Tradiční rodina již sto let neexistuje, článek lidovky.cz

[zburget]

Jo, jasně že prostě Evropa nevymře a až pak se sem nastěhuje někdo jiný - tak jsem to tím vyhynutím nemyslel. Však ono je velká spousta lidí, kteří v Evropě vidí zemi zaslíbenou a na jakékoliv uvolněné místo se sem nahrnou. A pokud s tímhle naše (evropská) civilizace nic neudělá, tak jako taková vymře - postupně se promění v něco jiného, životaschpnějšího. Jen těm, kteří se sem hrnou, protože tuší, že jim tady bude líp = bude jim líp v našem kulturně-nábožensko-politickém prostředí, než v tom jejich, nějak nedochází, že když sem přetáhnou a prosadí to svoje prostředí (o což se všemožně snaží), tak to tady nakonec bude vypadat stejně, jako u nich doma, tedy před čím vlastně udekli.

[Viridis]

Ad Zeter:
Já jsem se vyjadřovala k tématu o rodině a dětech. Černochy a židy jste sem zatáhl Vy. Já o nich nepsala a ani nemám potřebu se k nim vyjadřovat.
V období patriarchátu nebyl muž majorita - co do počtu, myslím. Vzhledem k neustálým šarvátkám a válkám, ve kterých se navzájem vybíjeli, bylo mužů v komunitách - nebo národech, populaci - vždy méně než žen. Jejich "nadvláda" nebyla dána počtem, ale fyzickou silou a agresivitou - ta nastupuje vždy, když dojdou jiné argumenty .... Ostatně před - i po - patriarchátu byl/je matriarchát, že
Peklo děcku zařídí matka, protože není konformní k majoritě - a nebo majorita, protože k ní matka není konformní? Za A). Děcko nepochopí, proč to má doma jinak než ostatní (nemyslím teď drobné odlišnosti, ale ty podstatné - koneckonců i úplná hetero rodina může dítěti způsobit trauma svou jinakostí, pokud je významná - viz dívka pojmenovaná Půlnoční bouře). Jinakost si odůvodní dospělý člověk, který si ji zvolí (a abych zase nebyla napadena - teď nemyslím odlišné nastavení sexuality, tu si nikdo nevolí a musí se s tím nějak vyrovnat - obvykle v dospělosti, pokud vůbec ....), ale ne děcko v kolektivu těch "normálních".
Nemám potřebu se vůči komukoliv vymezovat. Svoje názory na věc - na článek, který stál na počátku téhle diskuze - si ponechám v nezměněné podobě.

[Zora]

Nějak nevím, co bych k článku dodala . Snad po odborné stránce je napsaný v duchu posledních vědeckých objevů či snad trendů.

edit - Vystudovala jsem slaboproud, nemám potřebné odborné vzdělání v oboru gender - sociologie, (tak je prezentovaná autorka těchto informací), proto posuzuji obsah jen jako občanka, žijící jako dítě v rodině otec (muž)- matka (žena), prarodiče (totéž), a jako dospělá v rodině manžel (muž) a dospělé dítě.

Po obsahové stránce se s článkem rozcházím, za rodinu stále považuji otce (muže) , coby záštitu rodiny, matku (ženu), coby hospodyni a vychovatelku a v těžkých dobách zástupkyni muže. Všechna ostatní seskupení jsou buď jakési nezbytné náhražky, vynucené životaběhem nebo něco, co se dnes vnucuje od menšin.
Adopce dítěte v jednopohlavní domácnosti je řešením pro tento dospělý pár - touha po dítěti. Chápu.
Není to řešení nekvalitní životní situace dítěte, to by měli chápat zase ti dva dospělí.
Nedovedu si představit v kojeňáku pět miminek a vybírat, které z nich bude vyrůstat z pohledu společnosti v jinakostním prostředí.

K diskusi chci říct - rodina, manželství jsou fakt tradiční, tedy pro prostředí. ve kterém žiju, žili mí předci. Vždy se uzavírala manželství a děti se v nich rodily. Ano, některé osiřely, mé rody nebyly výjimkou, o některé se rodič nestaral, postarala se širší rodina.
Nejsem věřící, nemám potřebu se řídit desaterem, ale žiju v prostředí, které formulovala křesťanská morálka.
Úsměvně si vzpomenu na misionáře, kteří přeučovali domorodce, jaká jediná správná poloha je při souloži. Ani tohle nebylo racionální, i ti domorodci měli své tradice. A tradice nejsou jen činnosti, které se přenášejí z generace na generaci, ale i moudrost v nich skrytá. Při souloži ve stoji zezadu, pardon, hrozí menší riziko co já vím kousnutí jedovatým plazem a kupodivu muž i v dané chvíli je lépe připraven na event. okamžitou obranu své rodiny, svého společenství. . (to misionáři z Evropy ovšem neřešili).
Proto nesměšuji a také nemohu směšovat způsob života rodinných pospolitostí u jiných národů, na jiném území, nebo světadíle, s jiným náboženstvím.

Asi si všichni uvědomujeme, že na našem postoji k rodině nezmění nic ani článek, ba ani někdy trochu útočná diskuse. Snad jen si vyslechneme názor toho druhého, zamyslíme se a - v mém případě ho nepřijmeme.
Až na úplně drobné detaily se ztotožňuji s Viridis, s části s Z. Burgetem a Bozou. Bohužel, názory prezentované Zeterem jsem si sice přečetla, ale nic z nich (skoro) mě neoslovilo , abych měnila svůj názor. Musím uznat, že názory Zetera jsou předkládány v precizní formě, mají vědecké fluidum, ale pro mě zůstane rodina tak, jak ji zažil můj syn, otec, matka, prarodiče, praprarodiče.

S životem lidí v jiných etnicích, s jiným náboženstvím, s jinou mentalitou, odlišných územích -.... nemám potřebnou, léty, staletími prověřenou zkušenost. Proto ani v náznaku nesrovnávám.

Z