vyřešeno Vlastnictví půdy. 16. a 17. století.

[Kaliban132]

Dobrý den.
Může mi někdo říci, od kolika let mohl člověk v 16 a 17 století vlastnit, koupit nebo si pronajmout pozemek? <pole. louka a podobně>
Děkuji.

[zburget]

No, jaký člověk? Tedy člověk jakého postavení? "Běžní" lidé žádné pozemky vlastnit nemohli, veškerá půda patřila vrchnosti. Nebohli si je ani pronajmout v tom smyslu, jak ho chápeme dnes. Navíc byli všechni "běžní" lidé nevolníci a poddaní, takže i oni byli majetkem vrchnosti.
Z pojmu "běžní lidé" se vymykají svobodníci = nepoddaní (ale ti zřejmě taky snadno nemohli žádnou půdu vlastnit), šlechta a měšťané.

[Kaliban132]

No, jaký člověk? Tedy člověk jakého postavení? "Běžní" lidé žádné pozemky vlastnit nemohli, veškerá půda patřila vrchnosti. Nebohli si je ani pronajmout v tom smyslu, jak ho chápeme dnes. Navíc byli všechni "běžní" lidé nevolníci a poddaní, takže i oni byli majetkem vrchnosti.
Z pojmu "běžní lidé" se vymykají svobodníci = nepoddaní (ale ti zřejmě taky snadno nemohli žádnou půdu vlastnit), šlechta a měšťané.

Dobrý den a děkuji za odpověď.
Ano, máte pravdu, ale já vím pouze to, že 1572 si koupil Mikuláš zahradu. Měl by být synem Jiříka a Evy 1555 ( nebyli matriky), kteří byli z Litomyšle. Mikuláš koupil zahradu na Horním Újezdě a bylo by mu 16. let. Což bude zřejmě nemožné. Grunt si Mikuláš koupil v roce 1578. Víc nevím. Jde mě o to, zda si mohl někdo, tak mladý koupit zahradu nebo nějaký pozemek.

[zburget]

Opakuju, pokud nebyl stavu svobodného, nemohl si nic koupit. To, že za něco platil neznamelano, že to bylo jeho. Mohl zaplatit za právo tu nemovitost užívat za jasně daných podmínek.
Koupit si nemovitost mohl pouze tehdy, pokud byl svobodný = nepoddaný (a to ještě zjednodušuju) a zase jen od někoho, kdo to mohl fyzicky vlastnit.

V 16. století, pokud vím, nebyla žádná pevná hranice plnoletosti. Pokud byl v 16 letech schopen se o nějaký pozemek postarat, asi nic zvláštního nebránilo tomu, aby se o něj staral.

[janpechacek]

Opakuju, pokud nebyl stavu svobodného, nemohl si nic koupit. To, že za něco platil neznamelano, že to bylo jeho. Mohl zaplatit za právo tu nemovitost užívat za jasně daných podmínek.
Koupit si nemovitost mohl pouze tehdy, pokud byl svobodný = nepoddaný (a to ještě zjednodušuju) a zase jen od někoho, kdo to mohl fyzicky vlastnit.

V 16. století, pokud vím, nebyla žádná pevná hranice plnoletosti. Pokud byl v 16 letech schopen se o nějaký pozemek postarat, asi nic zvláštního nebránilo tomu, aby se o něj staral.

Dovolím si vás opravit, to co tu píšete je poněkud matoucí. Skutečné nevolnictví u nás, narozdíl třeba od Ruska, nikdy neexistovalo. Poddaní a to zejména na rustikálu byli v 17. století většinou zakoupení a mohli tak se svým nemovitým majetkem nakládat podle vlastního uvážení. Ano, byla tu jistá omezení, protože v současném slova smyslu nešlo o plné majetkové právo. Ale popisovat to optikou dneška je zavádějící. Oni měli právo svůj nemovitý majetek zcizit, tedy volně jej prodávat, odkazovat atp. Nebylo možné grunty dělit nebo je zastavovaat, to jsou omezení, které vyplývaly z práv vrchnosti na tento majetek. Vrchnost jim ale nemohla nakazovat komu můžou grunt prodat nebo odkázat. Nebyl to nájem, když už, tak bych to označil za formu dědičného nájmu založeném na purkrechtním právu (německém), tedy stejném právu, na kterém se zakládala města v době kolonizace. S movitým majetkem mohli potom nakládat zcela libovolně, k němu měli vlastnické právo v dnešním slova smyslu.

