od zedir » ned bře 22, 2015 20:49
Když jsem viděl "digitální náhrobek", myslel jsem si, že se jedná opravdu o ten typ hrobu, který jsem viděl někde v Americe, že do náhrobku je vestavěná obrazovka, která promítá po zapnutí životní příběh zemřelého a toto je na mě již moc, protože to nabourává představu starého, krásného a klidného hřbitova. Může to vypadat podivně, ale také mi to paradoxně odosobňuje toho, kdo tam leží, protože mi to spíše vytváří dojem dokumentu, který si můžu pustit doma, ale na hřbitov jde člověk právě proto, že jen tam leží dotyčný zemřelý, ať již někdo slavný, nebo člen rodiny. A když si představím ten hřbitov ze všech stran štěbetající zapnutými obrazovkami...
Proti destičkám jako takovým již nic nemám, jen je v podstatě jistota, že by se kradly a ničily, nebo že by nějaký "šprýmař" přehazoval destičky na jiné hroby a také bych nechtěl, aby se z toho stal nový byznys nebo otázka módy a prestiže (Slyšeli jste to? Máňa Novotných jako poslední z naší hrobové řady tu destičku ještě nemá!)
Osobně se moc rád procházím po hřbitovech a přijde mi hrozně povrchní udržování hrobu jen proto, "co by tomu řekli lidi" a demonstrativní návštěvy jen na Dušičky, ale když vidím zanedbaný hrob, ze kterého ani nelze vyčíst, kdo v něm leží, je mi to moc líto, protože to vždy byli lidé, se svými vlastními osudy, rodinami, přáními a bylo by hezké, kdyby se jejich příběh neztratil v temných zákrutách času.
V okolí mám několik oblíbených hřbitovů, je to starý tišnovský, kde leží děda a jeho rodiče a kde je krásné splynutí s přírodou (vedle něj a na něm jsou chráněné obrovské a klenuté stromy), kamarádka, která se mnou sdílí stejné nadšení ke hřbitovům, řekla, že je to pro ni nejkrásnější hřbitov, který viděla, dále je to lomnický židovský a křesťanský, který je v prudkém kopci a nejvýše leží hrabata Serényiové, odkud mají nádherný výhled po okolních kopcích, na svůj zámek, na krásný kostel... Moc se mi líbil židovský hřbitov v Brně, kde jsem byl kdysi na podzim a úplně sám, židovské hřbitovy mají svého genia loci, o kterém ani není třeba se více rozepisovat a kapitola sama pro sebe je také brněnský ÚH, kde se pro jeho rozlohu dá nalézt tolik krásných a zajímavých náhrobků. Specifického ducha pro mě má hřbitov v Drásově, kde jsem objevil prababičku, o které jsem ani nevěděl, jestli tam bude, praděda se ženil dvakrát a je pohřbený s druhou ženou neznámo kde. Tak jsem jí tam moc rád zapálil svíčku, i když zemřela 40 let předtím, než jsem se vůbec narodil.