jenom ještě doplním, co se mi utřáslo v hlavě v noci a teď dopoledne, ať mi to nestraší v kebuli
zburget - prvně to jednudušší téma: vyhynutí. Já si myslím, že spíš než k vyhynutí dojde k postupnému prolnutí skrze migraci, které bude ostatně naprosto nevyhnutelné i z ekonomického hlediska. Tohle míchání, doplňování, "dolidňování", zaplňování vyprazdňujícího se prostoru (fyzického i kulturního) je přirozený a neustálý proces. My sami jsme ostatně podobná směska, protože se tu různé kultury mísily obzvlášť vydatně. Já se toho ani moc nebojím, spíš mám obavu, aby to s sebou neneslo např. válečný konflikt nebo něco na způsob občanské války (ale kdovíkoho proti kdovíkomu), obě varianty mi přijdou o dost horší než pomalé rozpouštění se
v něčem jiném. Podle mě v tomto hodně platí, že jaký si to uděláme, takový to budeme mít, což samozřejmě platí pro všechny zúčastněné strany.
Jinak já taky nejsem žádným přítelem radikálních změn, natož anarchista, a v našem kulturním okruhu je mi (s výhradami) vzásadě dobře. Ale připadá mi, že se zbytečně brzdí věci, proti kterým podle mého nelze nic moc namítat. A když ze na to pak někdo dívá zpětně, ťuká si na čelo, proč třeba zavedení volebního práva žen trvalo tak dlouho. Představte si například všechny ty homosexuály, kteří se nedožili dekriminalizace: často zničené a nenaplněné životy, sebevraždy (viz Alan Turing), manželství na zapřenou. Obzvlášť poučné jsou v tomhle u nás třeba osudy Václava Kršky.
Pak je tu ještě ta rovina přírodně-fatalistická, a tam můžeme klidně zanechat všech nadějí - od všeho biologického materiálu tu naši hroudu vyčístí nejpozději Slunce, až přejde do fáze rudého obra. Nebo si za pár let yellowstoneská kaldera vzpomene, že už nějak dlouho nevybuchla, a bude vymalováno. Ostatně současná pandemie, kde teda podle mne konce nevidět, je velmi citelná a názorná ťafka pánům tvorstva: stačí šikovný kousek ribonukleové kyseliny zabalené do trochu pocukrované proteinové kuličky...
a ještě k tématu té adopce: skoro všechno podstatné asi už zaznělo, postoje jsou jasné, nechci se opakovat - jenom bych ještě vypíchl
i) podle mne je trochu chyba, že se obecně vytváří jakýsi dojem jednolité skupiny, a pak se s ním pracuje - homosexuálové, stejně jako heterosexuálové, jsou prostě taky jen lidi, a lidé jsou různí, mají různé zájmy, životní postoje, názory na to či ono. Podobně různorodé jsou i ty vzájemné vztahy, v rodinách či mimo ně. Za vším je potřeba vidět lidi, ne nějaké kategorie.
ii) já si myslím, že matju naopak trefila hřebík na hlavičku - totiž s tou poznámkou o dětech v problematických (např. alkoholických) het. rodinách. Základní rozdíl je ten, že u adopce se velmi pečlivě zkoumá, kdo chce dítě adoptovat a jak si potom vede. Vše je pod dozorem. A tohle by fungovalo u adopcí hom. páry úplně stejně.
Normální het. rodina si ovšem to děcko může pořídit jaksi přirozenou cestou, a nikdo nemůže říct ani popel, a řeší se to teprve ex post, až problémy přerostou nějakou mez, což už většinou bývá pozdě: děcko je traumatizované jak životem v takové rodině, tak potom celou tou hroznou byrokratickou mašinerií a nakonec pobytem v domově.
iii) a ještě nakonec: podle mého názoru případný nedostatek vzorů obého pohlaví u dětí adoptovaných homosexuálními páry (jakkoli tuhle obavu v mezích, které jsem popsal dřív, chápu) je pořád o dost lepší, než to, co ty děti už mají za sebou (v rodinách, odkud musely být odebrány), nebo před sebou (život v domově, po různých pěstounech, problematický vstup do života bez solidního zázemí).
Pardon, zase jsem se rozkecal
- ale klid, už jsem asi řekl všechno, o čem jsem přesvědčený, že k tomuhle tématu mělo zaznít.
P.S.: nezbývá než doufat, že genetická genealogie bude i nadále postupovat mílovými kroky, jinak se z toho galimatiáše naši budoucí kolegové zvencnou :-]
od Zora » pát úno 19, 2021 14:53 
