Motivace, cíle a výsledky genealogie

[luko]

Mám taky jednu úsměvnou rodinnou historku. Dcera si našla přítele. Když vyšlo najevo, že budou mít dítě, tak mně "mladej" požádal, jestli bych mu taky nesestavil rodokmen. Samozřejmě mě nezaskočil, protože jsem to měl v plánu. Dodal podklady na překlenutí "mrtvého období živých matrik", byla zima, tak jsem se do toho zakousl. Musím podotknout, že naše rodina je z Ivančicka a Rosicka, předci jsou většinou z Meziříčska. Zeťákova rodina je z Bystřicka, Blanenska, Boskovicka. Najednou se vyskytli praprarodiče v Padochově, což je asi 6km od nás a při hlubším pátrání jsem došel do naší Nové Vsi. Když to mladej řekl svému tatíkovi, tak ten se ho snažil přesvědčit, že se spletl, že to musí být Tišnovská Nová Ves, Kuřimská Nová Ves, nebo úplně jiná. Halt, Morava je malá.

[Mistr Jan]

Ano, mí rodiče – na první pohled lidé s úplně odlišnými lokacemi předků – by taky možná mohli být příbuzní...

Moje mamka je z Prahy, táta z vesnice kousek od Kladna. A hle – pár generací zpět na straně mámy, a jedna větev jejích berounských předků se posunula lehce na sever...a záhy jsou v téže vesnici, odkud pochází předci táty...

Mám tam ale ještě dvě nejasnosti (změna křestního jména a chybějící záznam). Nicméně, pakliže by se mi obě povedly objasnit, tak doopravdy mí rodiče spřízněni budou

J.

[zedir]

To mi připomnělo, jak jsme s nejlepšími přáteli zase tak jednou seděli v nějaké hospůdce a u několikátého piva jsme tak začali rozumovat a přemýšlet nad historií a genealogií, že by byla legrace zjistit, že stejně, jak my teď brbláme nad politikou, byrokracií, filozofujeme i "filozofujeme" nad "životem, vesmírem a vůbec" (vypůjčeno od Douglase Adamse), tak že stejně třeba o 300 let dříve takhle spolu seděli u piva naši pra...předci a nadávali, co zase chce vrchnost, jak špatné počasí tenhle rok je apod. Co jsem se pustil hlouběji do pátrání po jejich rodech (oba pochází z Brna, já z Tišnova), zjistil jsem, že s jedním máme předky žijící ve dvou sousedních obcích u Tišnova a s druhým se téměř potkáváme na Slovácku a u Třebíče a navíc jsme objevili, že jeho a mí předci žili asi v polovině 18. století v Tišnovské Nové Vsi asi tři domy od sebe, takže na to pivo spolu asi opravdu chodili... Když se vdávala má nejlepší kamarádka, její družička zmínila, že má rozpracovanou nějakou genealogii, jestli by mě to zajímalo (nebudu vás napínat, co jsem odpověděl - zajímalo!) a když jsem jen zběžně hodil oko na těch několik pospojovaných listů, kde měla zaznamenaný strom předků, kolem roku 1700 se jí tam opakovalo tolik vesnic a příjmení mých předků, že spolu budeme spříznění také nakolikrát... Díky takovým příkladům si člověk potom opravdu uvědomuje smysl úsloví "všichni jsme jedna velká rodina" (což samozřejmě nemyslím v biblickém smyslu). Doufám, že se mi s přáteli podaří přímo protnout u společného předka, to je taky jeden z mých zamýšlených cílů, akorát se jen bojím toho, že se potkáváme docela hluboko, takže mi dost možná dříve, než předka X najdu, dojdou matriky...