Chápu, že jste to chtěl zjednodušit pro účel vysvětlení, ale pro tento účel je naopak vhodnější říci, že mohli nemovitosti normálně prodávat a kupovat, protože to je mnohem blíž pravdě. Když už by bylo třeba vysvětlovat zvláštnosti poddanství, tak by se to mělo týkat omezení práv samotných poddaných (možnost stěhovat se, vstupovat v manželství, jít do učení/na školu), tam dochází k od konce 16. století a zejména po Bílé hoře k utužování, právní vztah k nemovitému majetku se ale nemění. To co bych možná ještě zmínil, kdybych to měl rozvést je spíše zadlužování gruntů při vyplácení podílů a sirotčích peněz, to je věc, která výrazně ovlivňuje trh a platební způsoby.

Plnoletost byla v 16. století 16 let pro svobodné (nepoddané) muže, zřejmě to platilo i pro poddané.

[Kaliban132]

Opakuju, pokud nebyl stavu svobodného, nemohl si nic koupit. To, že za něco platil neznamelano, že to bylo jeho. Mohl zaplatit za právo tu nemovitost užívat za jasně daných podmínek.
Koupit si nemovitost mohl pouze tehdy, pokud byl svobodný = nepoddaný (a to ještě zjednodušuju) a zase jen od někoho, kdo to mohl fyzicky vlastnit.

V 16. století, pokud vím, nebyla žádná pevná hranice plnoletosti. Pokud byl v 16 letech schopen se o nějaký pozemek postarat, asi nic zvláštního nebránilo tomu, aby se o něj staral.

Dovolím si vás opravit, to co tu píšete je poněkud matoucí. Skutečné nevolnictví u nás, narozdíl třeba od Ruska, nikdy neexistovalo. Poddaní a to zejména na rustikálu byli v 17. století většinou zakoupení a mohli tak se svým nemovitým majetkem nakládat podle vlastního uvážení. Ano, byla tu jistá omezení, protože v současném slova smyslu nešlo o plné majetkové právo. Ale popisovat to optikou dneška je zavádějící. Oni měli právo svůj nemovitý majetek zcizit, tedy volně jej prodávat, odkazovat atp. Nebylo možné grunty dělit nebo je zastavovaat, to jsou omezení, které vyplývaly z práv vrchnosti na tento majetek. Vrchnost jim ale nemohla nakazovat komu můžou grunt prodat nebo odkázat. Nebyl to nájem, když už, tak bych to označil za formu dědičného nájmu založeném na purkrechtním právu (německém), tedy stejném právu, na kterém se zakládala města v době kolonizace. S movitým majetkem mohli potom nakládat zcela libovolně, k němu měli vlastnické právo v dnešním slova smyslu.

Chápu, že jste to chtěl zjednodušit pro účel vysvětlení, ale pro tento účel je naopak vhodnější říci, že mohli nemovitosti normálně prodávat a kupovat, protože to je mnohem blíž pravdě. Když už by bylo třeba vysvětlovat zvláštnosti poddanství, tak by se to mělo týkat omezení práv samotných poddaných (možnost stěhovat se, vstupovat v manželství, jít do učení/na školu), tam dochází k od konce 16. století a zejména po Bílé hoře k utužování, právní vztah k nemovitému majetku se ale nemění. To co bych možná ještě zmínil, kdybych to měl rozvést je spíše zadlužování gruntů při vyplácení podílů a sirotčích peněz, to je věc, která výrazně ovlivňuje trh a platební způsoby.

Plnoletost byla v 16. století 16 let pro svobodné (nepoddané) muže, zřejmě to platilo i pro poddané.

Dobrý den a děkuji oběma za vyčerpávající odpověď.
Ještě bych vás poprosil, zda existuje nějaká tabulka věku pro svatbu. Vím, že se hranice plnoletosti měnila, ale v začátkem 17. století nemohu dohledat. Zajímalo by mě to z důvodu, že nevím datum (rok) narození s přelomu 16. a 17. století. Děkuji Kalibán