Generační rekordy, perličky, zajímavosti...

[zedir]

Dobrý den,

procházel jsem teď asi dvacet let starou Guinnessovu knihu a zaujalo mě tam několik pozoruhodných genealogických rekordů, jako sedmigenerační rodina (jedna Američanka se ve 109 letech stala praprapraprababičkou - vnuci jejích vnuků již mají vnuky), nejvíce žijících potomků (její krajan měl při úmrtí v 96 letech 824 žijících potomků), nejvíce žijících předků (dotyčná zažila všechny rodiče, prarodiče, praprarodiče a pět prapraprarodičů), jeden sultán měl údajně přes 1000 dětí nebo Konfuciův rodokmen, který zahrnuje asi 85 známých generací (vedle kterých bledne má linie 14 generací konče mým tříletým synovcem). Inspirovalo mě to k založení tohoto tématu, určeného pro podobné postřehy z Vašich rodin, se kterými se budete chtít podělit. Kolik přímých předků jste poznali? Kolikagenerační rodinu máte? Kdo je Váš/e praotec/pramatka rodu a kolik přímých potomků má? Nebo kolik sami máte potomků, kdo byli Vaši nejmladší/nejstarší rodiče, snoubenci, prarodiče, kdo se nejvícekrát vdával/ženil, k jakým věkovým kuriozitám ve Vašich rodech docházelo... Cokoliv Vás napadne. Vím, že podobné otázky se leckdy řešily v konkrétních tématech jako zde nebo třeba tady, ale často se jedná o jednorázové dotazy a témata ne vždy mají své vlastní založené téma, v tomto případě jsem takové nenalezl, tak doufám, že přímo neduplikuji něco, co už tu je.

A abych jen nevyzvídal, přidám za sebe také několik příkladů. Praprarodiče jsem nemohl poznat, dědy jsem nepoznal ani jednoho (zemřeli v 67 a 55 letech), jedna babička zemřela v mých ani ne dvou letech (měla 57 let), druhá babička bude mít v červnu 90 let a má celkem 23 potomků (5 dětí, 7 vnuků a 11 pravnuků). Zajímavé je, že moje sestřenice má stejně starého syna jako jsem já, takže kdyby měl on děti, měli bychom pětigenerační rodinu, protože babiččina vnučka (má sestřenice) by již sama byla babičkou. Jedním z nejmladších prarodičů z mých předků byl prababiččin praděda, který se stal dědou ve 44 letech (a v 70 pradědou), v jiné větvi se prapraděda ženil třikrát a když si bral praprababičku, byl o 26 let starší vdovec, takže byl o půl roku starší než jeho tchán, se kterým mohli chodit na pivo jako vrstevníci Nejstarší otcové měli k šedesátce, nejmladší ženich měl 16 let a 8 měsíců, nevěsta 14 let a 7 měsíců, nejvíce jsem zatím napočítal 11 dětí téhož páru (ale ostatním dětem předků jsem se dosud věnoval minimálně), jednomu praprapradědovi se narodilo poslední dítě jen pár měsíců před narozením prvního vnuka...

s pozdravem
zedir

[dominikmatus]

Ta bába byla snad z nějaké mormonské skupiny ne? Neumím si představit, kde by se tak rychle hrnuli do plození.

[Zuz1996]

