http://www.brdy.org/content/view/223/30/
výňatek o cvokařství:
Jedno z nejtvrdších řemesel bylo cvočkařství - výroba hřebíků. Do Brd se dostalo a zdomácnělo hlavně díky hraběti Vrbnovi (v Hostomicích se toto řemeslo pěstovalo údajně už od 15. stol., v Mýtě od 16. stol.), který během 18. století povolal na svůj hořovicko-jinecký velkostatek znalce tohoto řemesla ze Saska a Bavorska. Lidé v okolí Brd se rychle naučili tuto práci, a tak asi o století později se jí živilo na 1700 z nich.
V drobných dílnách bylo zpracováváno řezané (též stříhané) železo z železáren, později také telegrafní dráty. Metrové kusy se rozžhavily ve výhni z dřevěného uhlí, a pak se ve formách kovaly hřebíky, cvoky nebo cvočky (dle velikosti) nejrůznějších tvarů. V ceníku cvokařského zboží se uvádí různé druhy - podkováky (do koňských podkov), prkeňáky (zatloukací nebo vratové pro tesaře), šindeláky (pro šindelové střechy), břidlicové (pro břidlicové střechy), lištové, pantováky (k přibíjení pantů), laťové, podlahové, plaňkové (pro ploty), rámové, rákosníky (pro připevňování rákosových roštů na stropech), zámkové, nárožníky (k rohovým spojům trámové konstrukce), kolejnicové, potom štempflované, pifle a slovačkové (všechny pro obuvníky do podešví, podkovek a podpatků). Některé výrobky se poté pocinovávaly - například melasové hřebíky používané pro homolové formy do cukrovarů nebo lžíce.
Toto ruční řemeslo obnášelo denně na jednoho cvokaře až 40 tisíc úderů kladivem, což za týden znamenalo asi 10 tisíc hřebíků. Se zvyšujícími se nároky, pod útlakem obchodníků a pro konkurenční boj v tomto oboru vlivem automatizované výroby se začali cvokaři sdružovat do cechů. Zároveň se specializovali na takové výrobky, které bylo složitější strojně vyrobit, a kde byli ještě schopni se uplatnit, například vyráběli kování horských bot pro alpské země. Než definitivně převzaly celou výrobu po 1. světové válce továrny, proběhlo ke konci 19. století několik vln stávek cvokařů. O jedné z prvních (v r. 1866) píše i Jan Neruda "Výlet do kraje bídy".
Jan Čáka píše v knize "Po Brdech se chodí pěšky" (rok 1969) o běštínském Františkovi Havlíčkovi jako o jednom z posledních pěti podbrdských cvočkařů. Řemeslu je dnes sice odzvoněno, ale přece jen se v podbrdských vískách tu a tam ještě najde starý špýchar, veřtat či stará kůlna, kde se zachovalo původní nářadí, pec nebo i tehdejší výrobky. Jeden veřejně přístupný veřtat je v č.p. 74 ve Starém Rožmitále.
GENEALOGIE
Fórum pro příznivce genealogie. Hledání předků, tvorba rodokmenů, rady, genealogický software a další.
