GENEALOGIE

Zdravím,zajímá mě jak jste se dostali hluboko v rodokmenu.Já zatím matričně do roku 1721

Většinou podle zdrojů, ve kterých se dá pátrat:-))) před r. 1600

Konec matrik, lánské rejstříky, berní rula, gruntovní knihy a další archivní zdroje z minulosti, třeba kupní smlouvy, městské knihy a podobně.
Ona ta genealogie asi nebude jen o tom, kolik osob je v rodokmenu, jak hluboko rodokmen sahá. Pro mě třeba jedna větev zatím končí před r. 1800 proto, že shořely matriky a v dalších zdrojích se bádá hodně obtížně.
Další větev končí vojenským kaprálem, cc 1800, o kterém sice matrika uvedla, že byl z obce Michalovice, ale už bohužel bez upřesnění, ze kterých (jsou asi čtvery)...
Někdy strohost zápisů zase omezí pokračování proto, že nelze jednoznačně identifikovat, který ze tří, čtyř "josef Nováků" je ten pravý otec.
Ale tohle mě zas až tak netrápí, spíš mě každý den udivuje, že když je člověk trpělivý, dá se o životě předků pozjišťovat spousta netušených informací , zajímavostí a spletitostí.
Nikdy bych nevěřila, že předkové zanechávali po sobě i v dobách bez medií, internetu, FB a pod tolik stop ))
Současně mě mrzí, že většina informací se týká můžu, přece jen (kromě porodů) se o ženách dozvíme minimum, skoro nic. ))
Z

Nejstarší záznam mám z roku 1598

No, to jste se hezky posnažil/a, gratuluju (ale těch jmen musí být!)
Já sdílím se zedirem touhu dostat se před rok 1600, ale zatím nic- židovská větev ani omylem (tam jsem nejmíň, protože zdroje jsou fakt malé) a ty katolíci byli prostí obyčejní, chudí lidé nehodní zápisů před rokem 1600
Jenže: pátrání nikdy neskončí, takže ještě spoustu času na nějakou geniální myšlenku mám....
(a pak tady někdo psal o cestování časem, tak si myslím, že když se budu udržovat, třeba se dožiju první cesty a podám pokyny svým potomkům.....)
A poslední nejapná: však jsme potomky Homo Neanderthalensis/Sapiensis/Erectus, ne? Pravda, je mezitím drobné časové okénko, ale to vzhledem k věku vesmíru můžeme směle zanedbat.

Můj nejstarší záznam, na který bych si mohl sáhnout, kdyby mi to v archivu dovolili, je narození předka v roce 1657 (můj 8krát pra-děda), vedle něj znám vícero předků ještě o generaci a dvě dál, ale tou dvanáctou generací nahoru ode mě to zatím končí, kdybych věřil úmrtním záznamům, nejstarší předci by se narodili kolem roku 1614, u čehož je pro mě neuvěřitelné si představit, že by tedy byli malými dětmi, když začalo stavovské povstání. Nikde jsem pochopitelně neobjevil modrou krev a jediné, co mě na tom mrzí, není ten fakt, že bych se nemohl chlubit šlechtici, ale právě jen to, že díky tomu by bylo možné a snazší pokračovat v linii ještě hlouběji, do 16. století určitě a dál by se vidělo. Zatím se však omezuji jen na matriky, psal jsem to někde jinde, že jsem zatím spíše ve fázi sbírání jmen a dat, na kterou bude navazovat fáze důslednějšího hledání informací a bližších příběhů.

