od zeter » ned srp 22, 2021 17:24
Psal jsem o tom, co (ne)přečetl Luki a co jsme sice asi zaznamenali, ale nevěnovali tomu pak zmínku (víra) - u mne to bylo právě tak, všiml jsem si toho, ale nezmínil to, a beru to jako opomenutí. O Tvé čtenářské poctivosti a pozornosti k detailům nepochybuji.
---
Historická paměť a její kontinuita nemůže spočívat jen na tom, co kdo zažil, co si kdo pamatuje a co je kdo schopný ústně předat. To bychom se časem daleko nedostali - lidský život je konečný, paměť nespolehlivá, lidé si různé věci pamatují různě a různě přesně: podobně jako v genelaogii si nevystačíme s tím, co strýc vyprávěl o svém dědečkovi (a v matrikách je to pak úplně jinak... teta si například myslela, že její dědeček emigroval do Ameriky a měl tam tři děti; ve skutečnosti měl tři malé děti z prvního manželství, když si bral její babičku, a teprve pak jel do Ameriky vydělávat).
Pokud se budu chtít blíž s nějakým takovým tématem seznámit, s chutí si poslechnu vzpomínky pamětníků, ale hlavně si načtu dostupnou vědeckou literaturu, která vychází z různých pramenů a zpracovává je kriticky. Od toho máme vědeckou metodu. Pokud získám pocit, že mě dané téma velmi zajímá, můžu jít do pramenů a třeba pak vlastním výzkumem i zaplnit nějaké bílé místo. A pak třeba jiné téma. Takhle to má být. Brání dneska někdo někomu zabývat se dějinami Kounicových kolejí? Odpověď je jednoduchá: ne. A jak bych asi dopadl, kdybych se před padesáti lety chtěl pustit do studia nekomunistického odboje nebo tematiky divokého odsunu? Nebo se veřejně ptát, co asi bylo za války na místě toho krásného nového prasečáku, a proč je tam teď zrovna prasečák. Odpověď je obávám se taky nepříjemně jednoduchá.
Obecné povědomí o jakémkoli tématu je většinou nevalné. Hermana myslím zná málokdo a po Landsmanšaftu obecně neštěkne pes, akorát se to sem tam nějakému agentovi s teplou vodou hodí vytáhnout před volbami.
(Pozn.: klidně jsi mohla zmínit komunistického, já si komunistických i nekomunistických odbojářů, resp. jejich statečnosti v odboji, vážím rovnou měrou, stejně jako si vážím např. historické úlohy sociální demokracie - ostatně není náhoda, že to byli právě němečtí (domácí i zahraniční) komunisté a sociální demokraté (samozřejmě spolu s demokraty a liberály obecně), s kým nacisté zametli dávno před začátkem války.)
Co vidím jako daleko závažnější problém: neochota k abstrakci nebo neschopnost abstrahovat. Je úplně nepodstatné, že "pro nás" to byli zrovna Němci. Pro Číňany to byli Japonci. Pro jiné Číňany prozměnu jiní Číňani. Pro Řeky Turci. Pro Búry Angličani. Atdatd ad nauseam (doslova). A znaky nástupu něčeho zlého, průvodní jevy, postupy to má všechno furt stejné: vymezení se my vs oni, ideologizace (rasová, národnostní, náboženská), propaganda, ostrakizace menšin, likvidace oponentů, převzetí a konsolidace moci, nakonec často vnější agrese. (Bez nároku na úplnost.) Přehledné, logické, jednoduché, kolikrát jak přes kopírák. I dneska to vidíme - teda někteří to vidí - leckde okolo, a je a bude to zase houby platné. Celé zástupy německých meziválečných demokratů, intelektuálů, umělců dobře věděly, co se v Německu ve 20. a 30. letech děje a že z toho nic dobrého nebude, a říkali to nahlas, dokud mohli. Okolo to taky leckdo viděl a říkal nahlas, taky to bylo houby platné. Těch, co nevidí principy a zbrojí na minulé války, je vždycky nakonec víc.
