GENEALOGIE

Zde zajimavá část:

Připomeňme si, že za hlavní motivační podněty pro volbu křestního jména se obecně považují (budeme je aplikovat na období 19. stol.): (1) Rodinné zvyklosti – novorozenci dostávají jména po příbuzných včetně kmotrů a kmoter. (2) Dobová společenská obliba – důležitou roli hraje populárnost určitých osobností (dříve především panovníků a oblíbených světců) a dále literárních postav. (3) Individuální podněty – panští úředníci dávali dětem křestní jména své šlechty nebo nadřízených. (4) Náboženské vlivy. Faráři ovlivňovali repertoár jmen v daných lokalitách tím, že při křtu radili a prosazovali určitá jména. Často se dávalo jméno podle světce, kterému byl zasvěcen kostel. Také se udržoval církevní zvyk pojmenovat dítě podle data narození (dítě si přineslo jméno na svět). Tak se dostávala i k prostému lidu jména exkluzivní (Bibiána). (5) Jazykové vlivy – bere se ohled na český/cizí charakter jména; výběr jména domácího, tj. praslovanského původu, vyjadřuje vlastenectví a odpor proti cizímu útlaku. (6) Místní zvyklosti – jméno je v místě oblíbené...
Zora

Zde odkaz na celou práci:
http://www.phil.muni.cz/cest/lide/plesk ... nerova.rtf

V Beskydech se jména (alespoň) na přelomu 19.a 20.stol. u nemaželských dětí dávala hodně nezvyklá, aby každý věděl, co jsou zač.

Dokonce jsem se teď v jiném článku dočetla, že zrozenec dostal latinské jméno po svatém, v den, kdy se narodil. Potíž byla v tom, že se narodil na Svátek všech svatých... tak nosil toto označení v latině místo běžného jména....
Z

Toussaint, dodnes poměrně běžné jméno ve Francii...

tenhle chudák ho měl latinsky a mělo samozřejmě tři části...

Zora píše:tenhle chudák ho měl latinsky a mělo samozřejmě tři části...

pomsta rodičů

Citace k pojmenování po svatých:
Syn chudého tkalce se narodil na sv. Václava, dostal tedy jméno Václav (Pro maminku, 2003: 55). Ve větší míře se uplatňoval pouze u dětí nemanželských, v některých farnostech byl dokonce závazný, ať šlo o svobodné matky bohaté či chudé. V těchto případech byl vnímán jako trest, který spočíval v tom, že všem svobodným matkám bez rozdílu bylo odepřeno právo svobodného výběru jména pro své dítě. Musely přijmout jméno světce, jehož svátek připadl na den narození dítěte (Melichar, Dominik, Florián, Vincencie), i když by samy raději volily jméno jiné. Mnohdy byla matka na rozpacích, jak malé dítě oslovovat, protože od neobvyklých jmen nedovedla utvořit kladně citově zabarvené hypokoristikum. I to bylo součástí trestu, neboť mnozí byli toho mínění, že si nemanželské dítě žádné pěkné oslovení nezaslouží (Na rychtě, 1991: 76; O dřevěném chlebě, 1991: 16; Proč?, 2007: 141; Překážel, 2006: 94).

Ti svatí byla pomsta faráře...
Co se týče rodných jmen, teď v pokročilém věku se mně postupně mění pomyslný žebříček... co díve bývalo podivné, tak beru za normální, co jsem obdivovala, zapadlo mezi stovky dalších jmen a naopak, ta jména, kterých jsem si dříve nevšímala, najednou dostávají svou prapůvodní krásu.
Myslím, že podobně to má každý z nás.... Zora

To máš pravdu asi, vidím to podle dcery, která dostala (tehdy) poměrně neobvyklé (a pro mě nádherné) jméno po mé babičce a mnozí si ťukali na čelo"... postupem doby pár těch "ťukačů" nahlas přiznalo, že se jim to jméno zalíbilo a jiné si k ní ani neumí představit

... a když jsem před onou babičkou řekla, že mít další dceru, bude se jmenovat Háta, tak ta čistá duše pravila, že bych snad další dítě ani mít neměla