Tradiční rodina již sto let neexistuje, článek lidovky.cz

[Zora]

Tradiční rodina již přes sto let neexistuje. Není to ale špatně, říká socioložka
Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/existuje-j ... _domov_ELE


Z

[Viridis]

Tak se zase jednou neudržím: Panebože, to je blábol.
Tradiční rodina - funkční tradiční rodina, to je táta (= muž) + máma (=žena) + děti (= holky a kluci) - je pořád to nejlepší, co historie lidstva stvořila nikoliv proto, aby táta a máma byli šťastní, ale aby v bezpečí vychovali děti. To, co prosazují různé "genderově vyvážené" iniciativy, je blud. Žádný živočišný druh (a člověk není nic víc a nic míň než živočišný druh) to nemá tak, že by potomstvo rodili samci. U drtivé většiny živočišných druhů - u savců 100% - o potomstvo pečuje samice, samec se spolupodílí nebo nepodílí. Všechno ostatní než tradiční rodina je náhražka - lepší nebo horší, ale jenom náhražka.
Aby mně někdo nenapadl, že píšu o něčem, co neznám - 37 let žiju s dítětem z rozvedeného manželství, takže přesně vím, jak se rozvod na manželovi podepsal. Tchyně má druhou rodinu. Všichni se stýkáme, ale vztahům chybí vřelost, naopak je mezi nevlastními sourozenci spousta až hloupé rivality. A úzkostlivá snaha chránit si to svoje (čokoládu, sbírku motýlů, manželku ....). Mám 2 dospělé syny. Od ukončení vysoké školy jsem zaměstnaná (s výjimkou 3 let na mateřské "dovolené" - málem jsem při ní přišla o rozum ). Byla jsem 15 let střední manažer, šéfovala jsem vlastnímu manželovi - a on to ustál, frajer! Služku jsem nikdy neměla. Manžel se na chodu domácnosti a výchově podílel někdy víc, někdy míň. Chlap, kvůli kterému bych vařila teplé večeře, se ještě nenarodil. Taky já jsem měla období, kdy jsem si vymezovala vlastní prostor a podílela jsem se míň. Ale pořád jsme pevná jednotka dohromady, i s mojí širší rodinou (manželova širší rodina o sobě částečně ví, ale nestýká se). Nebyla to vždycky procházka růžovým sadem a oba bychom zasloužili svatozář, že jsme to se sebou navzájem vydrželi (podle horoskopu jsme se neměli ani potkat, natož něco víc ).
Není pravda, že tradiční rodina nefunguje už 100 let - před 100 lety bylo po Velké válce, v rodinách chyběli padlí. To nebylo v důsledku krize rodiny, to byl důsledek nenormální situace po válce. Rodině neškodí krize, rodině škodí blahobyt. Protože kdo musí shánět jídlo, ošacení a základní životní potřeby, bát se o život, nemocí, nemá čas přemýšlet o tom, "ach, proč si já nešťastná nevzala radši Pištu Hufnágla". Přehnaná očekávání plodí zklamání. Za své štěstí je zodpovědný každý sám, nikdo nám nemůže dát to, co v sobě nemáme.
Chudáci kluci, které vychovává samotná ženská, když otec existuje a není to alkoholik nebo psychopat (pak je otázka, proč je vůbec otcem) - protože to je obvyklý model, holka si (většinou) bere model chování od matky, kluk od otce. Nahradit otce i matku určitě do jisté míry lze, ale je to jen NÁHRAŽKA.
Pokud si to, co je uvedeno v článku necháme vnutit jako normu, nesmíme se divit, že nás - Evropany - převálcují národy, které ještě pořád ctí tradiční rodinu.
Vzala jsem to hodně hopem. Očekávám smršť. Nebo ticho. Ale musela jsem.
Hezký večer. P.

[zburget]

No, já to četl a považuju to za takový blábol, že jsem ani nenašel důvod se k tomu vyjádřit.
Snad jen - jetli něco takového vyblije vysokoškolsky vzdělaný člověk, tak asi s naším vysokým školstvím není něco těžce v pořádku. A jestli budou takovíhle pseudovědci považováni za odborníky a budou se jakýmkoli způsobem podílet na utváření společenských norem, tak budiž všichni svatí s námi!