[galulois]

Já jsem začala asi ve 12 letech dělat rodokmen římských císařů. Mysleli si všichni, že jsem blázen a nakonec mi jeden nabroušený příbuzný vyčetl, že se nezajímám o naši rodinu! Jé, vám povím, to mě teda vůbec nenapadlo! No a pak už to jelo. Stejně si pořád všichni myslí, že jsem blázen, vyslýchám při rodinných setkáních každého kdo se aspoň trochu nechá, obrážím hřbitovy, fotím cizí baráky a tak - no, znáte to. Myslím, že jsem to měla tak nějak od malička, někdy mám pocit, že to na mě čekalo a že jsem vystudovala úplně blbou školu, protože práce v archívu - to by bylo něco! Vojenská část rodiny usoudila, že bych byla dobrej rozvědčík. Cílem je nadchnout taky děti - aspoň jedno nebo najít kohokoli v rodině, kdo bude trochu blázen jako já. Teď jsem předala kopie všech dokumentů a rodinné příběhy mých legionářů klukům z Legio vlaku a mám tak aspoň trochu dobrý pocit, že ta moje práce někde nezapadne. Tož tak.

[micaai]

Moje motivace začala tím, že jsem na nějaké informační ceduli naší obce objevil, že nějaký Ignác Vičar byl první starosta obce Kobylnice. Vičar, tak se přece jmenuje můj děda! Začal jsem tedy pátrat, jak to bylo skutečně a protože v pamětech rodiny už nic takového nebylo, zjistil jsem, že existuje vůbec něco jako celkem dobře dostupné matriky online a začal jsem se v tom vrtat. Klasicky nejprve svou rodinu. Ale jakmile jsem začal pátrat v matrikách, přišla s tím i spousta dalších směrů, které se otevřely, hlavně potřeba znát aspoň trochu místopis a tedy čtení ve starých mapách atd.
No a protože mě to hledání a přepisování matrik do genealogických stromů tak nějak chytlo, snažím se udělat genealogický strom všech, kdo se v Kobylnicích narodili, takže přepisuji v podstatě celé matriky narození Kobylnic do softwaru, chodím tady i po okolí po hřbitovech a sbírám střípky, které v matrikách nejsou, hlavně fotky z náhrobků. Mým cílem je nějaká velká časová osa, na které budou zachycené stromy jednotlivých kobylnických rodin. Práce to bude na roky, protože to dělám ve skulinkách volného času, ale prostě mě to baví.

[zeter]

micaai: jen pro zajímavost - nějaká vazba na skladatele Jana Vičara?

[micaai]

Jestli jde o tohoto Jana Vičara https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vi%C4%8Dar , tak nejspíš ne a nebo nějaká vzdálená. Vičaři přišli do Kobylnic v 19. století z Tvarožné, dál už matriky nesahají. Je možné a pravděpodobné, že nějaký člen rodiny se přesunul na severovýchod do Olomouce, jména rodičů nebo prarodičů pana skladatele by napověděly víc.
Bohužel o žijících Vičarech kromě rodinného kruhu moc nevím, protože tyto informace už z matrik nedostanu.

[zeter]

ano, právě toho jsem myslel - to příjmení není úplně běžné, tak mě to zaujalo... (i když teď koukám, že Vičarů je v republice přes 250)

[kubasyrinek]

Hezký den všem, především!

Musím říct, že se teď nějakou dobu peru s nějakou pra...prababičkou, kde mi nějak nesedí křestní jméno. Nějak mi už přestaly docházet nápady, kde a kam se ještě podívat. Vždy je jiskra naděje, ale zatím mi to vždy vyšumělo v tomto případě na prázdno. Tak jsem došel až k prohledávání fóra a předešlých témat zde. No a narazil jsem na toto vlákno. A vaše příběhy mě vskutku dojímají. Protože v příbězích a příspěvcích vás nemohu nevidět sebe... Pokud vás to zajímá, jak jsem se ke genealogii dobral já, pokračujte dále ve čtení...

