GENEALOGIE

Kromě matrik a dalších zdrojů, které patří k tradiční výbavě, člověk občas na zmínku o některém ze svých předků může narazit i na nečekaném místě... třeba v literatuře. Nemám teď na mysli přímo známé osobnosti -- u těch je to jasné -- ale jsou nějaká setkání s předky, která vás překvapila třeba právě v knihách, novinových článcích a podobně? Připadá mi, že i když jsou to často spíš střípky, můžou nám toho hodně říct a dokreslit spíš sušší údaje, které máme z oficiálních dokumentů. Musím se podělit o situaci, v níž se mihl můj předek Ignác Kohout. Citace je z knihy V proměnách času od Karla Janáčka Soběnovského:

"Svatodušní bouře v Praze roku 1848 ve světle soudního vyšetřování (Anna Bajerová - rok 1920).
V městečku Krucemburku u Německého Brodu podněcoval lid tamější kupec Jan Dienelt*. Přijel přes Pardubice domů z Prahy 16.
června na voze, ozdobeným dvěma prapory, jedním červeným a druhým černým a s velikým rámusem bouřil občany, aby šli do Prahy
řádně vyzbrojeni na velícího jenerála. Chtěl dáti také zvoniti na poplach, a když mu to moudřejší rozmluvili, rozkázal aspoň
stážníkům bubnovati a svolati lid. Proti tomu jednání se ohradil soused Ignác Kohout, řka, co že budou v Praze dělati, přece ne prý
bojovati proti zeměpánu. Dienelt rozzloben tou řečí, šel na něj s kamením v ruce a vybízel lid, aby Kohouta ukamenoval, takže tento
musil utéci do svého příbytku."

Na tohle téma můžu taky přispět. V povídce Mirka Elpla (vlastním jménem Eduard Elpl, spisovatel a důlní inženýr) o důlním koníkovi Lukanovi je zmínka o mém předkovi. Koník se narodil v Zakřanech č.1 u hospodáře Posádky. Moje babička byla rozená Posádková ze Zakřan č.1, tudíž ten hospodář byl můj praděda nebo prapraděda. Povídka vypráví o tom, jak koník zachránil třináctiletého chlapce-havíře před závalem.

První místo, které si kůň Lukan pamatoval, byl starý jabloňový sad u roubené stodoly v usedlosti číslo 1 v Zakřanech. V létě tam běhal a dováděl s ostatními hříbaty, v zimě zůstával v teplé stáji. Hospodář Posádka, kterému patřil, měl sice hodně práce, ale na hříbata nikdy nezapomínal a staral se, aby měla čistou stáj, dostatek čerstvé vody, voňavého sena a drceného ovsa. Často za nimi přicházel a donášel jim jako zvláštní pamlsek mrkev nebo kůrky chleba.

Spisovatel Mirek Elpl chodil k nám do rodiny a do naší skalky přispěl několika "balvany" z dolů - zkamenělé stromy, spečený kámen asi z elektrárny.
Přes jeho dílo jsem se ještě víc obeznámila s rodinou Zozuli di Salino a spoustou dalších zlomků z regionální historie...Původem z Líšně, ale po předcích z Kohoutova.... v jeho pozůstalosti se našel i rodový erb, ovšem bez dalšího vysvětlení...
Moje teta se ve stáří starala o vdovu Elplovou...(manželství bylo bezdětné)
Dědeček zase tiskl Elplovy knihy a některé doprovázel svými linoryty...

Z