GENEALOGIE

Tak čistě po matrikách mám u sebe narození Matěje Konětopského v Mšeně v lednu 1679. Manželka je na tom lépe, ta má sňatek Matouše Voborníka v lednu 1659

No, s velkým štěstím jsem zatím skončil u Mikuláše Holubce v roce 1635, ale ten ponor do minulosti není to opravdu zábavné. Víc mne na tomhle bádání baví ta komplexnost - místy to má v sobě i něco z počítačových her. Když si vzpomenu, jak šíleně mne na škole a gymplu nebavil dějepis...
Jako příjemný bonus si člověk může odvodit i věci, které nejsou zapsány písmem - po kom se dědí třeba řemeslné vlohy, kteří mládenci si pro nevěsty nechodili do vedlejší chalupy, ale přes tři kopce a tři údolí (aneb jak se, doprčic, dostal syn půlsedlákův z periférie Benecka k nevěstě z velkého statku v Roprachticích, když i autem je to přes půl hodiny cesty) nebo jak se v rodinách opakují určité vzorce (děda byl benjamínkem rodu a od staršího bratra byl o 14 let mladší - stejně, jako jsem já s bráchou, i věk rodičů odpovídá). Nebo jak se leckdy spěchalo na oddavky, když byla panna nevěstinka ve vysoce požehnaném stavu...
A z druhé strany místy hodně ošklivé příběhy o tom, jak se jeden pár čtyřikrát po sobě pokoušel o dítě a novorozence se záviděníhodnou urputilostí pojmenovával Anna. Čtvrtá Anna přežila, nepřežila pětadvacetiletá manželka, též Anna.

Zdravím,
a POZOR je to jen taková úvaha

jen si tak (někdy) říkám jak je ta naše snaha složitá a pracná a časově náročná... veškeré to pachtění a bádání a přemýšlení a ... atd...
no a ejhle přitom stačí plivnout do zkumavky a počkat co z toho na konci vypadne... tuhle Švédové, onde Francouzi, jinde a jindy Germáni, sem tam Rudoarmějci, a podobně...
ALE
to plivnutí do zkumavky bude někde zapsáno a zaregistrováno a třeba jednou zkoumáno a vyneseno na světlo...
a někteří si možná stále ještě pamatují a nebo o tom alespoň slyšeli, jak je takové "vynešení na světlo" zajímavé ...
Jeden takový bratr mého předka byl státní zaměstnanec v době již minulé, ale z hlediska genealogie skoro dnešní... no a svému "novému" zaměstnavateli musel předložit kompletní rodokmen do 4. kolena s tím že tam nebude žádný žid...
Z pohledu badatele to je super = nic nemusím hledat a vše mám jako na talíři (sice s hákovým křížem - ale potvrzené od příslušných úřadů v dalekém Berlíně).
Moje dcera to pátrání asi bude mít jednoduché... všechny ty otisky prstů a ostatní geneticky nezpochybnitelné údaje za účelem (doplňte dle uvážení)...

Netřeba komentovat - je to opravdu jen taková úvaha...

MrTvola píše:Moje dcera to pátrání asi bude mít jednoduché... všechny ty otisky prstů a ostatní geneticky nezpochybnitelné údaje za účelem (doplňte dle uvážení)...

Bojím se, že naopak naši potomci to bádání budou mít neskutečně složité. Džív byly celé generace v jedné vesnici a nehly se z místa. Dnes někdo bydlí na jedné straně republiky, ožení se s někým z druhé strany republiky - pro jistotu na nějakém hezkém místě, které už nikdy nikdo nedohledá. Po svatbě si pro jistotu každý z manželů nechá svoje jméno za svobodna. I když žijou na vesnici, která je na třetí straně republiky, děti se jim rodí v okresní porodnici, některé děti pro jistotu kvůli komplikacím v krajské.
No, aby to bylo jednodušší, tak se každý z nich rozvede, a aby si nekomplikovali další život, žijou se svými novými partnerty "jen tak na hromádce". Děti mají opět bůhví kde. Ve výsledku pak máme pár, který není sezdaný, každý z nich se jmenuje jinak a vychovávají 3 děti, z nichž každé se zase jmenuje jinak. Nakonec každý z nich zemře v nějakém jiném domově důchodců, který bude samozřejmě někde úplně jince, než kde celý život žili.

