Vašemu postoji myslím dobře rozumím, a rozhodně bych vás nepodezíral ze sympatií k... jak to říct...
provedení celé akce 
Ovšem ohledně té povinné četby - já si naopak myslím, že větší část starší literatury podmíněné národoveckým děním během počáteční fáze národního obrození patří spíš do rukou historiků/bohemistů a v osnovách nižších stupňů škol dělá víc škody než užitku. Ne proto, že by nebyly podstatné pro pozdější vývoj literatury, umění atd. nebo že by se o nich mělo úplně mlčet, ale proto, že pro dnešní studenty je to období tak odtržené od současné reality a jejich zkušeností, že podle mě nemají šanci si z toho něco vzít a odnést, spíš je to odradí. Plus je tam obrovská jazyková bariéra, a číst texty v jazykově přežvýkané formě, to se mi dost příčí - jazyk je součást sdělení. Já už jsem ze škol taky nějaký ten pátek, takže nevím, jak se teď starší literatura probírá, ale podle mě jsou osnovy (a rozhodně obecné povědomí!) pořád ještě do určité míry poplatné řekněme národovecko-nejedlovské deformaci.
Podle mého je největším výdobytkem 19. století nástup realismu, kritického realismu, naturalismu, a potom na přelomu 19. a 20. století impresionismus, dekadence a vůbec všechno kolem
fin de siècle a psychlogické prózy. A všechno to mi připadá z principu přístupnější, didaktičtější a nakonec obecně trvalejší a hodnotnější než představy raných obrozenců o tom, jak má vypadat slavná minulost národa v dobách, kdy ještě žádné národy - natož národní státy, což je dost nedávný vynález a je s tím spousta mrzení - neexistovaly.
I ta Babička potřebuje tolik kontextu a porozumění (osobní - a ryze "dospělácký" - život Němcové atd.), že její protežování u potenciálních čtenářů v důsledku těžce poškozuje Němcovou jako autorku poctivé realistické prózy.
Navíc dodávám, že celé 19. století ještě funguje v rámci anticko-křesťanského kulturního okruhu a i jen trochu náročnější díla předpokládají dobrou znalost Bible, řecko-římského pantheonu atp. (o tehdy nedávných dějinách ani nemluvě), čas ovšem trhl oponou a spousta těchhle věcí je dnes zcela mimo rámce obecného rozhledu (což je ovšem zcela normální vývoj). Jsme dneska u čtení mezi tehdejšími řádky stejně bezradní, jako budou s dnešními texty lidé za sto dvě stě let.
(jen raděj doplním, abych neděsil - naštěstí nejsem pedagog a nemám do toho co mluvit
)