Řekl bych, že mám tři základní důvody, proč se nemohu obecně dostat hlouběji - jelikož mí předci byli vesměs sedláci, tak matriky pro ně začínají většinou až po třicetileté válce, pokud jsou matriky již ve 20. - 30. letech, mí předci se mi obvykle někam zatoulají kolem poloviny 18. století a otcovskou větev spolykaly plameny a končím tu koncem 18. století. Pořád si pamatuju to své vytržení a euforii, když jsem se poprvé přehoupl přes rok 1800 a byl najednou v 18. století. Když se to opakovalo u roku 1700 a dostal jsem se do éry vrcholného baroka, ta euforie byla úžasná. Poslední logickou metou pro mě opravdu zůstává rok 1600, tím zvlášť, že od nejstarších předků to opravdu není tak daleko. Už teď si říkám, že se možná narodili na sklonku vlády Rudolfa II.

K oněm šlechticům mě napadá ještě jedna poslední úvaha - náš profesor nám vždycky říkával, že nejde o to, kdo má šlechtické předky, ale kdo na to má papír, kterým to prokáže a je to tak. Já jsem rozhodně neměl naivní představu, že bych našel v matrice "Anna, dcera Jana, pána z Petřvaldu", ale při pohledu na šlechtické levobočky, život šlechty a neustálý astronomický nárůst předků je jasné, že někde ty předky šlechtice každý má. Stačí, aby jeden levoboček měl v polovině 16. století pět dětí, v další generaci to bude 25 vnuků, 125 pravnuků... Často se říká, že podstatná část Evropy pochází od Karla Velikého a také Čingischána (vždycky jsem si představoval, jak by vypadaly takové matriční zápisy "otec - císař římský; vládce světa"). A jak říká paní Karolína, všichni jsme opravdu potomky lidí neandrtálských, moudrých či vzpřímených a ti neřešili nějakou modrou krev, takže jestli někdo hledá jen v té povrchní snaze, aby se mohl chlubit šlechtici, měl by si uvědomit, jak uměle vytvořená ta instituce šlechty je. Jednoho dne prostě došlo k tomu, že se jeden "obyčejný" člověk vyvýšil nad druhého a od něj se to odvozovalo dále.

Všem přeji co nejvíce úspěchů v pátrání.

No, já sama se zatím pohybuji kolem roku 1720, ale díky spřízněným genealogům mám nejstarší "zásah" z roku 1610.

Zdravím -
velmi dobře si pamatuji to nadšení když jsem se přehoupla přes rok 1800 a pak 1700. Teď toužím překonat rok 1600 - možná se to podařilo. Nejstarší Škrabal zemřel v roce 1680 údajně ve věku 55 let a v lánských rejstřících je ještě uvedený jeho otec. Takže se snad blížím, ale jistotu mít nebudu - přece jenom jsem potomek sedláků a domkařů.
U mého manžela je to jiné kafe - jeho pra-prabába se narodila jako řeznická dcerka a zemřela jako hraběnka Zedtwitzová. Petrovi Emanuelovi porodila 11 nemanželských dětí (u každého je v matrice zápis, že se Petr Emanuel přiznává k otcovství) a po 38 letech soužití si ji nakonec vzal. Podle různých dohledaných zdrojů se jeho nejstarší předek Petr Zedtwitz narodil někdy na přelomu 14/15. století. Zedtwitzové byli prudké a nepokojné povahy a neustále s někým valčili nebo byli ve sporu - to se to pak hledá!!!
Aš.

no jasně- přehoupnete se přes magický rok a ejhle je tu celý rodokmen stačí se přilepit- to musí být super .-)

alenas píše:Zdravím -
velmi dobře si pamatuji to nadšení když jsem se přehoupla přes rok 1800 a pak 1700. Teď toužím překonat rok 1600 - možná se to podařilo. Nejstarší Škrabal zemřel v roce 1680 údajně ve věku 55 let a v lánských rejstřících je ještě uvedený jeho otec. Takže se snad blížím, ale jistotu mít nebudu - přece jenom jsem potomek sedláků a domkařů.
U mého manžela je to jiné kafe - jeho pra-prabába se narodila jako řeznická dcerka a zemřela jako hraběnka Zedtwitzová. Petrovi Emanuelovi porodila 11 nemanželských dětí (u každého je v matrice zápis, že se Petr Emanuel přiznává k otcovství) a po 38 letech soužití si ji nakonec vzal. Podle různých dohledaných zdrojů se jeho nejstarší předek Petr Zedtwitz narodil někdy na přelomu 14/15. století. Zedtwitzové byli prudké a nepokojné povahy a neustále s někým valčili nebo byli ve sporu - to se to pak hledá!!!
Aš.

