U nás se to vyhodnotilo jako ta nejlepší možnost, takže to měl každý – dítě mohlo psát perem, ale zároveň po sobě mohlo opravit případnou chybu.
Pamatuji si, že jsem jednou v první třídě zpanikařil, že nemám gumovací pero, ale jen propisku, a zrovna se psal diktát. Paní učitelka neměla radost, a já taky ne, protože to bylo plné chyb, když jsem je nemohl opravovat.
Vymoženosti dnešní doby.
Zmizíkovací pero ovšem používám teď, to gumovací se při mém středoškolském náporu výpisků vypisuje příliš rychle a není zrovna tou nejlevnější variantou. Ta zmizíkovací mi vydrží – a také se dají opravovat – tak nemusím v jednom kuse běhat po papírnictvích.