GENEALOGIE

Uvažujete někdy nad tím, proč jste si vybrali takový nezdravý koníček?
Oči bolí z monitoru, záda jak se hrbíte nad počítačem. A ta přibývající kila, neboť každou volnou chvíli věnujete svým pra pra pra.... místo aktivnímu pohybu.
Ráno unavené tělo, protože se člověk do noci nemohl od matrik odtrhnout (ještě jednoho předka a pak už půjdu spát...).

přesně, uvažovala jsem, že bych nabídla známým, že jim to pohledám, ale ne ee- to bych si pak ve stáří nemohla číst "Věčně zpívají lesy" a "Hrdinný kapitán Korkorán" a "Ivanhoe" a další....

žene mne čas, prababi má 93... tak se teda ničím, ale na životní úděl to nevidím )

No to je přesné! Moje babi má 89, další z druhé větve 86, tak se činím.
Jenomže pak mě vždycky popadne myšlenka, že zemřít můžeme každý kdykoliv, tak se snažím věnovat všem větvím trochu, abych potěšila všechny (i sebe) aspoň trochu.
Nyní se zase velmi nemocná teta chystá na těžkou operaci, nikdo neví, jak to dopadne, tak se jí snažím něco rychle zjistit z její rodinné větve...

S tím čtením, kupovali jsme babičce takovou lupu, která stojí sama, postaví se nad knížku a nemusí se držet v ruce. Moc si ji pochvaluje a myslím, že ji někdy budu používat taky. Ale nerada bych u toho seděla na dvou židlích, protože se na jednu už časem nevlezu

Ale u genealogie se přece nesedí furt... najdu v matrice, jdu se podívat, hledám, kudy chodili, jedu tam, kde žili a objevuji,navštívím muzeum, popovídám s pamětníky, jdu se podívat, co předek jako tesař stavěl, poučím se o historii obce... ... a stejně - čas, který by druhý proseděl u TV, trávím racionálně. Podle mě to chce jen rozumný přístup, nemocnou tetu přece potěší úplně stejně třeba fotky obydlí, nebo vypátrané historky ze života předka jako "obrovský počet předků"
A při tom pohybu se zase může člověk ztratit nějaké to kilo, které někdo nabere při sezení...
Z

Ani mi nemluvte. Bezmála pětileté pátrání po předcích mi přineslo na jednu stranu spoustu vědomostí, znalostí a dovedností, ale na druhou stranu: nepočítaně probdělých nocí nad digitálními matrikami (kruhy pod očima už skoro vláčím po zemi), zablokovanou krční páteř (důsledek vysedávání u compu), dvě klíšťata na noze chycená mezi břečťany na židovském hřbitově na Olšanech a mnoho stavů naprosté zoufalosti - to když zjistíte, že část rodinné větve se ztrácí ve vesničce Fölsöngagy, kdesi na maďarsko-slovenském pomezí.

a pak ještě uprostřed léta zprovozní ty familianty, že!

a tohle "Fölsöngagy" je taky dost strašný

No teta a její rod žijí stále v Městečku Trnávce, zná tam každý kámen, všechny lidi. Na druhou stranu ví jen jména tří předků, dál už nic. Traduje se v rodině, že nejstarším byl Adam. Tak jsem na to sedla, rychle jedu jen po mužské linii, před Adamem jsem našla ještě Martina a před ním Pavla. Když budu mít štěstí, do roku 1650 najdu ještě jednoho. Třeba to tetě udělá radost a přivede na jiné myšlenky před operací. No já nad tím hrbím záda a když si mnu unavené oči, přemýšlím, proč jsem se raději nedala na golf, horolezectví, pinkponk
Ale je to vysoce návyková činnost, tohle rodopisectví! A ta odměna, když někoho najdu!

