GENEALOGIE

https://hradil-cejkovice.blogspot.com/2021/

Krásné zamyšlení jednoho úžasného, velmi znalého genealoga.

Z

Jsem si jistý, že většina z nás "ušetřila" minimálně statisíce, ale nemyslím si, že, když ne od začátku, tak alespoň po nějaké době, to nebude u člověka ta motivace proč to dělá. Minimálně díky té činnosti má člověk mnohem větší porozumění, než kdyby někomu "vysolil" peníze a obdržel knihu.

Mě na tom zaujal fakt,(a ani ve snu mě nenapadlo tímto směrem přemýšlet), že naše práce jde do tak vysokých částek...

Tím, že je to koníček, tak člověk především prahne po nálezech
Z

Tak já jsem nad tím začal přemýšlet v moment, kdy jsem na stránkách nějakého genealoga uviděl "vzorový" příklad, kde chtěli za vypracování cca 5-generačního rodokmenu řádově desetitisícové částky. V té době jsem to už ale nějakou dobu dělal, protože, jak říkáte, je to koníček a prahneme po nálezech.

Jasně, ty ceny znám... ale nenapadlo mě spočítávat si, za kolik jsem toho udělala pro sebe ....
Z

Zora píše:https://hradil-cejkovice.blogspot.com/2021/

Krásné zamyšlení jednoho úžasného, velmi znalého genealoga.

Z

Dovolím si přidat svůj názor. Ano s použitým oceněním, zejména, jak píše p. Hradil, "zprůměrovaným" lze (v relacích roku 2019, kdy to bylo zřejmě zpracováno) souhlasit, ale to druhé kriterium! - na ruku na srdce - kdo z nás má 13000 ossob ve stromu, 20000 jednotlivých údajů a 2500 stran rodové kroniky?! - to je, podle mého názoru ne koníček, ale kůň nejméně na dva životy.
Ale jak píše Zora - co děláme pro sebe děláme rádi a se zájmem, a asi nás většinou nenapadne převádět to do těchto ekonomických kategorií. Jiná situace nastane, když to začneme dělat - pořád jako koníček - pro známé, kamarády, známé známých atd. To pak nevidím nic špatného v tom, že si takový propočet - sám pro sebe - udělám, abych měl nějaké kriterium pro ocenění svého vynaloženého času.

Už nějaký ten rok zpátky jsem přemýšlel podobně, tedy kolik by mě stály ty informace o mých předcích, které jsem vypátral, kdybych si je zaplatil u nějakého profesionála a už tehdy mi vyšly statisícové částky, a to pokud se bavíme jen o přímých předcích, připočíst k tomu všechny ostatní a boční větve, zajímavosti, perličky, co člověk tak nějak sbírá a zpracovává cestou, bylo by to řádově ještě více a natož dnes, po dalších letech pátrání a zdražování služeb. Postupně jsem začal zpracovávat genealogii přátel a známých, za což jsem si pochopitelně také nevzal ani korunu, ale i jen tohle by byly nejméně vyšší statisíce, ať už počítám nalezení vlastních záznamů, přepisy, překlady, vysvětlivky, nematriční zdroje, čas...

Placená služba se samozřejmě nedá srovnávat s pocitem, kdy si člověk své předky najde sám, přičemž je jasné, že nikdo není stoprocentní a všeznalý a dříve nebo později narazí někde na své limity, ať u čtení, jazyků nebo vojenství a bude potřebovat radu a pomoc. Je perfektní, že pro takovou pomoc tu máme fórum, ale pokud budu mluvit z pozice bývalého moderátora, nic se nemá přehánět a často mě vyváděly z míry arogance, sebejistota, sobeckost a sebestřednost leckterých tazatelů, kteří si mysleli, že fórum vzniklo speciálně jen pro ně a my že tu jsme nějací otroci, kteří jim musíme pomáhat prostě proto, že oni si to usmysleli a ignorovali jakákoliv pravidla fóra a mezilidské komunikace obecně. Proto jsem rád, když se objeví takové zamyšlení nad reálnou hodnotou genealogické práce, protože ve výsledku je to služba jako každá jiná. Kdybychom někomu úplně cizímu pomohli radami a přiloženou rukou postavit půl domu, také by přece dotyčný neočekával, že to bude zadarmo. Opakoval jsem to tu v minulosti mnohokrát - místní měnou je snaha, ať ve čtení, tak celkově způsob vystupování na fóru, zájem o svá vlastní témata, reagování na příspěvky apod. Pokud totiž lidé nehodlají vkládat iniciativu do vlastního bádání, neexistuje důvod, proč by tím měl zbytečně marnit čas kdokoliv jiný, aby se nakonec stejně například zjistilo, že se jedná o jiný záznam, než tazatel chtěl, což by se vyjevilo ale záhy, kdyby věnoval i trochu svého zájmu. Nemluvě o "takyprofících", kteří tu mohou vystupovat jako amatéři a nechat si proplácet práci jiných, ať už z pohodlnosti, tak i kvůli vlastní neznalosti.