Dobrý večer, také přidám svou trošku do mlýna

Můj rodokmen se skládá z 15 generací ( možná z 16, s částí rodiny se nestýkám a některé mé sestřenice už asi mají děti). Sama jsem poznala 3 prababičky( jedna z nich pořád žije, 84 let) a 1 pradědu. S počtem žijících generací jsem na tom asi jako Vy Zedire . Můj nejmladší děda měl také 44 let, nejmladší babička ( ta moje ) měla 40 let. Je zajímavé, že jsme v téhle ženské linii po 20 letech, já 1996, máma 1976 a babička 1956 . 4 svatby je můj největší počet, pra...babička byla pra...dědovou poslední ženou, on byl starší o 25 let. Ale můj největší rozdíl mezi manželi je 36 let. Nejmladší ženich měl 16 a nevěsta 15 ( ale mezi příbuznými má nevěstu, které bylo 13 let 2 měsíce a 6 dní). Nejmladšímu otci bylo 21 a matce 17, naopak nejstarším 76 a 53. Maximální počet dětí s 1 ženou byl 16, jiný předek měl se 2 ženami 19 dětí ( ale samozřejmě jsem ještě všechny neprohledala, tak uvidím )
Zajímavý je v tomto ohledu pra...děda mého rodného příjmení Holešovský. Byl dvakrát ženatý ( obě jeho ženy byly Marie Antošové, později jsem zjistila, že byly vzdáleně příbuzné ), s nimi měl celkem 15 dětí. 6 jeho synů se dožilo dospělosti, bohužel 2 zemřeli jako svobodní, stejně tak se provdali i 4 jeho dcery. Jeho poslední dcera se narodila jako pohrobek, v té době měl už ale rovných 20 vnoučat ( konečný počet byl 39), zatím to nemám úplně zmapované, ale celkem měl skoro 90 pravnoučat. Holešovští jsou celkově nějak plodní, ze dvou bratrů, kteří do Střelic u Brna přišli kolem r.1700 ( jedna větev v 1. pol. 19. stol. vymírá po přeslici i po meči) bylo podle sčítání lidu z roku 1947 ve Střelicích 75 osob tohoto příjmení a to jsme se ještě rozlezli po okolí . Snad ještě délky manželství, to nejkratší 3 roky 5 měsíců a 14 dní a nejstarší, moji prarodiče 57 let a rovných 8 měsíců.
Pak jedna věc, kterou si zatím nedovedu vysvětlit. Mému pra...dědovi zemřela žena, když jí bylo 24 let, jemu bylo 30. Měli spolu 3 děti, dvočata však brzy zemřela. Zůstal tak jen jeho syn můj pra...děda, jeho otec se však znovu neoženil a zemřel jako vdovec ve svých 83 letech. Držel tedy smutek 1831-1882, majetkově byl 1/2 láníkem, takže si lámu hlavu proč se znovu neoženil.
No a jedna domněnka zatím jistá na 80 %. Prarodiče mojí babičky se zřejmě potkali ve vězení Babička mi říkala, že její babička byla zavřená v létě ve svých 19 letech za krádež jetele v Ivančicích. Nedávno se mi dostali do rukou vojenské listy jejího manžela a tam se psalo, že byl zavřený za krádež toho samého roku v srpnu, také v Ivančicích. Babička také říkala, že babička jí nikdy nechtěla prozradit jak se s manželem poznali. Teď už jen čekám, až mi vzdálená sestřenka, která taky dělá rodokmen, pošle nějaké dokumenty.

Tak a to bude asi vše na co si teď vzpomenu

Pěkný den
H

[zedir]

ad dominikmatus: nic blíže o ní nevím, ale když jsem si to ze zvědavosti rozpočítával, tak mi vyšlo, že aby se stala ve 109 letech praprapraprababičkou, znamená to, že šest generací po sobě muselo docházet k tomu, že se všichni stávali rodiči následující generace průměrně ve věku lehce přes 18 let, což je něco, co se v mých rodech alespoň zhruba přihodí jen velmi zřídka a maximálně u dvou tří generací, málokdy se stane, že předci v přímé linii byli v několika generacích mezi prvními dětmi... A z toho pak plyne ta nemožnost poznat více přímých předků, babička byla poslední z devíti dětí pradědy, který se narodil v roce 1877, takže toho jsem opravdu nemohl poznat atd.