Já si na tyhle děti pamatuji, myslím, že některé z nich otec přiznat nestačil )) Bylo to hodně zajímavé čtení. Z.

Já se dostal s rodem Vodičků z Dluhonic k narození roku 1680, s Matějem Klabazňou k vypočtenému roku narození 1623.
Ad šlechta - já to nijak neřeším, jen mě zajímají historické souvislosti, ale s rodem Staroveských (který jste tu již ode mě několikrát zahlédli) jsem se zasekl v bodě, kdy nemůžu najít sňatek Josefa. Podle několika genealogů, které jsem kontaktoval se mohlo jednat o šlechtický nebo významný rod ze Staré Vsi nad Ondřejnicí. Např. Adam Staroveský se účastnil stavovského povstání a Jan Grodecký měl matku Staroveskou. Zatím jsem to ale nezkoumal. Takže po sedlácích a soukenících (ano snad půlku rodokmenu mám soukeníky z Příbora) je to příjemné zpestření bádání.

1681 - Martin Kortus:-)

http://digi.ceskearchivy.cz/cs/8137/80/977/880/123/0

snad jsem někde neudělal chybu:-)

Na netu jsem našlo zajímavou rodovou historku :
Pan Schildberský z Loštic vyprávěl o tom, jak se v jeho rodině traduje, že ještě před třicetiletou válkou přišel z města Štíty (tehdy Schildberg) nějaký Marek. Aby ho místní v Lošticích odlišili, dostal příjmení Schildberský... a to byl počátek jejich rodu....
V ivančicích se nějaký Schildberský z Loštic objevil v matrikách kolem r. 1670 (první svatba), u narození dcery už je to Schidlberger.
S velkou pravděpodobností se opravdu jedná o potomka onoho Marka, protože staré loštické listiny dokládají , že odsud ve zmíněném období odešli dva muži do Prahy a jeden do Ivančic, ostatní se drželi doma a v Ivančicích zakoupená vinice dostala název Loštická podle původu majitele.
Listiny o starých názvech o ivančických viničných tratích opravdu název Loštická uvádějí.
Píšu to proto, jaké krkolomné cestičky mohou badatele nasměrovat ))
Z

Zora píše:Většinou podle zdrojů, ve kterých se dá pátrat:-))) před r. 1600
Současně mě mrzí, že většina informací se týká můžu, přece jen (kromě porodů) se o ženách dozvíme minimum, skoro nic. ))
Z

A přitom pro nás ženy je ženská linie docela důležitá... všechny ty zvyky, pravidla, názory, co se předávaly z matky na dceru. Byly zamilované, když se vdávaly? Nebo musely? Byly šťastné? Měly své děti rády nebo to byla jen povinnost?

Já jsem se se svou ženskou linií zatím dostala odhadem někam k roku 1730, kdy se asi tak Anna mohla narodit.

Když už jsme u těch ženckejch
Pořád nevím, jak se k téhle linii postavit....
pokud budu jednoduše tvrdit, že muži jsou vždy vlevo a ženy vpravo (v rodostromu), tak mám hledat tu úplně vlevo pro "otcovskou" linii a tu úplně vpravo pro "přeslici"?
A nebo je pro mne důležité najít spíš otcovskou linii mojí babičky? Já vím, že to je dilema, co si každý vyřeší sám. Ale stejně- která je ta, pro mojí (nežijící) babičku důležitější?

Ženská linie je, že matka předává dceři... takže matka, její matka a zase její matka... a pěkně v každé generaci jiné jméno