[Boza]

Mě ten článek tedy nijak nevadí. Kladené otázky jsou pro novináře typické /otázku je nutné položit tak aby provokovala a vyvovala pocit konfliktu a ohrožení/, odpovědi vidím jako rozumné a fakticky pravdivé.

Rodina vskutku může v čase a místě nabývat mnoha podob, ať už je to společensky přijatelný konkubinát, mnohoženství, velkorodina svázaná ekonomicky s dědičným statkem, nukleární rodina, až k vysoce smíšeným partnerstvím.

Ad tradice: když kdokoli v diskuzi vytáhne argument tradice, musím se opřít o futro. Tradice je to, co lidé v převažující míře aktuálně považují za tradiční, nikoli něco, co je dáno na věky věkův. I dnešní tradice budou za 300 let jen historickou kuriozitou, stejně jako to, co bylo tradiční v roce 1720.

[zburget]

Boza: Nesouhlasím až tak úplně - jde o to, co si představujeme / chceme představit / jsme schopní představit pod pojmem "rodina". Jak psala Viridis - člověk je s ohledem na "vyvádění mláďat" jen savec. Primárním cílem jakéhokoli života je snaha o zachování druhu a ktomu je nutné rozmnožování a úspěšné připravení mláďat pro tento úkol v dalších generacích. Kdyby došlo k nějaké katastrofě, půjdou v provní řadě do kdytek všechny zbytné vědy a technologie a veškeré počínání lidí, stejně tak, jako ostatních živočišných forem, se smrskne na snahu o zachování druhu, těsně následovanou snahou o zachování vědění lidstva. Všechno ostatní by bylo v daný okamžik vedlejší.

No a jak se savci rozmnožují? Je k tomu zapotřebí obou pohlaví. A drtivá většina psychologů vám řekne, že dítě přebírá kulturní vzory od svých rodičů. Myslíte, že budou lidksá mláďata připravována pro úkol zachování druhu, když je budou vychovávat dva tátové? Nebo dvě mámy? Už dnes je jednoznačně prokázáno (ale odkaz na nějakou studii bohužel němám), že děti vychovávané pouze jedním z rodičů jsou na tom, co se týče emocionálního vývoje / rozvoje hůř, než děti z kompletních rodin (snad jsem to teď nenapsal blbě a pokud ani, předpokládám, že rozumíte tomu, co jsem chtěl říct).

Další otázka je, co je to "tradiční" rodina. No, tady mi taky vadí ono slovo "tradiční". Rodina je rodina = muž, žena, jejich děti. A velice důležitá součást je vědomí, že se děti narodily páru žena - muž, že je každý z nich jiný fyzicky i emočně a že je to v pořádku a normální. A součástí toho vědomí rodiny musí být i informace, že i ti rodiče mají své rodiče a když zestárnou a ubydou jim síly, tak že je potřeba jim pomoct a postarat se o ně.
Tohle musí být rodina a tuhle informaci musí ta rodina dát dětem do jejich dalšího života, aby tu informaci mohli předat další generaci. Jednoznačně nejlepší je, když děti vědí, že jsou vychováváni svými biologickými rodiči, ale když to z jakéhokoli důvodu není možné (a do toho počítám i nemožnost nebo nechuť soužití biologických rodičů), tak bude pořád lepší, když budou vychovávány párem muž - žena, byť jeden z nich není jejich biologickým rodičem. Cokoli jiného je nepřirozené a proti přírodě. Tedy proti tomu, jak příroda funguje. A to zdůrazňuju, že nemám vůbec nic proti soužití homosexuálních párů. A to včetně toho, aby mohli spolu žít v zákonném svazku, který jim dává stejnou právní jistotu, jako manželství pro heterogenní páry. Jen nesouhlasím s tím, aby měli právo na adopci dětí (můj osobní názor).