ad Zuz1996: děkuji za všechny rodinné perličky, moc si jich cením. Také jsem měl jednoho praprapradědu, který měl 10 dětí a i když některé zemřely, byla v jednu dobu v matrice úplná záplava jeho vnoučat Jen od tří synů z druhého manželství měl nejméně 18 vnuků. Kolik asi měl pravnoučat, to si ani netroufám hádat a bohužel už i období, kdy se rodila jeho vnoučata, ne zcela pokrývají matriky, takže to nemám jak zjistit. Zajímavostí u něj je, že se ženil dvakrát a druhou ženu si bral na den přesně, jen o 19 let později než první.
Nejdelší manželství trvalo asi 55 let, nejkratší jen 8 let. Nejmladší matka měla 16 let, nejstarší zřejmě 42 let (co se týče přímé linie, opět nemám ponětí o všech dětech všech předků), nejmladší otec tuším, že 21 let a nejstarší 57. Nevím, že by některý předek držel smutek tolik let až do konce života, ale zase vím asi o třech případech, kdy manželé zemřeli buď stejný den, nebo jen do několika dnů od sebe, i když je leckdy dělilo i více let, zřejmě opravdu žalem a nejednalo se o nějakou epidemii. Dále například vím o čtyřech nemanželských dětech, z toho jedno bylo legitimizováno pozdějším sňatkem. Babička a děda se urychleně brali během války (bylo jim 21 a 18 let), aby děda nemusel být nasazený na nucené práce do "Reichu", krásné jsou případy, kdy člověk čte data sňatku a narození prvního dítěte, ať už to jsou data jako 3. 2. 1756/1. 11. 1756 nebo naopak 25. 11. 1827/6. 1. 1828 a člověk vidí, jak moc kteří předci s potomky spěchali...

[Zuz1996]

Když mluvíte o datech narození Zedire, netýká se to mé přímé linie , ale v širším zpracování rodu mám pár, kterému se narodil zdravý chlapeček den po svatbě Já sama jsem také dobrým příkladem, moji rodiče se brali 27.7.1996 a já se narodila 27.11

[zedir]

Já jsem sice benjaminek, třetí dítě, ale bratr se také narodil v dubnu, ačkoliv svatba proběhla v prosinci

[Zora]

Dědovi rodiče se brali v srpnu a děda se narodil v lednu.
Při sdělení tohoto faktu žijící tetě (dceři dědečka) pravila: "To v žádném případě není možné, takové věci se v naší rodině neděly, to je jasná chyba v matrice".
Z

[galulois]

Naše největší perlička, že při hledání předků jsme narazili na vedlejší větev v blízké vesnici a protože jsme zapisovali fakt všechno, tak jsme ji celkem dobře zmapovali. Podle katastru jsme zjistili, že tam jmenovci stále žijí, v podstatě od roku 1700. Tak tam chlap jednoho dne zaklepal na dveře. A ejhle, otevřel pán už v letech, kterej celej život děla rodokmeny. Společného předka máme v roce 1650... a už jsme seděli u kafe a povídali, porovnávali zápisy. Dodnes si voláme, pátráme společně, byli jsme na oslavě jeho narozenin, poznali celou jeho rodinu. Neskutečné! A když porovnám jeho a mého manžela, tak bych řekla, že jsou si podobní asi jako bratranci, ta podoba tam trochu, i po těch generacích, zůstala.

[Karolina Vernerova]

to je paráda!
sama nemám jasno v událostech tátovy rodiny ve 30.letech minulého století (proto se nesta- ani táta ne. není koho se zeptat. ale za poslední měsíc jsme našli narození tátovy babičky, jméno jejího "druha", čím se živil a pak křestní jméno jejího druhého manžela a odkud byl... a nejednou se nám dva neznámí pánové změnili ve zcela známé....
a nakonec ta perlička: druh tátovy babičky i její bratr, manželův padědeček z matčiny strany a manželův prastrýc z otcovy strany pracovali všichni v jedné firmě= Elektrické podniky Král. města Prahy
asi se i potkávali- mám v archivu EP připravené jejich osobní spisy, abych si našla, od kdy do kdy tam který z nich pracoval.
a druhá perlička- jeden z nich byl lampář- a to se mi moc líbí.

