Inu, klidně to napíšu znovu
Věk zemřelého se může lišit, v některých případech až o deset let.
Když člověk zemřel, věk se nejčastěji odvíjel od sdělení pozůstalých. Ti si nemuseli zcela přesně uvědomit, kdy se zemřelý narodil. (kolik z nás ví naprosto jistě rok narození prarodičů...)
Kněz samozřejmě mohl věk skoro vždy zjistit v knize narozených, nebo z oddacích dokladů, ale bylo to zdlouhavé, doklady už mohly být z farního archivu přesunuty, a matriční kniha narozených se už odložila a psala se nová. V neposlední řadě se nebožtík mohl do farnosti přistěhovat.
V mnoha případech se vycházelo z informací sousedů, známých, hlavně muži si pamatovali, kde zemřelý bojoval, kdy šel k odvodu a podobně, nebo že se ženil, když byla ta velká neúroda...
Někdy se vycházelo také ze vzezření zemřelého, kdo vypadal mladě, tak mu ubrali, koho třeba nemoc změnila, měl v matrice víc roků.
Vycházelo se i z věku manželky, dětí, ale to zvlášť u ovdovělých a znovu oženěných mužů bylo složité...
Většinou si kněz matriční události zapisoval na papírky, ty se pak přepisovaly hromadně. Záleželo jen a jen na zapisujícím, jak byl pečlivý, pozorný, v úmrtním věku mohl špatně přečíst číslici... nebo papírek i zašantročil. Už jsem se setkala i s tím, že papírky byly opsány dvakrát, jestli to bylo z nepozornosti, nebo se nějaké ztratily a bylo třeba doplnit stavy do obvyklého počtu, to už samozřejmě nevím...
Dalo by se říct, že matriční kniha úmrtí byla nejméně podstatná, šlo jen o počet zemřelých, nic víc...
(a občas byly pro faráře důležité poznámky, kdo za pohřeb zaplatil a kdo dlužil)
Z
. Děkuji za nakopnutí.
od expertdb » sob led 16, 2021 19:27 