Rodina tak nemůže být matka samoživitelka + prarodiče s pomocí všech sousedů, stajně tak nemůže být rodinou nějaké volně žijící společenství, stejně tak to nemůže být homosexuální pár. To je snahou o přepsání přírodních zákonů a to tak nějak z principu není možné.

[Boza]

Inu, rozumím co píšete, a asi bych měl upřesnit, že jsem se vyjadřoval k textu dotyčného článku, na kterém z hlediska sociologie a historie neshledávám nic špatného.

Ohledně definice rodiny, to je velká a záludná otázka. S biologií savců jsem troufnu si říci obeznámen, koneckonců vychováváme s ženou tři děti. Jsem si ovšem vědom, že slovo rodina má i dnes v různých místech světa různý význam; proto jsem zdrženlivý k apriori odsudkům jen na základě aktuálního složení té které rodiny.

[Zora]

Proč by měl, musel být historicky osvědčený model soužití zploditelů a jejich dětí něčím překonáván, nahrazován? V čem je špatný, nesprávný?

V této formě se potomkům ( i prarodičům) dostává všeho, co potřebují pro zdárný vývoj... (nebo důstojný konec života).
Není to vše trochu také o tom, že rodiče (prarodiče) zplodí dítě, společný život jim nefunguje, tak hledají (pro sebe) lepší (výhodnější) variantu, aniž by se snažili nefunkčnost napravit?

Není třeba ihned argumentovat s modely rodiny, kde otec je opilec, surovec, nebo manželka záletná...., další si doplňte....
Takové rodiny existují, existovaly, proto i církev, velice obezřetná, v těchto případech uděluje a udělovala povolení žít odděleně, ale není to naprosto běžné v každém druhém manželství.

Stejně tak není třeba uvádět, že existují rodiny (muž , žena) , kde s láskou vychovávají adoptované děti ...

Já mám pocit, že mizí míra odpovědnosti za vyrovnaný život rodiny a především potomků a upřednostňuje se osobní spokojenost jednotlivce.
Přijde mně naprosto absurdní, že rodiče se jednak snaží pořídit dítěti nejlepší oblečení, spoustu kroužků,. platí různé sporty, berou děti na exotické dovolené, řeší, jak se chová k dítěti kantor, soused... .... na druhou stranu vůbec (skoro vůbec) neřeší, co s dětmi udělá rozvod, rozchod nebo jiný model soužití rodičů ...(možná slovně řeší, ale to je tak všechno)

Mít rodinu, děti, je přece odpovědnost každého z rodičů a současně také společná odpovědnost obou...
Není špatný model nukleární rodiny, jen ne každý tohle asi dnes zvládne. A možná že se právě dnes páry vyhýbají vyšší míře odpovědnosti soužitím bez svatby. Přece jen svatba je stvrzený závazek a z ní se vycouvává mnohem hůř...

Z

[jakub_m]

Ludmila Hamplová opět ukazuje, že neumí nejen psát, ale ani se ptát.

Pamatuji její manipulací plný hanopis vůči Straně svobodných občanů, který jako odpad odmítl vytisknout Reflex, a dokonce i levicoví extremisté jej pak v nejkřiklavějších nesmyslech opravovali: https://www.antifa.cz/content/klerofasi ... xu-nevysel

[zburget]

Co by taky stálo za zamyšlení je fakt, že po "oficiálním" zákonném svazku dnes touží víc páry homosexuální než heterosexuální (minimálně v poměru k jejich četnosti). To taky něco vypovídá o stavu a vztahu dnešní společnosti k rodině, rodinnému soužití a výchově dětí.

[Zora]

Co by taky stálo za zamyšlení je fakt, že po "oficiálním" zákonném svazku dnes touží víc páry homosexuální než heterosexuální (minimálně v poměru k jejich četnosti). To taky něco vypovídá o stavu a vztahu dnešní společnosti k rodině, rodinnému soužití a výchově dětí.

Nejde tam spíš o snahu po dosažení viditelné, veřejné rovnocennosti?

[Boza]

Nemám v ruce nějaké tvrdé statistiky (ani nevím zda existují), ale pokud nějaký rozdíl v relativní četnosti (uzavírání manželství dle zákona) existuje, jedná se IMHO o dočasný trend, daný tím, že v uplynulé dekádě dochází k postupnému legislativnímu zrovnoprávnění těchto párů vůči párům různopohlavním .