do tohoto koníčku jsem se pustil někdy kol. r.2006; tehdy ještě nebyla skoro žádná digitalizace matrik, do zájmového archívu skoro 200 km, čas žádný, tak jsem sbíral jen tak od příbuzných. časem mně zájem přešel.
po pár letech jsem vážně oonemocněl, dost času strávil v chorobinci, posléze doma, kromě jiného po náročných chemických léčbách jsem měl problémy s pamětí a "hlavou" vůbec - doporučení doktorů: co nejvíce mastit křížovky a sudoku. v čemž jsem ovšem neviděl žádný další přínos.
ještě během pobytu v nemocnici jsem se znovu pustil do pátrání po předcích; už byla digitalizace brněnského ZA a opavského - kde jsem všude měl předky (otec 10 sourozenců, matka sice jednoho, ale o dvě generace zpět už to bylo 7 atd.); a našel jsem alespoň na určitou dobu smysl vůbec jakéhokoliv snažení.
před třemi lety jsem se s výsledky seznámil své 4 sourozence, bratrance a několik sestřenic - zavládlo davové šílenství, každý mně od té doby čas od času bombarduje dotazy (někdy taky novými informacemi) ohledně předků .
a já vzhledem k tomu, že jsem se po roce vrátil do zaměstnání, nemám ani tolik času jako dříve.
ale nejdůležitější je poznání, že výsledky této práce je potřebné umět nabídnout dalším zájemcům - ať už přímé rodině, nebo jiným. že to člověk nedělá samoúčelně a jako zbytečnou práci; snad největším osobním ohodnocením je pro mne zájem praprapra...švagrové, respektive jejího manžela, kde jsme společného předka měli z matčiny strany v r. 1520 !!! a díky tomuto koníčku jsme navázali kontakty;
další je pak zcela nedávný, z Rakouska, kde jsme společného předka měli kolem r.1600 z otcovy větve.
zájem o posléze dokončené rodokmeny projevil taky místně příslušný okresní archív, který má zájem o rodokmen manželky, kde jsem zatím kolem r.1580.
a jak píše Pomněnka První: je to vysoce návyková činnost, tohle rodopisectví! A ta odměna, když někoho najdu! a já doplňuji: když najdi někoho, kdo má o výsledky mé práce zájem, nebo jen pomůžu někomu v doplnění jejho poznatků!
taky jsem začal psát historii rodu z matčiny strany., kde její rod pobýval v daném městě nejméně od r. 1490 a je dostatek materiálu o rodu nejen v matrikách. a dalším důvodem, možná nyní nejdůležitějším pro mne pro celou tuto práci je, že od Štědrého dne mám vnuka, který se sice narodil skoro na druhém konci republiky, ale věřím, že si jednou rád počte o tom, odkud vlastně pochází a o svých předcích.
a o tom by to celé vlastně mělo být. jsme asi poslední generací, která je (a bude) schopna vzhledem k tzv. elektronizaci státní správy tuhle práci odvést; trochu do toho systému skrze svoji práci vidím: další generace už se do elektronických systémů evidence obyvatel nikdy nijak nedostane.
a až za pár let někdo "chytrý" zodpovědně ustřihne dráty do archívů z nějakého jistě bohulibého důvodu (v řadě oblastí se tomu už tak děje nyní), budou naši potomci rádi za každou zmínku, kterou majdou ať již vytištěnou, nebo v nějaké (i staré) elektronické podobě.
všem spřáteleným genealogickým duším do jejich práce zdar, hodně úspěchů v pátrání a nenechat se odradit nějakým dílčím neúspěchem.
H.

hezky jste to napsal....
to s tou státní správou jste myslel tak, že všechno bude byznys? a obzvlášť data? docela mne to zajímá...

