GENEALOGIE

Už jste někdo při svém bádání zažil pořádné překvapení z toho, co jste objevil nebo jste někdo odhalil nějaké dávné rodinné tajemství?

Já se zatím snažím marně. Někteří to znáte, chudá svobodná prababička otěhotní s utajeným bohatým pradědečkem a nikde ani čárečka. Někdy se ale musím pousmát nad tím, co najdu. Např. můj prapraděd má v rodné matrice napsáno, že ve svých 77 letech vystoupil z církve. Nejsem věřící, ale vůbec nechápu, co ho k tomu v takovém věku vedlo?

Tak s výstupen z církve mám ještě větší záhadu. Můj pradědeček v r. 1920 vystoupil z církve a v r. 1922 zase vstoupil zpět.

Taky nechápu, co ho k tomu vedlo, ale nějaké vnitřní přesvědčení to asi nebylo.
Mám takovou pracovní teorii, že se asi chtěl oženit s dívkou jiného vyznání (možná i bez vyznání), ale ze svatby zřejmě sešlo. Potom krátce před svatbou s mojí prababičkou se kvůli ní zase vrátil do církve. Ale jestli je to pravda - to fakt netuším.

Jinak k tomu výstupu vašeho předka můžu nabídnout taky jednu teorii: Můj dědeček prý vystoupil z církve i s celou rodinou poté, co se nějak nepohodl s farářem.

Taky mě to už napadlo, prý to s prapradědou nebylo vůbec jednoduché, ale myslela jsem i na to, jestli to nemůže nějak souviset s poplatky za pohřeb. Pokud byl člověk katolík, tak asi tehdy nemohl být pohřben jinak, než prostřednictvím faráře. Pokud by ale byl bez vyznání, představuji si, že pak se za jeho pohřeb platilo třeba obci, tudíž to možná bylo levnější.

Je sice prima spekulovat a představovat si, co ti naši předkové všechno navyváděli, ale škoda, že se to nelze nějak dozvědět.

Mě se jedno tajemství podařilo objevit.Vždy se u nás v rodině mluvilo o tom ,že můj děda měl 2 sourozence.Protože žili před 1.světovou válkou v Poznani,kontaktoval jsem tamní archiv,aby mi zaslali ohláškový list.A z něho jsem se dozvědel,že sourozenci byli celkem 4, ale ten nejmladší zemřel, když mu byl půl rok.A tajemství staré téměř sto let bylo na světě.

Anna píše:Je sice prima spekulovat a představovat si, co ti naši předkové všechno navyváděli, ale škoda, že se to nelze nějak dozvědět.

Neházej flintu do žita!!!
Některé věci se můžou najít v dalších archiváliích. Ale vlastní zkušenost s tím nemám. To o těch pohřbech by mohlo být ve hřbitovních knihách, nebo v dokladech k matrikám zemřelých. Taky by možná něco mohlo být v obecním archivu. Někdy se takové věci vyjasní náhodně při studiu zdánlivě úplně nesouvisejících dokumentů.

Já bych ale po tom nějak urputně nepátrala. Mám obavu, že by člověk strávil zbytečně spoustu času a výsledek je dost nejistý.

Jasně, toto není zrovna věc, která by mi nedala spát, spíše řeším jiné tajemství. Prababička měla za svobodna mého dědu údajně s nějakým boháčem, který jí vyplatil. V rodném listě, v matrice ani jinde jsem nenašla ani nějaký náznak, kdo by to mohl být. Prababbička u něj sloužila, takže jsem hend chňapla po sčítacích operátorech z roku 1921, kde musela uvádět jméno zaměstnavatele, ale tam (jakoby to tehdy sama tušila) raději uvedla "posluhovačka ve všelijakých domácnostech". Náš místní archiv má celkem špatnou organizaci, inventáře jsou zmatečné a předložené archiválie leckdy neodpovídají požadovanému, v hojné míře se ani nedodochovaly. Už jsem prošmejdila školní matriky i archiv obce, bez výsledku. Je mi jasné, že to třeba nikdy nezjistím, ale nedá mi spát možnost, že třeba někde přeci jen nějaký ten zápis je.

Teď mě tak napadá, že mám v rodě taky takovou trošku záhadu.

Sestra mého pra-pradědečka se narodila jako nemanželská, ale když jí bylo 15 tak se k ní otec=tehdejší manžel její matky přihlásil a uznal ji za vlastní. To není nic až tak neobvyklého, ale zarážející je fakt, že tak učinil až 11 let po svatbě s její matkou. V této souvislosti mě napadá, zda se spíš nejedná o tehdejší formu adopce. Nemá s tím někdo nějakou zkušenost?

