CharlesFly píše:Já v tom nic neobvyklého nevidím. Ze svého okolí je mi jasné, že zápis v matrice o tom, že je někdo "katolík" neznamená nic. Copak mohl nějaký kněz při zápisu novorozence tušit, jakého "náboženského vyznání" je dvoudenní batole absolutně netušící že nějaké náboženství vůbec existuje? Zápisy o náboženství jsou tak zcela bezcenné, protože většina antikatolíků se v dospělosti neobtěžovala v matrikách tyto údaje měnit.
Pokud si někdo oficiálně nechal zapsat přestup na nekatolickou "víru", zase to o jeho "víře" příliš nevypovídá. Mohl tímto způsobem např:
1. Demonstrovat (pro mě zcela pochopitelný) odpor vůči politice katolické církve.
2. Mohl mít židovského rodiče či jiného předka neuvedeného v matričním zápisu, kterého si vážil.
3. Mohl být zamilován do židovské ženy.
Motivů může být samozřejmě mnoho, mě spontánně napadly ty tři.
Ponechám stranou Vaše "rozbory" přestupů a důvodů k nim vedoucím
je to úsměvné a nemá to s realitou skoro nic společného. .
Důrazně upozorňuji, že přestup k židovské víře je ojedinělý, já sama jsem ho viděla také asi jen dvakrát, z toho v jednom případě jde o stejný zápis, jako uvádí kolega Zeter.
Nelze vše jen zlehčovat, předkové prostě žili podle jiných, pevně daných pravidel, a pokud jejich činy hodnotíte, tak musíte hodnotit "očima" dané doby.
Antikatolíky neznám, znám výraz antikatilicismus - viz wiki
https://cs.wikipedia.org/wiki/AntikatolicismusJak víte, že si většina těch, co přestali věřit, si nezměnila údaje v náboženské obci?
Vůbec nerozlišujete dění podle období. (po roce 1948 se takové zápisy do matrik nevpisovaly, protože matriky nespravovala církev, ale národní výbory. (tedy ani k osobám, které se narodily třeba v roce 1930)
V otázkách změny víry pak byly důležité jen a jen církevní záznamy a ty nejsou online.
Upozorním, že cca do r. 1900 buď lidé věřili, chodili do kostela a měli církevní obřady, (u civilně rozvedených v poslední části 19. století se konala civilní pouze svatba, jinak to nešlo, děti byly stejně pokřtěny). Ti, kteří nevěřili a vyhlašovali se za nevěřící se dostávali na okraj obecního dění... v předcházejících stoletích to bylo ještě horší, bez víry nebyl nikdo, ale byli tajní evangelíci... viz rekatolizace v průběhu dějin.
Moji prarodiče měli civilní sňatek cca 1920, děti nechali pokřtít.
Moji rodiče měli civilní sňatek, já pokřtěná nejsem, nejsem věřící, jsem ateista.
Nevím, zda měli mí rodiče potřebu vystupovat z církve, ale třeba manželův dědeček vystoupil z církve po roce 1921 (návrat dědečka z legií a následná svatba) .
¨
Nekatolické náboženství bylo pouze evangelické, pak pravoslavné....(samozřejmě židovské) neberu v úvahu ty církve, které vznikaly později až někdy ve třicátých letech 20. století.
To, že se dítě narodilo (před r. 1900) a rodiče ho nechali pokřtít, bylo dobrovolné a vlastně samozřejmé rozhodnutí rodičů. .
Dítě samo se pak rozhodlo, mohlo rozhodnout, zda bude biřmováno, či třeba v dospělosti z církve vystoupí, nebo třeba přestoupí k jiné víře, podle manžela ( většinou ženy, které celkem racionálně následovaly svého budoucího muže).
A mezi námi, skoro hromadné přestupy po r. 1919 k nově vzniklé církvi československé, to vlastně byla jen volba jiné náboženské obce, i tato církev byla katolická.
Ještě jeden aspekt - časté konverze židů ke katolickému nebo evangelickému vyznání bez toho, aniž by se jednalo o sňatek - v 19. století. Tam se občas zamýšlím, zda změna víry nebyla řízena i ekonomickými aspekty.
Pokud nejste věřící, máte na to na to samozřejmě právo stejně jako já, ale važme si těch, kteří ve víře (jakékoliv) setrvali a nezlehčujme jejich víru jen proto, že problematice příliš nerozumíme...
Na závěr, - pokud by se platila církevní daň, zcela jistě by ubylo těch, kteří jsou vedeni jako věřící, ale svou víru (asi) ztratili. Inu, možná by ubylo i věřících, a to jen proto, aby daň nemuseli platit. (To už jsou moje úvahy a taková zkušenost z okolních zemí)
Z