Jinak řečeno, v ČR vlastně nikdy z hlediska občanského zákoníku jiné než "muž + žena" páry vůbec neexistovaly, i když žitá realita byla jinde (nechávám stranou pěstounské právo, které se vyvíjelo i za vlády státostrany)

Za několik desítek let bude IMHO dosaženo nějakého rovnovážného stavu - osobně nevidím žádný rozumný důvod kromě vzdělání, ekonomické síly atp. který by měl do budoucna způsobovat trvalý rozdíl v míře sňatkovosti a rozvodovosti v různých sestaveních osob do manželství vstupujících.

EDIT: to co píše Zora taky bude mít vliv; každá skupina, která dostane nové legální právo jej urychleně manifestuje (resp. využije), ať už viditelně nebo skrytě. Koneckonců, celá politika a potažmo legislativa je průběžným soubojem mezi různými skupinami lidí a jejich názory na to co je dobré, spravedlivé atp.

[Zora]

Vycházím z toho, že všechny argumenty, které čtu pro uzavírání manželství stejnopohlavních párů, vycházejí z toho, že mají menší práva před zákonem. Především je zmiňováno dědictví, lékařská informovanost o partnerovi....
Jenže všechny tyto právní aspekty se dají ošetřit konkretním právním krokem. Jen tedy ten krok musí udělat každý z těch párů zvlášť, v současnosti to není automatické pro všechny.

Takže z mého pohledu chtějí vstoupit do pseudomanželství, ze kterého jim plynou stejná práva, ( třeba vdovecký důchod), ale nemohou plnit to, proč manželství existuje, tedy plodit děti.
Ano, jsou bezdětná manželství, existují manželské páry, které nechtějí, nemohou mít děti, ale to není argument pro klasické manželství jako takové. Také neargumentujeme, že někdo v manželství využívá plánované rodičovství a jiný pár má třeba deset dětí.

Nevím, jaký je správný název, ale existuje někde informace o tom, kolik se dnes uzavírá registrovaných partnerství a kolik z nich se odregistruje?
Z

[zeter]

Ad článek, a čistě obecně, neadresně - nenacházím tam nic, co bych považoval za nepravdu nebo zkreslení, popis situace se mi zdá dost přesný (ostatně autorka má nepochybně k dispozici statistiky). Na takhle omezený prostor (i manévrovací, vzhledem k formě interview) velmi slušné. Popularizace složitých témat není jednoduchá věc.
Jediné, čeho jsem si všiml, je ta poznámka o míře biologické příbuznosti členů rodiny dnes a v minulosti - pomineme-li klasické mater certa est (což je skoro určitě historická konstanta), klidně bych si dovedl představit, že vzhledem k častým následným (i několikanásobným) sňatkům vdovců a vdov to s tou biologickou příbuzností v rodinách mohlo být dost všelijaké, ani nemluvě o výchově sirotků vzdálenými příbuznými. Ale to může být jen pocit, čísla nemám - a může to být i hodně zkreslené průměrným počtem dětí na ženu a věkem, ve kterém děti opouštějí domácnost. Pokud by to byla přednáška, přesně na tohle bych se v diskusi zeptal.
Co bych obzvlášť vypíchl jako podle mne přesný postřeh - celý odstavec po otázce "LN: Je to špatně?"

