GENEALOGIE

.

To obvinění je předčasné. V 19. století kdy měli předci spoustu dětí, tak potřebovali živitele rodiny. V případě když zemřela žena, tak se o děti musel někdo starat. Moje prababička zemřela po porodu 11.4. a zůstalo novorozeně a dalších šest dětí. Praděda se 27.6. oženil znovu. Dá se říci, že to bylo běžné.

Naše strohá zjištění z matrik nás svádí posuzovat život předků našima dnešníma očima.
Ale nelze zapomínat na to, že nebylo důchodové pojištění, nebyly školy, nebyly dávky pro sociálně slabé, (jedině snad pastoušky) a osoby, které nebyly schopné se o sebe postarat, čekala v podstatě pouze žebrota, nebo žít ponižující život na účet obce.
Všichni zúčastnění se snažili, aby vdova byla co nejrychleji provdána.
Jak příbuzní - aby jim nezústala dlouho na krku, tak obec - aby se nemusela starat, tak třeba cechy, které měly dokonce ve svých cech. řádech pravidla, co je cech vůči vdově povinen... a v první řadě vdova sama, protože věděla, co by ji čekalo.
Moc se sama poohlížet nemohla, to především život na vesnici nedovoloval, byla by za "dorotu", ale mohla své vdané vrstevnice požádat, aby daly (prostřednictvím svých manželů nebo starých žen) dotyčnému muži najevo, že by o něj měla zájem.
Zora

premyslela jsem nad tim a jsem rada, ze se naslo velmi logicke vysvetleni, protoze jinak se mi dotaz zdal dost drsnej- na to, ze mluvite o svem predkovi.....
i kdyz mam mezi predky taky nektere, na ktere asi nejsem hrda, jsem rada, ze je mam

Můj předek, tovaryš doputoval do Ivančic, byl oženěn s čerstvou 19 letou vdovou a ta stihla již v tomto druhém manželství porodit dítě, počaté s prvním.
On se o celou rodinu- dalších cca 7 dětí - postaral a získa z této manželské transakce možnost trvalého působení v obci, stal se řádným členem cechu , později mistrem a to se z počátku jeho manželka starala zřejmě i o jeho mladšího bratra.
Takhle to chodilo a ani pan farář si o manželce nemyslel, že je poběhlice a jako otce narozeného "pohrobka" samozřejmě zapsal druhého manžela, i když počítat asi uměl... )) Zora

A dělá to zmatek, když nevíte o úmrtí ani o novém sňatku a najednou najdete narození sourozenců rok po sobě a každý má jinou matku a stejného otce. Sranda nastává když má stejné jméno.

Ještě větší, že u narození dítěte je jméno matky , dcery otce XY (tedy příjmení matky za svobodna), netušíte, že se jedná o vdovu, a tak hledáte a nenacházíte sňatek podle jejího jména za svobodna )) V tomto případě jsem byla ochotna prohlásit správně zapsanou Chmelíčkovou (po prvním manželovi) prohlásit za Fialovou (za svobodna) ... až zkratka slůvka vdova do toho vnesla jasno. Zora

V mojej rodine v jednej generacii zomrela matka koncom dubna a uz v polovici kvetna mal vdovec svadbu. Suhlasim, ze vtedy sa to bralo tak, ze sa treba postarat o rodinu, castokrat, ked bol clovek dlhodobo chory, tak sa svadba planovala vopred, aby po jeho smrti bolo vsetko pripravene.

