V našich rodech bohužel nikdy moc fotografií a dokumentů nebylo, ale za poslední dekádu, co se genealogii věnuju, po babiččině smrti a kontaktování větví rodiny, s nimiž se stýkáme jednou za uherský rok, se naštěstí nakonec přece jen spousta materiálů objevila. Má nejstarší fotografie není zase natolik stará, je na ní můj praděda s prababičkou nejspíše někdy v období kolem své svatby, takže cca rok 1912. Praděda si prababičku bral jako o 15 let starší vdovec s několika dětmi, tak obdivuju prababiččinu odvahu, ale jsou to právě tito mí předci, u nichž vím, že spolu zůstali nejdéle, a to až do pradědovy smrti o půlstoletí později. Při pohledu na fotografii vždycky zalituji, že se nedochoval pradědův klobouk, ten bych bral ihned. Marně zatím také pátrám po jejich svatební fotografii, protože se dá očekávat, že by na ní ještě mohl být pradědův 94letý děda, který se narodil v roce 1818. Pak mám jednu fotografii, na níž je má babička ještě velmi mladá, ale domnívám se, že vedle svých rodičů tam má ještě svou babičku narozenou v roce 1848, jen nemám způsob, jak to ověřit.
Za všechny dokumenty a fotografie jsem byl nevýslovně šťastný už jen proto, že trvalo spoustu let, než jsem vůbec dal dohromady podoby všech svých praprarodičů a i dnes dva z nich znám jen z jediné fotografie. Do rukou se mi také dostaly dokumenty jako rodné a úmrtní listy, různé platební rozkazy, dědictví, kupní smlouvy, notářské spisy, domovské listy apod. a i když se většinou jedná o generaci mých praprarodičů a období 40. - 60. let 20. století, figurují v těchto pramenech ještě i jejich rodiče a prarodiče a nejstarším dokumentem z nich je odstupní smlouva, kterou můj praprapraděda dva roky před svou smrtí přenechává pozemky svému synovi, mému prapradědovi. Smlouva pochází z roku 1890 a mít v ruce takový kus rodinné historie je úžasný pocit.
Jedna paní, s níž máme hluboko společné předky, mi ukazovala rodný list předka vydaný v roce 1827 (on sám se narodil v roce 1801) a který měl dokonce ještě krásně zachovanou farní pečeť. Když jsem měl před sebou dokument (a v perfektním stavu) starý téměř 200 let, tak jsem si pochopitelně uvědomoval, o jakou raritu se jedná a když mi ona paní říkala, jak ji kdosi prosil o zapůjčení listu, tak jsem jí to rozhodně rozmlouval, ale ona sama vůči tomu nápadu příznivě nakloněna nebyla. Jsou prostě věci, které se nedávají z ruky...
Praděda s prababičkou, cca 1912:
https://ibb.co/gD634cFOdstupní smlouva praprapradědy svému synovi, 1890:
https://ibb.co/Q6PTHtdNa závěr jsem si vzpomněl na téma, které jsem tu kdysi zakládal a které by mohlo zajímat kohokoliv, komu se líbí i toto vlákno:
viewtopic.php?f=14&t=21274
