GENEALOGIE

.

Ano, máte pravdu, módní záležitost, odškrtávání počtu nalezených předků, sdělování "magického" data, kam až se badatel propracoval, občasné vytahování se důležitými předky, to vše v sobě digitalizace nese. A taky tiché proklínaní archívů, když už zdigitalizují tu moji matriku, proč nejsou právě ted dostupné on-line a mnohdy hubování na neochotné pracovnice.
Ovšem ti, kteří se zajímají o život předků, ne pouze o data a čárky mezi liniemi, mají o to více času na pátrání po okolnostech života.
Seznamovat se s oblastí, kde předek žil, s jeho povoláním, zjišťovat okolnosti, za kterých prožil svůj život, jak se měnil způsob života jejich dětí, jak se předávaly rodové zkušenosti, jaké zvyklosti, zásady a třeba i negativa přinesli do rodu manželé (manželky).
Dostává se nám možnosti pokorně sklonit hlavu před často nelehkým způsobem obživy, či odvahou emigrantů vydat se do neznámé země, či si jen dopřát domýšlení osudu jedince v kontextu historických změn.
Máme možnost naučit se v mnohem větší míře historii, proniknout aspoň maličko k archivnictví, vstřebat fakt, že genealogie - to nejsou jen zápisy v matrikách, ale také ohromná spousta dobových písemností, tiskových zpráv, fotek, obrázků, proměn obcí a vlastně i krajiny.
Zapátrejme si po mlynářích - proměnily se řeky, pátrejme třeba po životě rodu tkalců a z podhorské vesničky se dostaneme do průmyslového centra velkoměsta, pátrejme po proměnách rodového domu .... to vše a mnohé další digitalizace umožňuje.
Je fakt asi jen na nás, zda se necháme strhnout k dohledání maximálního počtu osob nebo spíš využijeme příležitosti, tak poznávat život předků v celém kontexu.
Já jsem rozhodně pro to druhé

V neposlední řadě - digitalizace nám dává úžasnou možnost seznámit se s dalšími, podobně smýšlejícími lidmi, vyměňovat si s nimi znalosti, zkušenosti, podělit se o úspěch i protrpět společně "černé díry" v liniích. Vždyť my tady na fóru mnohdy společně navazujeme uzlíky na přetržených nitkách života, pomáháme si navzájem vlastními zjištěními, postřehy a to, myslím, je jedna z nejkrásnějších věcí, které digitalizace přímo (elektronická pošta) i nepřímo ( více času) umožňuje.
Zora

Já bych to tak negativně neviděl. Říká se, že je dneska rychlá doba, času je málo. Díky digitalizaci se ke genealogii dostane více lidí, kteří by jinak čas na ježdění po archivech neobětovali, přestože návštěva achvivů má své kouzlo. Na začátku se asi většina žene za počtem nalezených předků, za nejstarším datumem, hledá někoho "zajímavého". A pak přijde důležitá chvíle. Buď hledání omrzí, protože je to "pořád to samé", samý bezvýznamný poddaný, genealogie udělá místo jiné, zajímavější aktivitě. Nebo se začnou objevovat nové otázky, nové záhady, bádání se rozšiřuje, badatel začíná přemýšlet:
- jaké to asi bylo, když měl můj prapraprapředek 18 dětí se třemi manželkami během 42 let
- jaké to asi bylo, když jinému prapraprapředkovi z 12 dětí 7 umřelo
- jaké to asi bylo, když předci žili více jak tři století na stejném místě, obdělávali stejnou půdu
a tak by se dalo pokračovat. Člověk pak nutně srovnává to, co je dneska s tím, co asi bylo a nebylo tenkrát, začne si uvědomovat své kořeny, a třeba si i začne víc vážit věcí kolem sebe. A jestli mu v tom pomůže digitalizace, pak jedině dobře.

V genealogii přece nejde o to, jestli je vyjímečná nebo ne. Zajímavá bude pořád. Díky digitalizaci dostává nové rozměry, vzdálenosti mizí, můžu stejně dobře bádat v archivu ve vedlejším městě nebo kdesi za velkou louží, můžu hledat vzdálené příbuzné, můžu ...

Možná že pro ty, kteří si své předky našli v archivech, v knihách, ručně psali poznámky, může být digitalizace určitým zklamáním, mohou mít pocit znehodnocení jejich díla, vynaložených prostředků a obětovaného času. To, co oni tvořili měsíce a roky může dneska kdokoli z tepla domova mít za týdny nebo dny. Ale takový je vývoj, nejenom v genealogii.

A v neposlední řadě, myslím, že i archiváliím digitalizace prospívá.

Považuji se stále v genealogii za nováčka (hledám cca 1 rok), digitalizace je pro mě velkým přínosem, bez ní bych nebyl nikdy schopen dohledat předky. Možná až v důchodu, když by bylo více času jezdit po archivech. Vím, že pokud člověk jel za poznáním svých předků i stovky kilometrů do archivu mělo to určitou váhu, nyní stačí usednout za monitor a hledat! I tak si myslím, že své kouzlo to má. Já osobně jsem v archivu ještě nehledal, ale pokud mám čas, sednu do auta a jedu se podívat kde žil třeba můj praprapraděda jak vypadá jeho rodná vesnička, jestli stojí rodný dům a jsou to pro mě nejhezčí výlety. Už i mé děti si ze mě dělají legraci, když někde jedeme okolo hřbitova, ať se jdu podívat, jestli tam nemám předka .Takže digitalizace jednoznačně ano! Zbývá více času na výlety po naší krásné zemi .

Tak ja dekuju digitalizaci strasne moc moc moc! Do Zamrsku jsem se co se rodokmenem zabyvam jeste nedostala, takze bych bez digitalizace byla nejspis na bode nula
A mam to stejne jako Martin Jilek - jezdim se divat po vesnicich, kde moji predkove zili, fotim si chalupy jak vypadaji dnes, predstavuju si, jak tam asi zili, kam chodili do kostela, kam do hospody, kam k muzice... nebo treba ted jsem jela kolem jedny vesnice, kde se moji prapra narodila nemanzelska dcera, tak jsem dlouho premyslela jak se tam asi vzala (pochazela z pomerne vzdalene obce), jak to zvladala s dcerou, kde asi mohla potkat meho prapra... atd. A vzdycky kdyz pres nejakou tu vesnici kde nekdo zil jedu, tak uz ji vidim jinyma ocima nez driv, vsimam si jinych veci a premyslim o souvislostech.
Jo a dcera uz se mi taky smeje ze jezdime porad jen na hrbitovy
Ono zalezi co kdo hleda, ja puvodne hledala neco jineho nez ted, to puvodni me sice jeste zajima, ale vzhledem k relativni nedostupnosti materialu jsem to tak nejak ulozila k ledu a zabyvam se tim, co je k dispozici a doufam, ze casem se dopracuju i tam, kam jsem se chtela puvodne dostat. Hlavne me to zacalo hrozne bavit a i kdyz me dejepis nikdy nebavil, tak ted se dovzdelavam.

hanucha píše:jezdim se divat po vesnicich, kde moji predkove zili, fotim si chalupy jak vypadaji dnes

a díky např. Google StreetView už ani při ježdění po vesnicích nemusíme zvednout zadek z gauče