Proto bych obecně uvítal více pokory a vděku ze strany všech, kteří na fóru (nebo kdekoliv v rámci genealogie) dostávají nezištnou pomoc a byl bych rád, kdyby si uvědomili, o jak časově (a leckdy i odborně) náročnou činnost jde a to stejné platí i o financích, které jim někdo svou aktivitou ušetří. Když se genealog setká s nějakým nevděčníkem, tak kdyby se v mezičase místo toho věnoval nějaké opravdové zakázce, mohl by vydělat nemalé peníze nebo přinejmenším by zbytečně neztratil čas, který mohl investovat mnohem efektivněji. Takže si jednoznačně pomáhejme navzájem dále, i mnohým ostatním, ale platí staré známé "důvěřuj, ale prověřuj", protože si myslím, že už jsme se všichni za svou dobu "v oboru" nejednou spálili...

Já bych přidala radu - prosbu.
Pokud se na fóru o svých předcích něco dozvíte, zkuste třeba "jen" hledat na netu informace o obci, o panství, porovnávejte data (třeba narození a důležitých událostí v tamním regionu). Poučte se o povoláních, s čím souvisela, hledejte také např. stavby silnic, mostů, pozd. železničních tratí, výstavbu továren ... tam všude se mohli předci přesunovat.
Poučte se o majitelích panství, hlídejte si přelomové roky, kdy se panství prodávalo, nebo byla konkretní obec přifařena jinam.

Rádi poradíme, popostrčíme, ale tu hlavní práci kolem předků musíte udělat Vy. A není to jen a jen vyhledávání zápisů a následné přečtení... a odfajfknutí dalšího předka do počtu.
Ti předci měli své životy, svá trápení, radosti , prožívali lásky zklamání, někdy to byly hezké roky, jindy chmurné... a mnohé z toho se dá poodhalit právě těmi získanými "vedlejšími" informacemi.

Z

Taď mi Zora tím, jak si máme zjišťovat různé veci o místrech pátrání, přiomněla jednu veselou příhodu, která náhodou sovisí s obcí, kde bydlím - Nezamyslice. A stalo se to jedné panímámě z Jednova, odkud pocházel můj otec.
Sice vůbec nesouvisí s tím, co se tu řeší, ale prostě se mi to nějak vybavilo. Tak se o ni musím podělit

V Nezamyslicích je železniční stanice a křižovatka dvou tratí. Brno - Přerov a Nezamyslice - Olomouc. Panímáma jela ještě za Rakouska-Uherska rychlíkem z Brna domů do Jednova, což znamenalo, že musela v Nezamyslicích přestoupit na vlak do Prostějova a pak nějak (netuším jak) pokračovat domů.
Když vlak zastavil v Nezamyslicích, tak některý drážní zaměstnanec hlásil, v jaké stanici vlak zastavuje. A hulákal německy (foneticky přepsáno) Nesmislííííc! Nesmislííííc! Chudák panímáma se zarazila. No, když nesmí slízt, tak nesmí slízt. A jela až do Kojetína.
Jak se pak dostala domů, o tom už se v Jednově nevyprávělo.

, a návaznost, co se mně osvětlila...

Nedávno jsem se podivovala, proč se město Hranice jmenují Hranice, ale vlaková zastávka Hranice na Moravě.
Zřejmě tam kdysi cestoval můj prapředek, když zařvali Hranice, tak se lekl a vystoupil, aby se nedostal někam za hranice, kam nechtěl
Následovalo tedy přejmenování vlakové zastávky....
Z