Odhadem se můj začátek s genealogií dá datovat asi do doby, kdy mi bylo tak 10-12 let. Někdy v té době zemřela prababička a nějaký rok nato táta doma vynesl na světlo světa nějaké krabice, kde byly její věci! A protože moje prababička, byla dle dochovaných materiálů neskutečný archivář, bylo mi jasné, že to nadšení, které se ve mě probudilo mám po ní. Je to zkrátka dědičné. No a pak už to šlo snadno. Díky opisům Rodných a křestních listů z dob Protektorátu jsem byl záhy takřka na sklonku 19. století... Ale to byla otcovská linie! Pak jsem začal postupně zpovídat babičky a zjišťovat informace o jejich předcích... Tam to ale na dlouho skončilo. Na gymplu jsem objevil neskonalé hlubiny on.line matrik! A protože jsem ze Slezska, z Frýdku-Místku, resp. z Frýdku (jak se u nás zásadně a důsledně dodnes rozlišuje!), měl jsem velké štěstí. Opavský zemský archiv byl (a je) v digitalisaci velice daleko. Obrovským problémem pro mne byl na začátku kurent. Ale jako samouk jsem se tím nějak prokousal... Pak jsem nějak vše založil a šel studovat farmacii do Hradce Králové. Během studií moc času nebylo a tak jsem se během rodinných návštěv doma zaměřil na to, na co může být s každým dalším odkladem už příliš pozdě - staré rodinné fotografie. Obvolával a objížděl jsem různě vzdálené tetičky a pratetičky, pravnučky sester mých praprababiček a tak dále a chtěl jsem po nich, co mají doma, alespoň k naskenování. Na toto jsem celkem patřičně hrdý, byť stále mám další a další, kdo mi ještě zbývá (více z máminy strany rodiny). Když jsem již za covidu 2020 dokončil studia v Hradci, souviselo to i s lockdownem, opět se ve mně probudila touha pokračovat v nikdy "nedodělaném" rodokmenu. Tátovi mělo být 50, a tak jsem si říkal, že mu to dám jako dárek. Oříšek byla babiččina strana (protestanti z Těšínska), takže jsem mu strom se 7 generacemi jeho předků nepředal zdaleka kompletní (samozřejmě hlavně v poslední zpracovávané generaci, která by měla obsahovat 128 jmen). Pak jsem se zase plahočil po různých věcech, na které jsem přišel - např. jsem řešil problematiku svobodníků (volenství - poněkud odlišně u nás ve Slezsku oproti Čechám, resp. Moravě), pak jsem se zabýval šlechtickými sídly na venkově v okolí až jsem natrefil na jednu nesmírně zajímavou věc (a to je proč píšu zde, protože je to jeden (sic!) z mých cílů). Mé příjmení je Syřínek. Poměrně málo časté. V jedné publikaci o šlechtických sídlech na Frýdecko-Místecku jsem v jednom rodokmenu nějaké šlechty našel uvedeno jméno manželky - nějaká "Syřinková". To jsem tedy potřeboval zjistit, co to má znamenat! No a dobral jsem se nějakých závěrů, že existoval v dávném pradávném Slezsku (dnes Polsko) rod Syřenků ze Syřeně. Ten se časem dostal na Moravu a jeden jeho příslušník dlel chvíli na svobodném fojtství ve Staříči (což je moravská strana okresu FM). Zda se mi někdy podaří mého prvně doloženého předka z otcovy linie (1599 přišel "odkudsi") navázat na tento rod nevím. Je to už přece příliš dávno na to, aby se dochovaly nějaké materiály, které by to mohly nějakým způsobem potvrdit...
No a podobně to bylo s máminou oslavou 50 let o 2 roky později. Zase to nedopadlo kompletně. A tak se v tom kopu ještě dnes... Tak jako s tou v úvodu vzpomínanou pra...prababičkou Kateřinou, která se narodila Bůh ví kdy... (na to konto mě čeká ověřování změny jména v matrice biřmovanců, případně musím dohledat - což jsem si zatím ale moc neoblíbil - zápisy v gruntovních knihách, kde se řeší majetek po jejím otci, případně ještě v archivu dohledat dokumenty ke svatbě, jsou-li?...) A pak ještě jeden strašák ve skříni - polská linie mé praprababičky a pak dalšího praprapradědečka, který přišel na Těšínsko ve vlně emigrace z Haliče... Ale to zatím odkládám ad calendas graecas...