Abych nebyl špatně pochopen - já proti nukleární rodině jako modelu soužití vzásadě nic moc nemám, jen si nemyslím, že by byla nějakým zvláštním výdobytkem nebo jediným správným modelem, kterého je potřeba se nějak držet nebo si ho idealizovat, či dokonce ideologizovat. Nebo že by byla nějak zvlášť funkčnější než jiné systémy - to bychom totiž spláchli do kanálu celou etnografii, která různých modelů soužití dvou či více lidí popsala spoustu*), a o žádném se a priori nedá říct, že by byl nějak nadřazený jiným. (Proč by měl být? Protože nám to tak připadá, nebo že jsme takhle zvyklí?) Spíš by bylo zajímavé se podívat na to, jak se ten který systém vyrovnává s tím či oním způsobem selhání, a to se musejí vypořádávat všecky, protože selhávat je lidské (a svědectví, které nám o tom dávají prameny, nebo třeba beletrie, lze těžko pominout - a o selháních mezilidských vztahů nebo rodiny je materiálu dost a dost).
V různých koutech zeměkoule je tradiční - a zcela funkční - polygamie (mnohoženství i mnohomužství), a nespočet dalších variant vztahů ve větších či menších komunitách. A každou z nich je možné hájit z nějakých místních (!) tradicionalistických pozic, a nebo se proti ní bouřit z pozic liberálních.
Tradice je dobrý sluha, ale zlý pán, a s nějakou racionalitou má většinou splečného máloco, o čemž ostatně vcelku dobře svědčí fakt, že tradiční byly (a jsou (a bohužel budou)) tu i onde velmi ošklivé věci. Mnohé tradice prostě nemohou při postupném vývoji společnosti obstát, protože my už nežijeme životy těch, kteří je žili, nebo i konstituovali, nýbrž ty vlastní.
Zásadní otázka nezní máme se řídit tradicí?, nýbrž: do jak těsné svěrací kazajky se tou tradicí máme chtít nechat sešněrovat, jestli je to ještě vůbec k něčemu dobré, a jaký tlak na nás bude společností vyvíjen, pokud se při tom šněrování "budeme cukat". Opět - historických příkladů, jak tohle funguje, a proč je to důležitá otázka, máme spoustu.

*) když se potom pustíme ještě dál, do zvířecí říše - co si o monogamii myslí hlavní samec šimpanzí tlupy, nebo jak s lvíčaty poraženého soka zachází jeho nástupce, to je tak nějak obecně známo - a čím více se toho člověk o přírodě dozví, tím víc ho mrazí a dává si pozor, aby s biologizujícími redukcemi zacházel jako s ampulí nitroglycerínu.

[Boza]

Nevím, jaký je správný název, ale existuje někde informace o tom, kolik se dnes uzavírá registrovaných partnerství a kolik z nich se odregistruje?

K mému překvapení ano:

... Od poloviny roku 2006 do konce roku 2019 vstoupilo v Česku do registrovaného partnerství celkem 3625 párů. Během ledna až dubna 2020 to bylo dalších 49 párů (29 mužských a 20 ženských). Ovšem pouze 2710 jich (k 1. 1. 2020) stále existovalo, jelikož 915 partnerství se za dobu od roku 2006 do konce roku 2019 rozešlo, resp. bylo zrušeno. Z dat ovšem nezjistíme, zda byla partnerství zrušena z důvodu úmrtí nebo z rozhodnutí partnerů či partnerek. Zhruba 300 osob v existujících RP jsou cizinci, z nichž polovinu tvoří Slováci a Slovenky)....

Zdroj a více (velmi zajímavých a vcelku čerstvých!) informací:
https://www.soc.cas.cz/aktualita/zname- ... -14-letech

[zeter]

A jenom stručně k problematice homosexuálních párů - snaha o možnost bez větších právních obstrukcí fungovat v trvalém homosexálním svazku vč. možnosti adopce je podle mého mínění z hlediska místní tradice tak totálně konformní, že vůbec nechápu, proč tomu "většinová společnost" netleská. Místo toho se objevují právě biologické argumenty, které ale podle mne neobstojí - neplodný (nebo z vlastní vůle (!) bezdětný) heterosexuální pár není "méně neplodný" než pár homosexuální, a vychovávat dítě buď zcela adoptované (tj. biologicky nepříbuzné), nebo dítě jenom jednoho z partnerů - to není nic nového pod sluncem. Takže jediná překážka je asi tradiční chápání rolí v rodině, resp. jejich ztotožnění s mužem a ženou. Podle mě je to právě proto překážka veskrze překonatelná, vždyť i tu ženskou a mužskou roli různí lidé chápou různě a jsou v tomto ohledu s "očekáváním" konformní do různé míry.