GENEALOGIE

na zubařské svatbě...

http://actapublica.eu/matriky/brno/proh ... ?strana=24

Líbezný text z kroniky města Týna nad Vltavou o tragické události v rodině pana Královce dne 24.6.1888

https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree ... 26&page=88

http://vademecum.soalitomerice.cz/vadem ... 35#scan235
2) Dne 9 November Usnul v pánu Bartoň Kekule stáří okolo 120 let ... dost vysoký věk, i když asi nebude odpovídat skutečnosti

kolsi píše:http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7779&scan=235#scan235
2) Dne 9 November Usnul v pánu Bartoň Kekule stáří okolo 120 let ... dost vysoký věk, i když asi nebude odpovídat skutečnosti

Hm, rok 1564 už asi v matrikách nenajdem.

Mám případ, kdy je uváděn věk u úmrtí 100 let, ale ve skutečnosti mu bylo kolem 80 let.
V tomto případě je v PK záznam, že si Bartoloměj Kekule koupil chalupu v roce 1615, takže minimálně 90 mu být muselo (předpokládám, že se ji koupil jako dospělý), ale 120 asi určitě ne

Zajímavé příjmení Million.


Je jich u nás 13:
http://www.kdejsme.cz/prijmeni/Million/hustota/

Radix píše:Zajímavé příjmení Million.

Má miliónovou manželku!

ozana píše:

Radix píše:Zajímavé příjmení Million.

Má miliónovou manželku!

No je fakt zajímavé, že žen s tímto příjmením je více než 3x tolik co mužů, 13 : 41. Že by muslimové?

Nejsem si úplně jistá, jak moc zajímavé to je, ale procházím matriky z Pelhřimovska (Pošná) a nacházím docela hodně dětí, které jsou zapsané jako "nalezenec z Vídně". Nějak mi nedochází, jak se takové dítě dostalo do Čech. Jen poznámka, že je často vidím v matrikách úmrtí, jedná se o velice malé děti.

Edit: Například zde, přibližně uprostřed Františka Jungbauer: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree ... 14&page=79
Marie Brandstetter: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree ... 14&page=77
František Hirsch: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree ... 14&page=67

Já se divím, protože jsem na něco takového ještě nenarazila a už vůbec ne v takovém množství.

Je to dost časté, děti z (nejen) z Vídně byly dávány pěstounům z Vysočiny na vychování, bylo to za drobnou úplatu... Ve Vídni (stejně jako třeba v Brně) byla možnost dítě odložit - nalezince, sirotčince..., především v souvislosti se Zemskými porodnicemi.
Z

A opravdu ty děti bývaly tak nemocné? Je jich tam poměrně hodně. Pokud se dožijí 2-3 let tak je to zázrak.

No ona dětská úmrtnost byla v dané době z dnešního pohledu doslova astronomicky vysoká, a to i u dětí v normálních rodinách, kde měly řádnou péči, natož u nalezenců.

U nalezenců to bylo ještě horší, než v běžných rodinách. Matka při převzetí kojeňat musela prokazovat (nevím jak), že může kojit, ale většinou měla své malé dítě, to mělo přednost a záhy opět přišla do jiného stavu a kojit tedy nemohla. Bohužel, nalezenci byli náchylní k nemocem, snad možná si tohle nesli už z pobyvu v nemocnici a následně nalezinci. Otevřeně řečeno, skoro vždy byli v rodině na posledním místě. nebyly vlastní. Byl tady případ , kdy takových dětí v pěstounské péči zemřelo postupně v jedné rodině ( nebo v domě) více během krátké doby.

V nalezincích u Zemských porodnic byla situace ještě horší, v nějaké zprávě jsem četla, že v konkretním roce řemřelo více než 100 procent odložených dětí. Ta procenta přes stovku byla dána úmrtím dětí starších než ten rok...

Péče o děti u pěstounů není srovnatelná s tím, co se pod tímto pojmem vykonává dnes.
Přikláním se k tomu, že v mnoha pěstounských domácnostech byl důležitější ten malý příspěvek v hotovosti než péče o dítě. A pokud nebylo vysloveně prokázáno zanedbání dítěte, mohla rodina dostat další dítě.

V té době se příliš nikdo nepídil po důvodech, které vedly k úmrtí i vlastního dítěte v rodině, bylo to zcela běžné... jak už v ýše píše Zeter, děti měly úředně stanoveného opatrovníka - starostu a pod., takže oficielně byly zákony dodrženy. Jak se asi starosta mohl zajímat o to, zda bylo o děti, jemu svěřené do opatrovníckého dohledu, řádně pečováno...

Zřejmě to byla pro něj jen jedna z dalších úředních povinností.

Samozřejmě , byly rodiny, kde se k nalezencům chovali jako k vlastnímu a myslím, že tady proběhlo několik, případů, kdy rodinné vzpomínky na pobyt předka u pěstounů byly jen a jen pěkné a nalezenec se s pěstouny stýkal i v dospělosti.

Z

Díky moc za odpovědi. Bylo normální, že se děcka z Vídně dostaly až na Pelhřimovsko? Třeba na Plzeňsku jsem neviděla ani jednoho takového nalezence, a tady jich je plná matrika. Viděla jsem tam i dva z Prahy, ale ti vídeňští jsou v drtivé většině.

Znám spíš stav na Moravě, ano, na Vysočinu a do okolí se dostávaly děti z Vídně i z Moravy.
Jak to bylo na Plzeňsku, to nevím.- Naopak z domovních přihlášek v Praze vím, že i tam si brali Pražané do pěstounské péče děti (nevím, odkud ty děti pocházely).
Ono to zřejmě bylo na základě nějaké dohody, domluvy, někde byla obec "aktivní", jinde třeba ani nalezené děti nechtěli...
Všeobecně ale platilo, že u dětí, kde se dala zjistit matka a její domovská příslušnost, měly děti na starosti domovské obce a teprve ty pak zařizovaly pěstounskou péči.