Nicméně díky moc, mí genealogičtí kolegové, toto fórum mi pro dnešek dalo pořádnou dávku motivace, protože vím, že v tom nejsem sám. Vidím, že vás ženou dál úplně stejné pohnutky jako mě, že řešíte stejné problémy a často jste taky zcela absolutně bezradní a na dně, abyste za den, dva, týden vítězoslavně dosáhli jednoho z dalších dílčích cílů v této nikdy nekončící detektivce!

Hezký večer,
Jakub, 27 let, Praha.

P.S.: Kdybyste někdo měli nějaké předky ve Slezsku (Těšínsko, Frýdecko, Ostravsko) případně na moravsko-slezském pomezí, rád s vámi budu sdílet ještě mnohem více, protože tento můj rodný kraj má proti zbytku Republiky mnoho a mnoho specifik...

[Gringo]

Me ve skole dejepis celkem bavil, hodne dejinych souvislosti mi utkvelo v pameti a tak kdyz pak muj otec jednou prinesl spoustu archivnich dokumentu a jakysi rodokmen zpracovany kolem roku 1970, tak jsem si hned vsimnul urcitych nesrovnalosti. To bylo deset let zpet, dneska uz jsem ostrilenejsi, dohledal jsem spoustu legend a pribehu, ktere se vypravovaly, propojil strejdy, co vlastne strejdove nebyli, prestal rikat sestrence sestrenka, ale neter a dokonce se mi povedlo najit i detaily, ktere si uz nikdo nepamatoval. Trochu potiz byla ze strany maminky, ktera je adoptovana - ale to nevadi, rodice, kteri ji vychovali meli taky rodice a ti meli taky rodice a uz se to veze.
Poznal jsem spoustu zajimavych (zivych) lidi a to nejlepsi na genealogii - nikdy nejste u konce.

a pro kolegu Syrinka - mam par "odpadliku" z Karvinska, pokud se vam to zda zajimave, napiste, rad nasdilim.

[zedir]

Když tu vidím oživené toto téma, mohu se pochlubit, že se mi podařilo splnění cíle, o němž jsem ani nevěděl, že jej mám. Léta jsem počítal s tím, že se ve své otcovské linii nikdy nedostanu nikam hluboko, protože nejstarších 100 let matrik shořelo, a zastavil jsem se tudíž někde okolo posunutého počátku matrik, kolem 1780. Před několika dny - ani nevím proč - mě napadlo se jen tak podívat na záznamy o mém nejstarším předku v této linii (prapraprapraděda). Věděl jsem přece, že se nikam dále už nemůžu posunout... Zčistajasna jsem ale objevil záznam, z něhož vyplývalo, že právě tento předek a jeho otec pocházeli z vedlejší farnosti, kde jsou záznamy od roku 1680, takže jsem přidal další tři jisté a jednu nejistou generaci (ve spolupráci s LR). Je to skvělý pocit. Takže můžu určitě vyslat poselství, ať nikdo neztrácí naději v nalezení předků, kteří se mu někde schovávají...

[Mistr Jan]

Když tu vidím oživené toto téma, mohu se pochlubit, že se mi podařilo splnění cíle, o němž jsem ani nevěděl, že jej mám. Léta jsem počítal s tím, že se ve své otcovské linii nikdy nedostanu nikam hluboko, protože nejstarších 100 let matrik shořelo, a zastavil jsem se tudíž někde okolo posunutého počátku matrik, kolem 1780. Před několika dny - ani nevím proč - mě napadlo se jen tak podívat na záznamy o mém nejstarším předku v této linii (prapraprapraděda). Věděl jsem přece, že se nikam dále už nemůžu posunout... Zčistajasna jsem ale objevil záznam, z něhož vyplývalo, že právě tento předek a jeho otec pocházeli z vedlejší farnosti, kde jsou záznamy od roku 1680, takže jsem přidal další tři jisté a jednu nejistou generaci (ve spolupráci s LR). Je to skvělý pocit. Takže můžu určitě vyslat poselství, ať nikdo neztrácí naději v nalezení předků, kteří se mu někde schovávají...