Jako kdo tohle jednou dohledá, kdo tohle dá dohromady, před tím klobouk dolů!

A to nemluvím o takových perličkách, jako že má někdo trvalé bydliště někde na úřadě…
A nebo že když si člověk přehlásí trvalé bydliště do nějaké jiné obce, než kde bydlel, tak se ani místní úřad nedozví (nesmí dozvědět), kde si to nové trvalé bydliště přihlásil. Oni se na evidenci obyvatel dozví jen to, že Pepa Vocásek už není jejich občanem a mají si ho tedy vyškrtnout a nechtít po něm peníze za popelnice.

Pro budoucí generace, které budou chtít psát rodinné kroniky naprosto úžasná doba!

MrTvola píše:Jen mě tak napadlo, zda se v budoucnu nebudou muset dělat rodokmeny dvojmo, jednou podle genetiky, jednou podle matričních údajů......

Z

Myslím, že to budou mít daleko jednodušší.
Bude stačit zpřístupnit všechny ty rejstříky, databáze apod.,
a jak budou jednou přístupné strojově čitelné data,..
Představte si už teď, že by se dalo ve všech matrikách a gruntovnicích v archívech vyhledávat Ctrl+F..
Natož že by robot za sekundu sestavil databázi dostupných údajů ke klíčovému jménu, oblasti, souvislosti s ...
A to k tomu neberu sociální sítě.

Protoze se prevazne pohybuju v oblasti, kde prvni matriky zacinaji az v roce 1720 (v jedne vesnici dokonce az v roce 1792), pouzil jsem k hlubsimu pruzkumu pozemkove knihy.
Ve dvou vetvich jsem se dostal az na rok 1635 resp. 1638, coz je vzhledem k vychozim podminkam dobry vysledek.

V matcine vetvi me predkove zavedli do jinych vesnic, kde je situace az o sto let lepsi. Povedlo se mi najit hamernickeho mistra, ktery snad prisel z daleka. Podle uvedeneho veku v Z matrice by mel byt narozen v roce 1623.

Nejdrive me bavilo se hnat za tim nejstarsim a nejvice vysoko (ve stromu) nebo tedy vlastne hluboko (v historii) umistenym predkem. Nakonec ale prave ten hamernicky mistr prinesl do patrani i zajimavy pribeh. Od te doby me bavi ty pribehy Nekdo by mohl rict, ze jsou to povetsinou pribehy smutne. O hladu, o valce, o emigraci za more, dokonce i vrazdu jsem resil. Ale videno z jine perspektivy - jsou to take pribehy o vytrvalosti, o nezlomne sile ducha a diky tem co to nevzdali tu dnes muzu byt. Dalo by se rict, ze je to inspirativni.

Ale videno z jine perspektivy - jsou to take pribehy o vytrvalosti, o nezlomne sile ducha a diky tem co to nevzdali tu dnes muzu byt. Dalo by se rict, ze je to inspirativni.

Do kamene tesat
Z

Ale když máte několik předků bez udání otce, někdy i třeba 2 generace za sebou a nebo k tomu několik případů, kdy nevěsta otěhotněla před svatbou.
A kladete si otázky zda-li si vzala otce tohoto vašeho předka či nikoli, tak je zde možnost zastávat fakt, že svátost manželská je nedotknutelná.
Nebo dát na povídku babičky, která říkala, že otec má barvu vlasů po matce svého otce.
A co když zase druhá babička říkávala, že děda měl hnědé vlasy, i když měl vlasy černé.

Vemte si že eistuje opis urbáře obcí kde žili předci(1593), ale v té době se jim říkalo všelijak, jen né tak, jak jsou později uváděni v matrikách, tak kterého určit za předka?

Dosti rozhodující pro to, že tu dnes jsem, bylo 20. století a účast mých předků v 1. a 2. světové válce, pokud by všichni nepřežili, tak by k bádání po předcích nedošlo.

