tak jsem se podíval zatím na tu kontroverzi o sv. Václavu - přiznávám bez mučení, že starší české dějiny mě nikdy moc nezajímaly, mj. právě proto, že když vidím, jak se dá zacházet s dosti úplnými prameny starými pár desetiletí, radši si ani nepředstavuji, jak se dá zacházet s prameny neúplnými, starými tisíc let
Čistě metodologicky mi přijde pozoruhodné (volně parafrázuji, jak jsem to pochopil), že antropolog Vlček si prvně od historiků "nechal určit", které pozůstatky jsou ty pravé, a když mu pak vyšlo něco jiného, než historikové předpokládali, tak prostě prohlásil, že tam, kde on zjistil něco jiného, se historikové mýlí ve všem ostatním než v identifikaci, a tam kde zjistil to samé, mají historikové pravdu i v identifikaci. Přitom celý jeho výzkum totálně stojí a padá s tím, že zkoumal ty správné pozůstatky (to podtrhuji). Historik nejsem, antropolog taky ne, takže nejsem s to posoudit ani věrohodnost přiřazení ostatků, ani přesnost použité metody, ale políbený vědeckou metodou bych s dovolením byl, a tohle mi trochu zavání. Ale situaci nesleduji a vůbec netuším, jak je na tom třeba výzkum přemyslovské dynastie pomocí analýzy DNA.
Pan Cinert je zjevně velmi erudovaný a aktivní, ale podle mých zkušeností těch zneuznaných géniú, kteří nakonec zvítězili a způsobili změnu paradigmatu, zas tolik není, a ten zbytek... ostatně i takové géniové jako Mendělejev uměli "zblbnout", Dmitrij Ivanovič si ke konci života začal do periodické tabulky přimýšlet prvky lehčí než vodík (a to prosím na začátku 20. století)...