[dominikmatus]

Já mám taky pěknou perličku. Do mé školy jednoho dne nastoupila studentka Staroveská. Hned mě trklo do hlavy jestli není příbuzná, když se tak jmenovala babička a podle statistiky jich je dnes jen 40.
Postupně jsem stavěl rodokmen a narazil na MyHeritage na shody. Díky tomu jsem v kontaktu s jednou paní, která tuto rodinu již měla dobře pokrytou. Zjistil jsem, že ona studentka má se mnou společného pra-pra-pradědu. Stavěl jsem tedy rodokmen s ní. Díky tomu jsem zjistil, že tento předek je možná poslední betlémář Příbora (ještě hledám zdroje) a jeho otec Josef je zakladatel prvního moravského ochotnického divadla. Také jsem narazil na genealoga s rodokmenem spíš šlechtického rázu, kde jeden z členů Adam Staroveský se zúčastnil stavovského povstání. Ale jeho rod je pravděpodobně z Polska, tak kdo ví jestli tam je vůbec spojitost. Ty jména mohou byt prostě jen podle Staré Vsi, která je mimochodem co by kamenem dohodil od Brušperku, kde jsem s rodem skončil na první matrice.

[Zora]

mě fascinuje, jak se ke mně hlásí lidé poté, co zveřejňuji historii některých ivančických rodů a nacházejí osoby v minulosti, se kterými máme společné předky jejich i moje rodina.

Smažilovi z Bobrůvky - jedna paní mě na možnou souvislost upozornila, druhou osobu jsem našla v matrice. Naprosto se neznáme a pravděpodobně o příbuznosti nevěděly ani naše starší generace. Nemohu to zatím přesně doložit, nejsou přístupné matriky z konec 19. st.

Navrátilovi - Sviny - věděla jsem, že v Ivančicích žijí rodiny s tímto příjmení, ale až teď vím, že možná máme společného předka, neb dvě rodiny se v rodokmenech dostaly do Ivančic (jinými cestami) ale z obce Sviny.

Rodokmen rodiny Tiray - je zvláštní, že příbuzný má mezi předky toto příjmení ve Slavkově a Rousínově,(rod se dostal do Ivančic přes Brno)
Stejné příjmení měl i místní katecheta ,který ale pocházel z Velké Bíteše. Když se mně podařilo prokázat, že i jeho rod pochází z Rousínova, bylo to velké překvapení...

No a na konec - rodokmen mého otce, věděla jsem snad všechno, především z nedávné minulosti.
Když jsme se doma bavili nad rozkvetlým roubovaným akátem s manželem, vyšlo najevo, že nám ho daroval pán stejného příjmení. Nakonec se z dárce vyklubal další nositel stejného příjmení společný prapradědeček a manžel mně jen tak mimochodem sdělil, že dcera zmíněného pána pracuje naproti v obchodě.
A fakt, a pokud si odečtu nějaký ten rok, vidím i zřetelnou podobu ))

[zedir]

Když jsme u té podobnosti, především rod mého dědy má specifický rys, a to jsou odstávající uši, takže když vidíme nějakou fotku, kde i toho člověka neznáme, stejně víme, že je to nějaká přízeň... Děda měl tři bratry a všichni si byli ohromně podobní svými rysy. Ve druhé linii zase byla nějaká paní tak neskutečně podobná na babičku, že někdy chvíli opravdu váháme, která z nich to vlastně je. Babiččini bratři zase mají všichni vysoká čela, takže se na fotografii nemůžou zapřít, zrovna tak si jsou navzájem kopiemi prababička, babička a máma. U nás je také zajímavé sledovat vlivy genetiky, z tátovy strany všichni chlapi plešatí, z máminy mají třeba i téměř v devadesáti ještě bujnou kštici, ale bílou jako sníh (tak si říkám, co se asi projeví na mně, ale vzhledem k tomu, že jsem si nedávno našel první šedivý vlas, tak je možná již rozhodnuto).