Gratulace! Skvělý průlom. Jen dotaz – není možné se v dané farnosti dostat dál skrze materiály v archivu? Dochovalo se něco i ze správy velkostatku? Mám na mysli gruntovnice, soupisy poddaných a tak podobně.
Moje otcovská linie vždy šla tak trochu stranou, nikdy jsem k ní neměl jakýsi "vztah". Už taky proto, že se předci z této větve jmenovali úplně jinak než já – můj (nemanželsky narozený) děda totiž nezdědil příjmení po otci vlastním, nýbrž po nevlastním, přes osvojení. Vyzkoumaná tedy je, do 17. století, ale na zakázku, kterou si objednala má teta nedlouho předtím, než jsem se začal genealogii věnovat sám. Mám dojem, že by šla o generaci, nebo dvě, prodloužit, ale to bych musel zajet do plzeňského archivu, což i kvůli vzdálenosti rozhodně není mezi mými prioritami. První linie, kterou jsem takto zkoumal, byla proto otcovská linie mojí maminky, od Uhlířských Janovic. Tam se mi povedlo dostat se do roku 1655.
J.

[pavel.m]

Já mám ověřeno v otcovské linii do roku 1660, neověřeno mám ještě jednu generaci rn cca 1620. Taky mě zastavil požár fary, starší matriky byly, ale v roce 1666 shořeli. Ovšem pokud existují z dané doby gruntovnice, tak to linii propojím. U dalších hlavních linií bohužel podobné věci. Linie Taťkovi mamky do roku 1710- fara vypálena najezdníky, Linie od mamky obě končí v Mutěnicích na přelomu 17. a 18 století, kde by záznamy měli být zapsány v Hodonínské matrice, bohužel dle všech indícií byla ještě matrika vedena i v Mutěnicích a ta se nedochovala. Čekám jak dopadne skenování gruntovnic pro MZA a zda se tam nějaká pro Mutěnice objeví, jinak se dál nedostanu. Aktuálně to neřeším a dělám rodokmeny mojí skoromanželce a známým dokud se najde po večerech čas. Moje motivace je hlavně zjištění zajímavostí nejen o mé rodině.
PaM

[nathan]

Já jsem měl zatím ve většině linií štěstí na docela přehledné a zachovalé matriky. Tak docela zírám, že to zřejmě vůbec není obvyklé. (Trápím se jenom se židovskou větví svých předků, kde je to obtížné velmi specifickým způsobem, ale nevzdávám se.)

A musím teda říct, že zápisy ze 17. století se mi obecně čtou lépe než o něco pozdější. Zároveň ale u těch linií, kam jsem se skutečně dostal do 17. století, to většinou byla práce různých (velmi) vzdálených příbuzných. Já jsem "jenom" ověřoval a tu a tam opravoval chyby, většinou nijak zásadního rázu.

Jinak tedy celkově k mé motivaci a cílům: původně jsem chtěl jenom zjistit pár docela konkrétních informací o praprarodičích a částečně prarodičích (jak v rodině mého otce, tak matky to bylo tak, že jim rodiče nic moc ze svého života nevyprávěli, takže spoustu věcí prostě nevědí), ale velmi rychle mě to pohltilo jako už dlouho nic jiného. Velkým hnacím motorem je pro mě to, že v nějakém smyslu je každý z nás souhrnem všech svých předků a naše vlastnosti a rysy (ať už je to barva vlasů nebo některé aspekty povahy) ve velké míře pocházejí od nich. A nebýt kohokoli z nich, nebyli bychom ani my. Když poznáváme svoje předky, dozvídáme se toho hodně i o sobě. K tomu mě vždycky zajímala historie, ale v genealogii se z historie stává něco velmi osobního -- a tím ještě přitažlivějšího.