Mohu skutečně potvrdit z rodokmenu předků, že bylo naprosto běžné, že při úmrtí jednoho z manželů se ten druhý ihned vdal či oženil.Ze začátku jsem z toho byl zděšen.Např.manželka zemřela při porodu, manžel byl do 3 měsíců znovu ženat.Nebo manžel zemřel na horkou nemoc, jeho pozůstalá manželka byla do půl roku znovu vdaná za pomalu nezletilého sedláka z vesnice vedle,nebo manželka zemřela na souchotiny, do 3 měsíců si bere o 10 let starší dceru sousedovu.Šlo o majetek, v tomto případě o statky a sedlácké majetky.Zkrátka, že by někdo ovdověl a pak to dožil sám neexistovalo.Láska neláska, majetek byl a je majetek.
Jak někdo takhle umře, chce to hledat v kronikách oddaných, v blízkém datumu se ožení určitě.

neřekl bych že by neexistovalo, že někdo dožil sám, spíš se vždy snažili si někoho najít, ale např. v mém rodokmenu si žena vzala muže v 19 letech, měli 3 děti(všechny přežily) a když jí bylo 25 let, ovdověla..v úmrtní matrice je zapsána jako 75 letá vdova po tom manželovi který zemřel když jí bylo 25 let.....

jirkakr píše:Mohu skutečně potvrdit z rodokmenu předků, že bylo naprosto běžné, že při úmrtí jednoho z manželů se ten druhý ihned vdal či oženil.Ze začátku jsem z toho byl zděšen.Např.manželka zemřela při porodu, manžel byl do 3 měsíců znovu ženat.Nebo manžel zemřel na horkou nemoc, jeho pozůstalá manželka byla do půl roku znovu vdaná za pomalu nezletilého sedláka z vesnice vedle,nebo manželka zemřela na souchotiny, do 3 měsíců si bere o 10 let starší dceru sousedovu.Šlo o majetek, v tomto případě o statky a sedlácké majetky.Zkrátka, že by někdo ovdověl a pak to dožil sám neexistovalo.Láska neláska, majetek byl a je majetek.
Jak někdo takhle umře, chce to hledat v kronikách oddaných, v blízkém datumu se ožení určitě.

S tím bych až tak moc nesouhlasil, že šlo o majetek. Hlavní důvod proč byly rychlé sňatky byl prostý. Pokud zemřel muž, tak vdova samotná s dětmi na krku by brzy pošla hlady. Pokud zemřela žena, tak muž pracoval a potřeboval někoho kdo se bude starat o děti a chalupu. To co píšete o majetku je zkreslené současným konzumním způsobem života.

Souhlasím s Vámi, možné je vše.Dnešní konzumní život, to jsem slyšel i za socialismu a budeme slyšet stále.
V každém případě jsem chtěl jen říci a vidím v těch rodo, že ten co zůstal, si bere vždy bere stejnou třídu.Např.ovdovělá 28letá selka si bere 17letého syna sedláka ze sousední vesnice se schválením otce, 48letý sedlák 31letou nepro.dceru souseda atd.Dle mého šlo o zachování fungování statku,rodu, majetku.Nikdo si n ikdy nevzal žádného nádeníka, podruha či domkáře.To jsou mé zkušenosti z rodo mého i známých.Nemusí to být samozřejmě všude, to by bylo jak z tabulek.Lidské osudy jsou naštěstí každý jiný.

někdy v tom byl majetek až okatě. můj předek, hostinský a gruntovník, ovdověl v 70 letech; děti se rozprchly do světa, většina do Rakous (19.století); po 3 měsících si vzal 24letou vnučku svého bratra; aby majetek zůstal v rodu; za rok zemřel; mladá vdova majetek obratem "střelila" mimo rod, a vdala se daleko o rodné obce. a majetkovému vztahu je konec.
manželka zase měla předka, který téměř odpovídal příspěvku od "Zora"; mladý hoch si vzal 5násobnou svobodnou matku, děti vzal za své a dalších 130 let se o něm v rodně pěly chvalozpěvy, jakýže to byl charakter. bodejť ne, příbuzní si tehdy oddechli.

moja babička to mala takisto, dedkovi zomrela manželka, tak si asi di dvoch mesiacoch zobral slúžku z ich statku - moju babičku - tá hovorievali, že v tom teda žiadna láska nebola, ale časom prišla