GENEALOGIE

Jsem teprve začátečník, ale bádání po předcích mě velmi chytlo. Nejvíce mě baví samotný ten proces hledání a nacházení něčeho nového, co se týká mého rodu. Takže kdyby mi někdo dal již sestavený rodokmen mých předků nebo dokonce kroniku rodu, jistě by mě to hodně zajímalo, ale neměla bych z toho takovou radost, jako když si to vypátrám sama. Bojím se však, že třeba nakonec přijdu na to, že tuhle práci už prostě někdo udělal přede mnou, že už "všechno" zjistil. Vím, že nikdy se nedá objevit úplně všechno z minulosti, že stejně bych se mohla pokusit dohledávat rozvíjející, podrobnější informace. Ale přesto, nemáme přece k dispozici neomezený počet zdrojů...
Jak se díváte na to, když zjistíte, že to, na čem pracujete, již udělal někdo před vámi? Stalo se vám to? Jak jste na to reagovali?

Ta pravděpodobnost je dost nízká, a vaše předky by jeho práce pokrývala asi jen částečně.

Já jsem se dostal k jednomu rodokmenu(rozrodu) na papíře formátu A3, obsahující jen mužské členy rodu (pokud tam nebyl sňatek s dalším blízkým rodem) a téměř bez jakýchkoli časových údajů. Tak jsem tam našel svého prapradědečka a postupně jsem to doplňoval na kompletní údaje. Trvalo to asi 2roky.

Asi nejsem úplně ta nejsprávnější osoba, která by měla reagovat, protože mě nikdo nepřinesl na stříbrném talíři natolik hotovou práci, že už bych neměl co zjišťovat.

Na Myheritage mi občas nějaké shody vyplouvají a musím říci, že pro mě to byla spíše radost, když přišlo nějaké vodítko, kudy dále - vzláště v případech stěhovavých rodů. To že jsem čerpal z poznatků někoho jiného se mi stávalo hlavně v začátcích mého bádání - nyní už jsem spíše ve stavu, že se častěji o poznatky dělím já. Navíc jako bonus k bádání mi přibylo několik různě vzdálených příbuzných, s nimiž při bádání na společných předcích spolupracuji - nalezení takového příbuzného je pro mě vždy impulsem zaměřit se na společnou rodovou větev.

A rozhodně bych neočekával, že někdo už má zpracované všechny Vaše předky - to by snad musel být někdo z velmi blízkého příbuzenstva, jako třeba sourozenec, někdo z rodičů .... A to byste určitě věděla.

Mám už zkušenost s rodokmenem od příbuzných.Získal jsem jeden od strýce.Byl natolik nekompletní(šel hlavně po mužské linii) a plný chyb,že jsem ho vlastně celý přepracoval.Druhý případ:V rodině mé manželky se tradovalo,že mají zpracovaný rodokmen až bůh ví kamsi do minulosti.Když jsem se k němu dostal,byl jsem zklamaný,protože jsem sám dohledal víc.Ale není vyloučeno,že někdo najde větší poklad.Každopádně bych (při dnešních možnostech online vyhledávání) tyto staré rodokmeny překontroloval.Někdy však můžou být nápomocné,když ztratíte stopu.

Popravdě řečeno, někdy je to spíš ke škodě než k užitku. Rodokmen (ovšem bez odkazů na matriky) vytvořil příbuzný a když jsem se jen tak namátkou snažila u jednoho z předků přidat další data, zjistila jsem, že je správně jen do prarodičů a pak už to šlo úplně někam jinam. Začala jsem ověřovat všechno a nestačila se divit, některé záznamy musely být doslova vymyšlené. Nejdřív jsem si pořád nebyla jistá, jestli chyby nedělám já, takže jsem všechno zkoumala a zkoumala, docela mě to brzdilo. V současné době už se snažím dostat vše do "literární" podoby vč. odkazů, s původním rodokmenem to nemá prakticky nic společného.