od Zora » úte črc 09, 2013 5:22
Martine, je třeba rozlišovat období a územní příslušnost. Všeobecně se dá říct, že katolická víra a dodržování všech předepsaných postupů, rituálů byla daná a neměnná a míra (úroveň) praktikování nebyla ovlivněna obyvatelstvem, ale především církví a jejími místními zástupci a majitelem panství.
Katolickou víru brali lidé jako naprostou samozřejmost a dodržovali všechna ustanovení, která byla předepsána. Návštěva kostela byla nejen povinností každého věřícího, ale stejně tak i společenskou událostí. V kostele se nescházeli lidé pouze k bohuslužbě, ale v rámci kázání se dozvídali i o novinkách světě, o politickém dění, o tom, jaký názor ma na tyto události církev, majitel panství, stejně tak byl kostel středem společenského dění, lidé si vyměňovali informace o dění v rodinách, v blízkých vesnicích i vzdálených městech. Ti, co v rámci povolání cestovali, byli zajímavým zdrojem a rádi se dělili o své zážitky. V ústě k bohu se všichni na mši slušně oblékli, ženy ale často i muži měli příležitost předvést svoji garderobu. V neposlední řadě platilo, že farář byl jedním z mála, který na vesnici uměl číst, psát a lidé se na něj obraceli s prosbou o napsání dopisu, žádosti či vyřízení věcí s vrchností.
Stejně tak ale byla dodržována další ustanovení, např o zpovědi, o výuce katechismu a další. Jistě se mezi věřícími našli ti, kteří byli v projevech víry vlažní, občas se zapomínalo třeba na pravidelnou zpověď, ale ten, kdo by nechodil pravidelně do kostela, ten by na vesnici byl vnímán jako někdo odlišný... Farář měl nesmírně silnou pozici, a co on označil za nesprávné chování, to bylo pro věřící dogma.
Mnoho far zůstávalo neobsazených, jiné, hlavně na Vysočině byly v zájmu různých "obsazovatelů". Měnily se hranice panství, ale neměnily se hranice vlivu. Třeba vesnice Bobrůvka psala zoufalé dopisy na konsistoř, že u nich nejsou pravidelně vykonávány bohuslužby a že žádají o přefaření. Vedlejší Bobrová spadala v různých dobách pod klášter ve Žďáru a později zase pod jiného "obsazovatele", tak, jak se měnili majitelé panství a hranice panství. To vše přinášelo nesmírné problémy obyvatelstvu a kostelu. Kostel bez bohoslužeb přestával plnil funci místního centra a situace přinášela hlavně těm chudobnějším problémy, jak se dostat vůbec do kostela.. (vzdálenost, namáhavá cesta především v zimě...)
Nesmí se zapomenout také na obranou funkci kostela, kdy lidé nacházeli pod jeho střechou útočiště a je zcela jedno, zda okamžitou situaci přežili, či ne. Šlo o vědomí, že se mají kam uchýlit a bůh se postará. Mnohé kostely byly stavěny i s přihlédnutím k této funkci. Prosto kostelní stavba dávala jistotu jak v otázkách víry, tak i ve vyhrocených životních situacích.
Vrchnost hrála v nábožnském přesvědčení také podstatnou roli, především v průběhu 17. století, kdy se víra měnila, řečeno zjednodušeně, změny evangelické (at už jde o jakékoliv vyznání) a katolické víry byly odvislé na víře majitele panství. Krásně je to třeba vidět i Lichtenštejnů, kdy se změnou víry se měnila i víra poddaných.
I po násilném přechodu ke katolické víře se lidé snažili vyznávat "víru svých otců" potají a je zdokumentováno spousta oblastí, kdy několik generací tajně setrvalo u víry (pro zjednodušení) evangelické.
Ale i tito lidé měli potřebu se shromaž'dovat, číst si biblické texty, nechat si osvětlovat starými písmáky historické souvilosti. Na setkání přicházeli ze širokého okolí, potají a nic na tom neměnilo, že třeba slavnost Večeři páně sloužila osoba s nejnižším svěcením, že přišla z daleka a že se takové příležitosti vyskytovaly velice zřídka. A to všechno s vědomím, že setrvávají u zakázené víry a s hrozbou trvrdých protiopatření ze strany církve i majitelů panství.
V souvilosti s vytvářením průmyslových center a hromadnou migrací obyvatelstva za prací docházelo k poklesu četnosti návštěv kostela, postupně. Provoz kostela byl dříve především na vesnicích uzpůsoben časovým možnostem vesnického obyvatelstva. Někdy sice docházelo k problémům s prací na vlastním - zbýval čas pouze v neděli a to církev nařizovala klid..., ale jak představitelé církve, tak i majitelé panství postupně museli najít kompromisy v robotních dávkách tak, aby poddaní přežívali....
Nyní ale vše bylo spojeno s tím, že muži pracovali ve fabrikách i 16 hodin, mnohdy bylo třeba započítat i další hodiny potřebné na cestu do práce a z práce. Byli nesmírně unaveni, pracovali v otřesných podmínkách a doslova každá minuta byla pro ně potřebná na odpočinek.
Třeba v příbramských dolech se dozvíte, že horníci si najímali na cestu do práce a z práce tzv. vůdce, seřadili se, a s rukou na ramenu toho před ním se nechali vést a po cestě spali.
Navíc přestěhováním se byla zpřetrhána vazba na kostel, farář uz neznal jednotlivou ovečku osobně, od rodičů, prarodičů. Je to vidět i na matrikách, kdy práve na přelomu 18. a 19. století se mnohdy v městských matrikách objevují zápisy bez uvedení místa původu, bez uvedení dat rodičů, občas špatná jména rodičů tam, kde jeden z manželů ovdověl a potomci o tom ztratili povědomí..
U nás v Brně je to třeba krásně vidět na Zábrdovické faře, která najednou vedla asi 6- 7 různých matrik (jednoho druhu) pro nově vznikající osídlení textiláků.
V průběhu 19. století se začaly objevovat pokusy o zlepšení podmínek především pro dělníky, ti se začali shromaž'dovat v různých spolcích a později i politických stranách a víra přestala být jedinou životní motivací.
Velkou změnu přinesla první světová válka a její hrůzy. V letech 1920 a dalších se zvedla vlna vystoupení z katolické církve (někteří přestupovali k církvím evangelickým, jiní se snažili žít bez víry).
Asi by se dalo říct, že víra a její projevy se dodržovaly mnohem pečlivěji na vesnicích, kde se obytelstvo mezi sebou dobře znalo a méně ve městech, kde docházelo k určité anonymizaci obyvatel.
Zora
