Re: Zajímavosti z matrik
Napsal: ned úno 22, 2015 22:10
Jen pro ilustraci osudů
jeden z mužů , s nímž mám společné předky.
.....Josefa, který se vyučil řezníkem. Po vypuknutí světové války musel nastoupiti v létech 1914-18 do války.Dostal se do zajetí v Rusku. Tam uchytil se příležitosti umění svého řemesla, osvědčil se u zaměstnavatele odborností a zařídil se pro sebe až v Roštově, známém velkoměstu po druhé světové válce, kdy německá vojska pronikla až tam a on octl se v okupovaném území obsazeném Němci. Byl deportován zpátky do Německa. Zde se uchytí zase v nějakém podniku, ale jak se mu naskytla příležitost dostal se ke konci války v roce 1945 do svého rodiště. A tak se zde setkal se svými sourozenci. Sám ženat, manželka a 2 synové zůstali na Rusi, syni činni při obraně vlasti. Po ukončení války vyzvala vláda SSSR všechny občany aby se vrátili domů a tak i on musel uposlechnouti výzvy a asi po roce pobytu odejel.....
Kronika obce Borůvka dál jen říká, že už o něm nikdy neslyšeli....
Víme všichni, jak se nakládalo s občany, kteří odešli dobrovolně na výzvu zpět do SSSR.
Mě mrzí, že se mapují osudy německých vojáků na území ČR, aniž by lidé, kteří se o objasnění osudů starají, znali , řekněme, atmosféru doby, kdy se tyto tragedie děly.
Je tolik bezejmených českých občanů, kteří zemřeli, aniž bychom tušili, kde, jak proč, nebo událostí, o kterých sice víme, ale podrobnosti mizí z povědomí.
U nás se stala tragedie, když gestapo honilo účastníky odboje, z řad mladých studentů. Zemřeli všichni, ale jeden z nich byl zastřelen přímo v ulici při marném pokusu o útěk. Dnes málokdo ví, kde přesně se to stalo a už vůbec se neví, co vlastně dělali. Ale pak se v TV programu objeví pořad o tom, jak na konci války došlo zastřelení Němců, kteří škodili městu, měli , jak se nadneseně říká, na svých rukou krev, nebo alespoň majetky a najednou se najdou pamětníci, kteří vědí, kteří jsou ochotni vodit televizní štáb po okolí, před příkopy, trní, jen aby ukázali prstem - tam, tam se to stalo.
Je zajímavé, že všichni,kteří dobu prožili a s ní i tuto událost, se nikdy nechtěli dál šířit. Nesmíme posuzovat historii jen dnešníma očima, je třeba vnímat, co lidé v historii prožívali, jak těžký byl jejich život, a snažit se alespoň o pochopení jejich reakcí. Nemusíme souhlasit, nesmíme ale ihned odsuzovat.
jeden z mužů , s nímž mám společné předky.
.....Josefa, který se vyučil řezníkem. Po vypuknutí světové války musel nastoupiti v létech 1914-18 do války.Dostal se do zajetí v Rusku. Tam uchytil se příležitosti umění svého řemesla, osvědčil se u zaměstnavatele odborností a zařídil se pro sebe až v Roštově, známém velkoměstu po druhé světové válce, kdy německá vojska pronikla až tam a on octl se v okupovaném území obsazeném Němci. Byl deportován zpátky do Německa. Zde se uchytí zase v nějakém podniku, ale jak se mu naskytla příležitost dostal se ke konci války v roce 1945 do svého rodiště. A tak se zde setkal se svými sourozenci. Sám ženat, manželka a 2 synové zůstali na Rusi, syni činni při obraně vlasti. Po ukončení války vyzvala vláda SSSR všechny občany aby se vrátili domů a tak i on musel uposlechnouti výzvy a asi po roce pobytu odejel.....
Kronika obce Borůvka dál jen říká, že už o něm nikdy neslyšeli....
Víme všichni, jak se nakládalo s občany, kteří odešli dobrovolně na výzvu zpět do SSSR.
Mě mrzí, že se mapují osudy německých vojáků na území ČR, aniž by lidé, kteří se o objasnění osudů starají, znali , řekněme, atmosféru doby, kdy se tyto tragedie děly.
Je tolik bezejmených českých občanů, kteří zemřeli, aniž bychom tušili, kde, jak proč, nebo událostí, o kterých sice víme, ale podrobnosti mizí z povědomí.
U nás se stala tragedie, když gestapo honilo účastníky odboje, z řad mladých studentů. Zemřeli všichni, ale jeden z nich byl zastřelen přímo v ulici při marném pokusu o útěk. Dnes málokdo ví, kde přesně se to stalo a už vůbec se neví, co vlastně dělali. Ale pak se v TV programu objeví pořad o tom, jak na konci války došlo zastřelení Němců, kteří škodili městu, měli , jak se nadneseně říká, na svých rukou krev, nebo alespoň majetky a najednou se najdou pamětníci, kteří vědí, kteří jsou ochotni vodit televizní štáb po okolí, před příkopy, trní, jen aby ukázali prstem - tam, tam se to stalo.
Je zajímavé, že všichni,kteří dobu prožili a s ní i tuto událost, se nikdy nechtěli dál šířit. Nesmíme posuzovat historii jen dnešníma očima, je třeba vnímat, co lidé v historii prožívali, jak těžký byl jejich život, a snažit se alespoň o pochopení jejich reakcí. Nemusíme souhlasit, nesmíme ale ihned odsuzovat.