GENEALOGIE

Omlouvám se, jestli už se to tu někde řešilo, ale nějak nevím podle jakého klíče to když tak hledat.

Někdo o nás genealozích říká, že jsme blázni. Když jsem o tom vyprávěla svému bratrovi, jediné co ho zajímalo bylo, jestli z toho něco kápne. Já vím proč genealogii dělám, ale jak to vysvětlit někomu, kdo to vůbec nechápe? Tak aby se to pocitu který z toho mám aspoň trochu přibližovalo?

Z případných příspěvků bych potom ráda sestavila nějaký úvod do své rodové kroniky, takže předem děkuji.

Tak já nevím, proč to dělám. Asi obsese. Rodokmeny jsem si kreslila odmalička, sestavovala jsem i rodokmen Marie Terezie (pěkná motanice). A sestavování mého vývodu přišlo tak nějak samo, nějak to přirozeně vyplynulo.

Proč to dělám ? Protože mě to baví Miluju svobodu a kreativitu. Hledám většinou v noci, protože jsem sova a práce v noci mě baví, každý rodokmen je jiný a každý vyžaduje jinou "strategii", což je super.

První rodokmen jsem zkoušela ve 4. třídě, když jsme měli domácí úkol do vlastivědy. V prváku na gymplu jsem si začala dělat vývod... a pak jsem zjistila, že je to návykové, že čím, víc hledám, tím víc možností se mi otevírá, na počátku jsem se těšila až zdolám metu roku 1800, kurent byl pro mě velká neznámá a vydolovat z textu jakékoliv jméno byla dřina, nebyl internet, nebylo moc knih, nebyly kurzy, kousek po kousku jsem postupovala. Chytlo mě to tak, že jsem vystudovala historii a dneska mě to z části i živí.

Proč to dělám? Začal jsem 2013 kvůli dceři, aby věděla jaké předky měla. Dostal jsem se poměrně daleko a v rodokmenu přibylo za tu dobu hodně členů a vlastně příbuzných jakkoliv vzdálených. Jenže mezitím se taky v životě stala dost velká řada událostí. Počínaje vážným onemocněním srdce, které se naštěstí vyléčilo a konče to zatím rozvodem s manželkou, které se také nelíbilo to, že jsem po nocích dělal na rodokmenu. Takže v posledním roce jsem na hledání v historii neměl náladu a snažím se ji zase nalézt. Jelikož mne baví historie a rodokmen je vlastně moje vlastní historie, tak je to o to zábavnější.

Proč to dělám? Protože mě to baví , protože jsem zvědavá a při hledání v matrikách nacházím rodinnou historii, kterou napsal sám život. Genealogii se systematicky věnuji od února 2017, čiliže teprve rok a baví mě objevovat - a učit se - stále nové věci. Na počátku mého zájmu o genealogii stála smutná událost v rodině, kdy mi po dlouhé nemoci zemřela maminka a zůstalo po ní prázdné místo, které jsem potřebovala zaplnit nějakou smysluplnou činností. Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi kdesi založila chatrné základy našeho rodinného rodokmenu, vrátila jsem se k započatému dílu - a už jsem v tom lítala

Moc krásné příspěvky. Zatím moc děkuju a klidně můžou být další, čím víc tím líp.

Mně to vždycky zajímalo už jen z toho důvodu, že jsem třeba nikdy nepoznala rodiče mého dědy, protože umřeli, když mu bylo 15, děda umřel, když mi bylo 7 a vlastně jsem o nich, o jejich původu, vůbec nic nevěděla. Naštěstí moje babička schovala všechny krásné dokumenty, které děda schovával po svých rodičích a prarodičích a tak jsem jednoho dne začala.. a nepřestala. Hrozně mě baví si představovat jak žili, jak vypadali, co nosili, jak se chovali.. Je to pro mě vlastně taková "náhrada" za to, že jsem si dědy moc neužila a rodokmenem jsem s ním o to víc spojená. Vlastně to nedokážu moc vysvětlit, ale když prostě najdu dalšího France, tak vím, že jsem našla kus svého dědy a kus mě.

Za sebe mám možná trochu neobvyklý důvod, ale dělám to hlavně proto, že mě baví hledat informace a odpovědi, obzvlášť na něco na co se ještě odpověď najít nepodařila... Ať už je to řešení nějakých matematických problémů (odpověď tam někde je, čeká na nalezení), nebo třeba v práci hledání problému v softwaru (ta chyba tam někde je, jen ji ještě nikdo nenašel). V genealogií je to podobný, někde tam ty informace jsou (teda, jak kdy...), jen hledají na člověka co je najde . Zároveň se člověk dozví i něco o svých předcích, i když samozřejmě čím víc do minulosti se jde, tím menší je k tomu nějaká osobní vazba.

Protože mne baví historie, protože chci aby syn věděl co nejvíc o svých předcích, abychom si celá rodina uvědomili, v jak velmi těžkých podmínkách naši předci žili a pracovali. Abychom věděli kolik práce po našich předcích zůstalo vlastně dodnes. Bez ní bychom tady nebyli. A snad nám to taky trochu tvoří domov, ne?

Protože mně to baví, je to někdy jako detektivní pátrání, protože se z minulosti vynoří plastický obraz lidí, o kterých se nám nikdo ani nezmínil, protože je zajímavé odhalovat pravdu a uvádět na pravou míru rodinné legendy...

Homelessbar píše:... rozvodem s manželkou, které se také nelíbilo to, že jsem po nocích dělal na rodokmenu. ...

Nemohu nereagovat - nám to vztah asi upevnilo, protože díky bádání "nepřepínám" (mimochodem v rožku monitoru svou TV občas taky mám).
Jinak je to u mne ze všeho něco:
- obdivuji, co předkové dokázali vzhledem k podmínkám
- dělá mi radost, když něco nového objevím, čím složitější, tím větší radost (a jsem zvědavý)
- dělám si postupně jasno v informacích z rodiny, které se tradovaly
- dobrá náplň místo nudy
- změna po celoživotní orientaci na techniku (kde už ujel vlak)
- doufám, že mezivýsledky někomu po mně udělají radost