jen bych dodala, že Honza tady už pomohl mnoha lidem, naprosto nezištně a například v pátek, kdy jsme se setkali "my, genealogové" s předky z Ivančic, se jeho jméno skloňovalo ve všech pádech. Nebýt jeho aktivit a ochoty, nevím, jestli bychom se dali vůbec dohromady. Takže -i za tohle díky, Honzo. Z

odpověď pro Karolinu:
byznys určitě ne, na to státní správa ani "nemá" !!! )) i když v jiných oblastech krade jak straka
ale proto, že se zavádějí tzv. elektronické registry, včetně elektronizace matrik, vůbec celá evidence obyvatelstva; už to mělo běžet v r.2010, ale protože ani na to státní správa "nemá", daří se to (bohužel) až od letoška. úspěšně jim tom sekunduje úřad pro ochranu osobních údajů, který chrání kde co a přístupu kde kam - viz neustálé "vylepšování" zákona o matrikách
jednoduše řečeno - v budoucnu nikdo nikoho do evidence obyvatelstva nepustí (už teď mají obce problémy, a to systém ještě ani pořádně nechodí). a obyčejný člověk už se do toho systému vůbec nedostane.
matriky se taky vedou elektronicky, každých pár let se mění softwary, "vylepšují" (na kraviny a zpřízněným firmám peněz vždycky dost), takže po pár letech už se nedostanete do zpracovaných souborů v předchozích "nižších" programech; to stejné technika - dříve v PC diskety, potom CD, a dnes nejnovější PC už ani jedno nemají - to si pak budeme moct leda točit CD na prstě.
klasický příklad: před lety se opravovala věž kostela. jak velí tradice, je třeba se aktuálně zvěčnit, do báně dát spoustu údajů a nejlépe na disketách a CD. aby prý zase za 60-70 let si to mohli potomci přehrát na PC. když to celé komplet dodělali a s velkou slávou znovu otevřeli po opravách, zeptal jsem se vrchního organizátora, jestli současně předali jeden PC s odpovídající mechanikou a příslušným programem faráři - byl jsem označen za tmáře s tím, že snižuji informační hodnotu pro budoucí pokolení, že v té době už přece bude úplně jiá technika !!! měl pravdu, ten soudruh z radnice! bude.
takže se vracím k původu - co je psáno, to je dáno, své genealogické výsledky sice zpracovávám a udržuju v aktualizaci na PC (a po zkušenostech s kvalitou některých výrobků je občas zálohuju na několika různých záložních zdrojích), ale u těch dokončených si je tisknu.

hezký den a úspěšné pátrání.
H.

k té poslední větě - není nad starý poctivý tiskový výstup, držet v ruce tištěnou stránku, neřku-li knihu v její klasické podobě
------------------------------
dokonce i v zahraničí je problém možnosti zpětného přehrání dat uložených na různých médiích zaujal natolik,
že uchovávají „staré", k tomu příslušné přehrávače

K tomu něco podobného: můj muž je IT. Já pracuju (když nejsem na "dovolené", kde pěstuju děti) v IT firmě (jako ne IT). Takže máme doma celkem asi 8 notebooků, různého stáří- používáme tak půlku. Celý víkend jsme uklízeli mužovu pracovnu. CDčka jsme vyhodili. Našli jsme i diskety (ty velké už ne)- taky letěli. Ale nechali jsme si notebook s mechanikou na diskety. Pak jsme našli krabici ZIPek (prostě jiné médium) a nemáme ji na čem zkontrolovat, protože nemáme mechaniku (doma).
Za těch cca 15 let, pohledem na noťasy, se zapisování několikrát změnilo. Kdybych neměla některé věci na papíře, tak už je asi nemáme. A přitom ve chvíli, kdy data někam elektronicky ukládám, vždycky si říkám, to je prima.
Co budou na věži dělat s CD za 70 let si vůbec nedovedu představit, asi by to chtělo nechávat např. v knihovnách "čtečky" na všechna média (jak zmiňoval Kašpar). Jinak jsme v loji.

To jsme ale odbočili.
K tématu: problém návykovosti genealogie- tedy ne fyzické huntování těla, ale psychické- je pro mne i v tom, že dost vytěsňuje další moje zájmy a já pořád řeším dilema, zda otevřít notebook nebo ne Ale už se polepšuju.