V naší rodině se vyskytují hned dvě takové záhady.
1. Nejsem si jista zda-li je můj strýc synem mého dědy. Sice ho má zapsaného jako otce v rodném listě, ale šeptá se, že se údajně moje babi měla velmi ráda se svým švagrem a prý s ním strávila jednu noc. Pravdou zůstává, že se pak dlouhá léta moje babi se svou sestrou nestýkala. A navíc se údajně při jistých rodiných neshodách tímto argumentovalo. Tak nevím.
Babi už je pár let po smrti. Dědy a strejdy se ptát nemá cenu. Mlčí jako hrob, prostě stará škola.
2. Nedávno jsem objevila starou korespondenci mého prastrýce. Dopisoval si s jakýmsi pánem téhož přímení. Dopisy byly zasílány z psych. ústavu. Objevují se v nich věty jako:"Proč jste mě odložili?Proč si mě nechcete vzít domu?"atd. Jenže jsem nikde neobjevila žádnou zmínku o dalším sourozenci mého prastrýce.

Když se mne někdo zeptá, věci neznalý, co je to genealogie, tak mu s úsměvem odpovím, že detektivka. I já jsem odhalila nejedno rodinné tajemství. Pokud se to týká lidí, kteří jsou již po smrti, tak to je jen zajímavost. Horší, pokud se to týká někoho, kdo je ještě naživu, stýkáte se s ním. Pak to beru jako "zpovědní tajemství" a nepátrám a neptám se. Nebyla jsem u toho, když ten dotyčný se rozhodl, tak jak se rozhodl. To víte, že bych moc ráda věděla, co za tím vším bylo, ale je mi jasné, že bych tím dotyčného dost ranila. Prostě se musím smířit s tím, že určitá tajemství asi nikdy nebudou odhalena. Jedině, že by ten dotyčný se sám vyzpovídal, aniž by věděl, že já jeho tajemství znám.

Plně souhlasím se vším co tu bylo napsáno ! Už se mi i stalo, že když jsem náhodou objevil nějakou "nepříjemnost", bylo mi u jinak vstřícných příbuzných "doporučeno", abych se v tom dále neangažoval

Chápu, že pro někoho může být takové rodinné tajemství stále živé a bolestné, ale z vlastní zkušnosti si myslím, že je strašná škoda (aspoň pro nás, kteří chtějí vědět, kdo byli naši předci a jak žili), když si někdo toto tajemství vezme do hrobu.
Moje prababička měla mého dědu za svoboda, zemřela ve 36 letech, a tak se ani děda, ani nikdo z nás nikdy nedozvěděl, kdo vlastně ten pradědeček je. Můj děda to celý život toužil vědět, a když se zamyslím, že jeho krev zčásti koluje i v mé, tak jsem na tom stejně. Navíc se od tehdy doba značně změnila, co tehdy bylo "nemorální" už dnes za ostudu nikdo nepovažuje.
Genealogie je pro mě "závislost" a jako zvědavá ženská bych se asi nenechala odbýt, abych po něčem dál nepátrala

Aghnes píše:V naší rodině se vyskytují hned dvě takové záhady.
2. Nedávno jsem objevila starou korespondenci mého prastrýce. Dopisoval si s jakýmsi pánem téhož přímení. Dopisy byly zasílány z psych. ústavu. Objevují se v nich věty jako:"Proč jste mě odložili?Proč si mě nechcete vzít domu?"atd. Jenže jsem nikde neobjevila žádnou zmínku o dalším sourozenci mého prastrýce.

Zkuste kontaktovat dotyčný psych. ústav, mají archivy a z těch se dá lecos vyčíst. Já takhle získal u jistého příbuzného celkem zajímavé udaje.

při bádání jsem narazil na takové věci jako, žebrák, mušketýr a jeden můj zatím neprokázaný Hrneček dostal 8 let za válečné zločiny v lágru v Budějicích Inu příbuzné si člověk nevybere.

K tomu vystupování z církve: někde jsem četl (a mám to i potvrzené na vlastních příbuzných), že po vzniku Československa hodně lidí odcházelo od katolické církve a dávali se k Československé husitské. Moji předci z okolí Litovle to udělali stejně. U spousty z nich mám poznámku, že odešli a pak u něktrých, že se zase vrátili... Asi zjistili, že je to prašť jak uhoď

jtks píše:…vystoupil z církve…

Moji předci s církví sekli v roce 1917, kdy byly dva ze tří synů prohlášeni za mrtvé (předtím každý cca rok nezvěstný – jeden na Ruské frontě, jeden na Italské). Ještě nevím, jestli přímo vystoupili, ale všechny svaté obrázky skončily na špalku pod sekerou a do kostela se už nechodilo. Potvrzeno sepsanými vzpomínkami jediného přeživšího.