rasů neměli co dělat mezi počestnými lidmi... vlastně něco jako kastovní systém, zkrátka velmi omezená sociální mobilita.

*) hm, teď jsem znejistěl, jestli zrovna tohle není zmíněno spíš v https://www.databazeknih.cz/knihy/chuda ... anti-61821

[zedir]

Ano, něco takového jsem tam četl, utkvělo mi to proto, že mě zaujalo, až jakých absurdních rovin bezectnost a strach s ní spojený nabývaly, že svým způsobem obyčejný člověk nevěděl dne a hodiny, kdy se i kvůli té nejhloupější maličkosti stane také bezectným - podání ruky bezectnému (aniž by to třeba věděl), účast na nějaké jeho slavnosti, řemeslníci nemohli beze strachu vypomáhat se stavbou popraviště, žádná manipulace s jakoukoliv mršinou nebo i jen zastavení se s katem na veřejnosti a obyčejný rozhovor s ním... jinak se často ozývaly hlasy volající po jeho prohlášení za nepočestného nebo žádající jeho vyloučení z cechu nebo přinejmenším zaplacení pokuty apod. I přes spoustu takových případů však stále předpokládám, že se ani v německých zemích nejednalo o nějak výrazněji rozšířenou praxi (ať místně, tak časově), protože to by za chvíli byli bezectní úplně všichni a přitom se s takovým označením setkáváme naprosto ojediněle.

Byly tam i příklady ne zase tak staré, už i po roce 1800, kdy společnost či obec jako celek už byla mnohem osvícenější a neurčovala bezectnost kvůli takovým hloupostem, ale v lidech ten strach zakořeněný stále byl a absurdně se řídili starými pořádky - asi opravdu jako dnešní Indie, kdy kastovní systém je sice oficiálně už dávno zrušený, ale v mentalitě obyvatel je stále hluboko zapuštěný. Kati a rasové tak opravdu postupně přešli do jakési přenesené, metaforické nečistoty a nepočestnosti, kterou hrozili předávat dále, i když se nejednalo již o jejich rod a trvalo dlouho než jejich sousedy opustila opatrnost a nedůvěra, kterou vůči nim cítili.