Krásně to pojmenovala jedna profesorka počítačového práva. Prorokovala, že časem vznikne obor "počítačová antropologie", která se bude zabývat zkoumáním dat ze stařičkých nosičů (viz ty veliké "papírové" diskety).
Krásný příspěvek od Hozacwy!!
Opravdu je hnacím motorem i zájem ostatních. A proto také přeskakuji z větve na větev. Jednak abych si odpočala od nějakého příjmení, jednak abych zase trochu pohla i s jinou větví, kde se nedočkaví příbuzní dotazují, co nového jsem zjistila.
Výsledky mám v plánu dát do jakési rodinné kroniky a udělat několik výtisků.
A co se IT týče, jak to tak čtu, bude dobré sledovat vývoj a jakmile se ustálí nějaká novinka, asi předávat data na nejnovější nosiče. Je pravda, že teď už ani nemám notebook s CD mechanikou a všechno mám na USB flash discích.
(video z promoce mám na videokazetě a není v rodině nikdo, kdo by to ještě mohl na něčem přehrát

No s tím huntováním těla - právě že to psychické zatím vítězí a když se mám rozhodnout, zda půjdu pátrat do starých matrik, nebo vytáhnu kolo a půjdu se projet, jaksi ty matriky stále vyhrávají Takže se přidává i to fyzické

připojuji se - po návštěvě spořitelny a komerčky.
dvě hodiny , dvě cesty do "města"
Ve spořitelně byli bez proudu, musel přijet technik nahodit, aby klienti uvnitř mohli odejít.
pak už to "prý" bude fungovat. vypadával střídavě bankomat a tiskárna, takže když jsem přišla na řadu - nefungovalo nic a já trůnila na klientské židli a bankovní úřednice střídavě připojovaly, odpojovaly a telefonicky řešily. 4 lidé seděli, zbytek asi 10 čekal namačkaný v prostoru předsíně (více židlí tam není), mezi tím se plazily a řvaly děti, které mají na zemi svůj dětský koutek a nemají tam ohrádku. do toho hrčel bankomat, když se snažil pracovat, případně ječel, když mu to nešlo.
další fronta venku u bankomatu, vzteklí klienti přicházeli hlasitě řešit problém s penězi dovnitř (mopc se jich tam naštěstí už nevešlo...


komerčka - dovolené, potřebovala jsem vyzvednout kartu. kartu měli . po deseti minutách zjistili, že v přenosném sejfu. jedna osoba (cizí, záskok za pokladní na dovolené) věděla kde, ale nemohla tam, druhý - vedoucí- věděl, jak se do té místnosti dostat (asi zaheslovaný přístup), ale neměl povolení k odběru sejfu...., třetí ovšem upozornila, že nesmí v prostoru pro klienty zůstat sama - (vlk, zelí, koza)
vyřešili to asi přestupkem ...
další fáze -. měli přenosný sejf, neměli klíče, takže hledání, spíš hrabání v designovém nábytku nepřítomné pokladní. Poznámky o tom, že takový bordel nemám na stole ani v šupleti po probděné noci nad matrikami jsem si odpustila, šuplata přetékala a uložené písemnosti byly jen narvány naprosto bez ladu a skladu....(asi pod dojmem - proč to uklízet, všechno máme elektronicky přece...)
nakonec klíče našli, kartu jsem dostala po půlhodině. Byla jsem jediný klient.
A tak s láskou , nostalgií a pohledem upřeným na obyčejnou tužku vzpomínám na starou dobrou "záložnu", důstojné prostředí, zodpovědného hlavního pokladníka i na zcela obyčejné přepážky, kde měl každý soukromí, i na ty papírové stvrzenky, kam pokladník vepsal částku a já podepsala - vše během asi 1 minuty.
Nejhorší problém je z hlediska IT v tom, že psát, číst a používat tužku umíme snad všichni, ale poradit si se záludnostmi IT .... to neumí naopak skoro nikdo (v celém rozsahu) a pak se osoby před i za přepážkou stávají společně analfabety.
Uf, sorry za ne zcela genealogický příspěvek.