Genealogie a etika

[Vizi]

Jelikož se chystám prostřednictvím svého webu zveřejnit to co zatím mám ze svého rodokmenu k dispozici, vyvstala přede mnou otázka zda zveřejnit vše zcela volně anebo nezveřejňovat. Jelikož řada z vás má již svoje fungující stránky, tak se chci optat, zda jste již něco takového řešili a pokud ano jak? Mám na mysli to, že je řada údajů, ke kterým se dostanete a jejichž zveřejnění nemusí být pro danou osobu či její blízké příjemné i když se třeba jedná o věci, které jsou nejbližšímu okolí známy. Např. v mém rodokmenu se vyskytuje jedna příbuzná, která je svobodnou matkou, to nepochybně musí vědět spousta lidí z jejího okolí, ale prezentovat to prostřednictvím média dostupného komukoliv je přeci jen něco jiného. A na takové údaje jsem při přepisování do elektronické podoby narazil někokrát.
Řešíte tohle nějak "citlivě" nebo vůbec? Dáváte k dispozici celý svůj rodokmen včetně veškerých základních údajů volně anebo máte nějaké kritérium pro to, komu jej zpřístupnit či jaká data veřejně nezpřístupňovat? Napadá mě třeba nějaká hranice na principu živých matrik - X let po úmrtí daného člena rodiny zveřejnit všechny údaje, do té doby je zpřístupnit pouze příbuzným nebo tak nějak.

Předem díky za vaše rady

[Lyra]

Myslím, že je jedno takové pravidlo, že by se neměly zveřejňovat informace o lidech dosud žijících. Když už pro nic jiného tak třeba jen proto, že by s tím nemuseli souhlasit. Ne každý je celý žhavý do toho, aby byly jakékoli údaje o jeho osobě zveřejněny na internetu (byť by se jednalo např. jenom o jméno a datum narození) a někteří by se mohli i slušně naštvat. O zveřejňování nějakých soukromých rodinných informací ani nemluvím...

[Kulik]

Asi je na každém volba, co všechno chce na sebe říct. Sama za sebe nemám příliš v lásce stránky, kde jsou jen v podstatě nic neříkající příjmení bez udání místa a času, je to takové ošemetné, nerada se pak ptám, jestli náhodou není z toho a toho místa apd. Osobně mám vystaveno vše, co jsem zjistila, ovšem od generace svých prababiček a pradědů. I když prarodiče již nežijí, nechci je tam vystavovat se vším všudy. Možná trpím stihomamem, ale v době zneužitelnosti osobních údajů k jakýmkoliv útokům (ať počítačovým či jiným), bych sebe a už vůbec ne netušící příbuzné této nebezpečné možnosti nevystavila. Ne každého zajímá přímo ten rodokmen. Dají se z toho vyčíst různé vazby na místa a při dobré kombinaci ledacos zjistit.

[jtks]

Já striktně dodržuju 3 zásady:

1.
U žijících osob nezveřejnit nic kromě jména a rodových vazeb - ŽÁDNÁ DATA - s poznámkou že osoba žije, aby se to nepletlo s těmi, o nichž vlastně nic nevím.

2.
Každého z rodiny se přímo ZEPTÁM, zda smím údaje o jeho rodové větvi prezentovat na webu. Pokud nedostanu vysloveně zápornou odpověď, klidně prezentuji (však oni se ozvou, když jim to nebude po chuti). V případě nesouhlasu prezentuji jen tu část, kterou jsem si osobně vyhledala nebo ověřila v archivu.

3. (zatím jsem ji neuplatnila)
Pokud někdo chce informace o žijící osobě, postoupím jeho žádost přímo dotyčnému a je na něm, jak se svými údaji naloží. Tzn. nikomu cizímu NEPOSKYTUJU ADRESY, telefony apod. svých příbuzných.

[Pablo]

Nezverejnuji nic o zijicich osobach plus nic o prvni "nezijici" generaci ... takze v nekterych vetvich toho moc nezbylo :lol:

[Pavel Hrneček]

Nic u žijících, pokud k tomu nedají souhlas. Mám jednoho "strýčka" kterému vadilo i je jeho jméno na webu, přesto že se jmenuje Dvořák a těch je na netu "milion".

[Poppik]

Problém je myslím ale s tím (alespoň u mě), že větvím rody nejen na sever a na jih, ale i na východ a západ. Všechny přivdaní mají také své rozrody a je jich obrovská fůra. Nechce se mi vytvářet pro zveřejnění nový strom bez žijících. Spíš bych řešil zveřejnění vygenerovaného stromu na webu pod heslem, nebo zařídit nečitelnost pro GoogleBoty, aby se lidi ani je nemohl nikdo najít při vyhledávání pomocí fulltextu. U MyHeritage, nebo jiných systému si myslím, že zas takový problém nebude, jako zveřejňování na čistém webu...nicméně to řeším také a za každou připomínku a nápad na řešení budu rád.

[Zora]

Taky reakce příbuzných - aneb rod je nedotknutelný:

"Tak jsem v matrikách zjistila, že se pradědeček musel ženit, brali se v červenci a děda se narodil v prosinci" (přelom 19. a 20. století)
"To není možné, to ses spletla, nebo je chyba v matrikách, v naší rodině se nic takového nikdy nestalo a ani stát nemohlo"
------------
Po prosbě na tchána o poskytnutí údajů o manželovu dědečkovi (*na konci 19. st.) - opravdu zcela normálním člověku, bez jakýchkoliv "hrozných i méně hrozných poskvrn" - následovalo sdělení, že si důrazně nepřeje, abych v rodině po čemkoliv pátrala a zakazuje mně důrazně sbírat údaje o dědečkovi i z jiných zdrojů včetně matrik.

-----
Reakce na informaci, že v domě, který v 18. st. vlastnila část rodu, bydlel ve 20. st. otec tzv. heparinového vraha :
"Taková hrůza a zrovna v "našem" domě, nebydlel třeba o číslo dál?"

Reálné údaje z historie jsou pro mnohé z nás asi nevstřebatelné, bortí nám to vyfabulované ideály z dětství a následují někdy až nepochopitelné reakce. A ještě horší mohou být informace, které jsou sice pravdivé, ale vytržené ze souvislostí. Z.

[hozacwa]

na základě dřívějších reakcí příbuzných a obecně špatných zkušeností ze zneužití osobních údajů:
na internetu na přání a pro ochranu příbuzných nezveřejňuji nic ( i osobně s tím mám negativní zkušenosti);
na druhé straně, pokud se objeví - např. zde - konkrétní zájemce o data našich rodů, případně o danou obec, vyhovím v rozsahu, který potřebuje (málokdo asi potřebuje rozsáhlé rozrody, které mám zpracovány);
mimo nejbližší příbuzné vždy pro cizí končím svojí generací, tj. narození cca do padesátých let minulého století; novější údaje lze snadno zneužít k čemukoliv (šmejdi, "výměníci" elektřiny, plynu aj.);
a také zvažuji, komu informace předávám - oceňuji důvěryhodnost a serioznost všech, kterým jsem zatím jakékoliv údaje poskytl;
PLNĚ DÁVÁM ZA PRAVDU ZORCE. OBDOBNĚ SOUHLASÍM I SE ZÁVĚREM KULIKA.
H.