GENEALOGIE

V rámci projektu "Genetika a příjmení" jsem zpracovala rodokmeny 35 nezávislých rodů Zelinků. Vznikl tak soubor dat obsahující 283 matričně i geneticky doložených vztahů otec-syn. V rámci nich však byly zjištěny pouze 2 případy, kdy se syn narodil před svatbou a byl dodatečně svým otcem legitimizován. Nejde sice o příliš reprezentativní vzorek, ale v obou případech byl syn legitimizován svým biologickým otcem.
Nebyl nalezen žádný případ legitimizace nebiologickým otcem, domnívám se proto, že v případě legitimizace je třeba pečlivě zkoumat situaci a automaticky nezamítat legitimizaci biologickým otcem.
V Křížlicích se v roce 1843 narodil Jan Zelinka evangelickému otci a katolické matce, zde byla překážkou sňatku rozdílná víra. O tři měsíce později otec přestoupil ke katolické víře a o další tři měsíce později se s matkou svého syna oženil. V Kudlově se v roce 1888 narodil Jan Zelinka čtyři roky před svatbou svých rodičů, důvod není znám.
Podrobněji v článku Projekt Genetika a příjmení - příjmení Zelinka v Genealogických a heraldických listech 2/2024, který zájemcům mohu zaslat.

Díky, tohle je zajímavé, věčná škoda, že zatím není víc podobných datových souborů.
Osobně si myslím, že příliš přísná aplikace zásady 'pater incertus' je sice nutná v právu, ale v genealogii, která by měla vidět v předcích především lidi, není v mnoha případech namístě - skutečně, čistě lidsky, je krajně nepravděpodobné, že by všechny ty svobodné matky a jejich nemanželské děti visely v naprostém společenském vzduchoprázdnu a děti byly výsledkem zcela náhodných setkání bez jakýchkoli dalších důsledků a vazeb. Jistě takové situace byly, ale prostě mi přijde pravděpodobnější, že ve spoustě takových situací dříve nebo později následoval sňatek s bioligickým otcem; překážek pro okamžité uzavření sňatku mohlo být víc, například chybějící povolení (vrchnost, vojsko atd), a samozřejmě žití na psí knížku nebylo zrovna salonfähig, ale tam už zase narážíme na to, že lidé nebyli a nejsou žádné poslušné ovečky, které se vždy chovají konformně, a z toho, co platí statisticky, nelze vyvozovat, že to platí v jednom každém případě. To by nakonec byla hrozná nuda.
Takže mě to nepřekvapuje

Problém ale je, že nikdy nevíme, které nemanželské dítě patří do těch 99%, kdy ho legitimizoval skutečný otec, a kdy do toho 1%, kdy tomu tak není. Navíc, i v manželství se mohlo narodit nemanželské dítě.
Jediné 100% potvrzení by bylo geneticky.

Ano, to je jasné. Však já se nesnažím zvrátit nejistotu v jistotu

Já to už četl na více místech, že pravděpodobnost toho, že v matrice zapsaný otec není skutečným otcem, je dost malá.
Sám mám v rodokmenu jeden případ, kdy si otec po svatbě legitimizoval všechny přeživší děti, které jeho manželka měla před svatbou - můj předek se narodil 7 let před touto svatby a přesto atDNA shody sedí na předky tohoto přiznaného otce.

Pak mám ale jeden případ, kdy vdovec se podruhé oženil a byl zapsán jako otec dítěte 2 měsíce po svatbě. Ovdověl přesně 9 měsíců před jeho narozením. A testy ukázaly, že biologickým otcem nebyl. Tento případ je pak zajímavý tím, že skutečný (tedy ten nejpravděpodobnější) biologický otec se sám narodil jako nemanželský a testy se podařilo zjistit, kdo byl (nejpravděpodobněji) jeho otcem.

Na druhou stranu bych ale byl opatrný dělat takovéto závěry z výsledků v GaPu, které testují pouhých 23 STR markerů. Setkal jsem se už i se situací, že dva lidé stejného (nebo velmi podobného) příjmení, mající úplnou shodu na 37 STR, měli dle SNP testů přímého mužského předka dávno před vznikem příjmení. Pravděpodobnost, že toto nastane je malá, ale i tak...

Pak mám ale jeden případ, kdy manželé měli dítě 2 měsíce po svatbě, ale zapsaný otec ovdověl přesně 9 měsíců před jeho narozením. A testy ukázaly, že biologickým otcem nebyl...
Když otec ovdověl, zemřela mu tedy manželka, pak nevím, komu se dítě narodilo... asi je problém ve formulaci.
Z

Ten muž se samozřejmě znovu oženil a s touto druhou manželkou měl ono dítě 2 měsíce po svatbě, špatně jsem to napsal

aha, takže vdovec si vzal další manželku dva měsíce před narozením jejího dítěte, v době početí tohoto dítěte byl ženatý s první manželkou (nebo byl těsně vdovec)-. OK

Já, bohužel, jsem zastáncem spíše negativního postoje, podle mě velká část legitim. dětí byla legitimizována nebiologickým otcem. Tím ale ani v nejmenším nechci zpochybnit jakékoliv výzkumy... , snad možná jen formu, kvalitu zkoumání DNA. Protože tomu vůbec nerozumím, tak mlčím...

V těch výzkumech je třeba dbát na oblast, jaké jsou tam zvyklosti kolem početí dětí před manželstvím, jak dlouho se kde drží rod, a podobně.
U nás se v povědomí lidí docela držela informace ještě u obyvatel na začátku 2. pol. 20. století a dál do minulosti, tak cca do 1850.... kdo měl nemanž. dítě a že jeho otec není biologický...
ekonomický status rodiny, vzezření dítěte, rodinné nemoci... Podle toho se dá často usoudit i na pravého biologického otce nemanželského dítěte...Ale jen ústně, potají


Z

Tak ono je ve výsledku jedno, jak to bude vycházet statisticky, protože v rodokmenu každého z nás může být situace odlišná. A každý se může rozhodnout, zda se spokojí se seznamem jmen vypsaných z matrik, a nebo si realitu ve svém rodokmenu ověří pomocí metod genetické genealogie

Moje odpověď - nemám fakt k této metodě důvěru... Ne kvůli výsledkům, ale kvůli genetickému materiálu - manipulace, uchovávání.
Každý jsme nějaký, já jsem v tomhle moc divná... Z

Tak člověk nemusí být divný, pokud ta nedůvěra je něčím opodstatněná. Jenže realita ukazuje, že často není

věrohodnost reality se neustále mění.... Z

Obavy nemám, testy mám. DNA zanecháváme všude možně např. v restauracích, u lékaře atd.

Obavy o Vás taky opravdu nemám Z

carlos píše:Obavy nemám, testy mám. DNA zanecháváme všude možně např. v restauracích, u lékaře atd.

Asi tak... Mě vždycky rozesměje, když člověk, který za večer nechá v hospodě popelník plný vaglů, pak řekne, že nikomu nebude dávat svoji DNA. On ji má totiž tak speciální, že americká vláda čeká až zrovna on jim tu svou pošle, aby ho mohli naklonovat