Věřím, že bude dostupné plošné DNA testování všech jedinců a jejich mateřských a otcovských linií a potvrdí se mi všichni nalezení předci a také se dovím, čí že jsem to nositelem otcovské linie a jaké příjmení bych používal. Dnes mám příjmení po pradědově pradědovi.
Jinak jako takovou úsměvnou historku dávám, že jsem narazil na výsledek DNA testů jedné příbuzné a dle toho je její příbuznou královna Alžběta, takže možná i moje.

filmovymaniak píše:Dosti rozhodující pro to, že tu dnes jsem, bylo 20. století a účast mých předků v 1. a 2. světové válce, pokud by všichni nepřežili, tak by k bádání po předcích nedošlo.

Kdyby jeden jediný z našich předků ve svém životě udělal neco jinak - někde zahynul, oženil se s někým jiným nebo si se svojí ženou "zašpásoval" o pár minut jindy, tak bychom tady nebyli, nezávisle na tom, kolik lidí zemřelo v 1. nebo 2. stětové válce.
A zcela na rovinu - na to, že tady jsme, mělo daleko větší vliv to, že naši předkové přežili všechny morové rány, které se převalily přes Evropu. Ty v poměru k počtu obyvatel smetly ze světa několikanásobně víc lidí, než války ve 20. stol.
…a když jsem mluvil o kterémkoli z našich předků, tak v to musíme počítat nejen naše lidské předky, ale i toho posledního přeživšího savce v době vymření dinosaurů … a ještě daleko zpět k počátkům života.

škoda jen, že ty rodinné legendy o činech předků za 1. či 2. světové války nejdou potvrdit ve volně dostupných digitalizovaných materiálech o vejenské službě během
1. a 2. světové války.
Jedna učitelka na gymplu nám vyprávěla příběh o svém dědovi, který byl za 1. světové války zajat, dostal tifus, přežil a proto ona zdědila oční vadu - jako důsledek tohoto onemocnění tifem jejího dědy a také toho, že její matka se narodila až po válce.

Důležitý v mém případě byl také odsun Němců z pohraničí a příchod mých předků na jejich bývalé území.

Nejstarší matriční záznam co jsem našel je narození 24.2.1646 Matěj Valášek v Bohuslavicích nad Metují.
Nejstarší datum pak 1581 narození Pavel Hanuš zahradník z Bašnice u Hořic dopočtem ze Soupisu poddaných z 1651.

Tak nějak nepředpokládám, že se asi dostanu někde dále. Sice v okolí těch Hořic mám více předků o kterých vím dopočty že narození je z přelomu 16/17 stol, ale žádný jiný zdroj (gruntovnice, urbář) jsem z daného místa a času nenašel. Minimálně ne online... Ale i tak to stejně překonalo moje očekávání kam až se člověk může dostat

filmovymaniak píše:Jedna učitelka na gymplu nám vyprávěla příběh o svém dědovi, který byl za 1. světové války zajat, dostal tifus, přežil a proto ona zdědila oční vadu - jako důsledek tohoto onemocnění tifem jejího dědy a také toho, že její matka se narodila až po válce.

Příběh je to zajímavý a může být i z pohledu vypravěče pravdivý. Avšak jelikož ještě nikdo nepřekonal Weissmanovu bariéru, tedy nezdědil po rodiči za života získané, tak ve skutečnosti pravdivý není. Stejně jako potomek nebude zrzavý jen proto, že si matka v těhotenství obarvila vlasy na zrz.
Tu část o tyfu způsobujícím oční vadu pominu jako nějaký šum v komunikaci. Tyfus oční vady nezpůsobuje.
Ale třeba kdyby kromě tyfu chytil i syfl, kterýžto oční vady způsobit může, tak tento lze zděditi nakažením se v prenatálním věku. To jo, to by šlo.
Anebo spousta jiných způsobů.


Myšlenka příběhu lidských osudů je však krásná a poutavá

https://www.reflex.cz/clanek/zajimavost ... neska.html

Z