Z četby (a za četbu)
Napsal: čtv pro 08, 2016 23:52Už dlouho jsem se chtěl otřít o docela zajímavé téma - realistickou a naturalistickou ltieraturu 2. pol. 19. století, příp. přelomu 19. a 20. století - podle mě je to neocenitelný zdroj informací o tom, "jak to tentkrát chodilo". Vzhledem k povaze žánru, který se vymezoval proti stylizaci a všelijakým agendám, které filtrovaly realitu optikou různých ide(ologi)í (národně-obrozenecké nadšení je typický příklad), lze myslím spoustu předkládaného brát za bernou minci, jako víceméně věrný obraz vesnického nebo městského života (už jenom proto, že věrný popis je realistovou ctižádostí, a mnohý spisovatel byl původně novinář, zvyklý pozorovat - Neruda, Herben, Čapek-Chod...)
Zdolal jsem cca během posledního roku Rok na vsi bratří Mrštíků, Herbenovo Do třetího a čtvrtého pokolení a Rozkvět od F. X. Svobody, tři románové kroniky par excellence, každá je jiná, a jako literatura to stojí za to (prvé dva asi není potřeba představovat, hvězda F. X. Svobody dost pohasla, ale první dvě třetiny Rozkvětu jsou doslova literární ilustrace matriky, a poslední třetina je neodolatelná pro kohokoli, kdo ví, jak napjaté vztahy měla česká národovecká škola s dekandenty a modernou, protože si tam F. X. S. až dojemně - a s odstupem století skoro komicky - vyrovnává účty s Karáskem ze Lvovic a "cizáckými vzory")... na Holečka se chystám. A co se týká kresby městského prostředí, geniální Karel Matěj Čapek-Chod (Turbina je majstrštyk), a potom jedno dost speciální dílo neprávem zapadlé autorky Milady Součkové - dvouromán Odkaz / Zakladatelé, které zároveň komentuje žánr samotný. Je toho víc, Rais, Klostermann, Tilschová, Čep, Knap... literatura, která přežila a musí přežít.
Ale proč jsem vlastně tenhle příspěvek vůbec napsal - v Herbenově Do třetího a čtvrtého pokolení jsem totiž narazil na tenhle zajímavý kousek dobového "nadávání na poměry" - vzhledem k tomu, že se často údajům o věku u záznamů z oddacích matrik příkládá větší míra věrohodnosti než u matrik úmrtních, je to myslím pozoru hodné:
"Při politickém úřadě Klobouckém byl aktuár nebo jak mu říkali, jenž měl správu sirotků. Z úřadu svého udělal si příjemný postanní výdělek. Tenkrát začal zvyk, že poručníci kupovali sirotkům léta; neboť bylo někdy potřeba, například při ženitbě, aby se chlapík nebo děvče stali plnoletými. Za rok koupené plnoletosti pan aktuár bral třicet rýnských; když bylo chlapci teprv 20 let, chyběla mu do čtyřiadvacítky čtyři léta, i musil koupit čtyři leta, a to panu aktuárovi vyneslo 120 rýnských."
Dlouhé zimní večery jsou tu, takže hurá do knihoven
Zdolal jsem cca během posledního roku Rok na vsi bratří Mrštíků, Herbenovo Do třetího a čtvrtého pokolení a Rozkvět od F. X. Svobody, tři románové kroniky par excellence, každá je jiná, a jako literatura to stojí za to (prvé dva asi není potřeba představovat, hvězda F. X. Svobody dost pohasla, ale první dvě třetiny Rozkvětu jsou doslova literární ilustrace matriky, a poslední třetina je neodolatelná pro kohokoli, kdo ví, jak napjaté vztahy měla česká národovecká škola s dekandenty a modernou, protože si tam F. X. S. až dojemně - a s odstupem století skoro komicky - vyrovnává účty s Karáskem ze Lvovic a "cizáckými vzory")... na Holečka se chystám. A co se týká kresby městského prostředí, geniální Karel Matěj Čapek-Chod (Turbina je majstrštyk), a potom jedno dost speciální dílo neprávem zapadlé autorky Milady Součkové - dvouromán Odkaz / Zakladatelé, které zároveň komentuje žánr samotný. Je toho víc, Rais, Klostermann, Tilschová, Čep, Knap... literatura, která přežila a musí přežít.
Ale proč jsem vlastně tenhle příspěvek vůbec napsal - v Herbenově Do třetího a čtvrtého pokolení jsem totiž narazil na tenhle zajímavý kousek dobového "nadávání na poměry" - vzhledem k tomu, že se často údajům o věku u záznamů z oddacích matrik příkládá větší míra věrohodnosti než u matrik úmrtních, je to myslím pozoru hodné:
"Při politickém úřadě Klobouckém byl aktuár nebo jak mu říkali, jenž měl správu sirotků. Z úřadu svého udělal si příjemný postanní výdělek. Tenkrát začal zvyk, že poručníci kupovali sirotkům léta; neboť bylo někdy potřeba, například při ženitbě, aby se chlapík nebo děvče stali plnoletými. Za rok koupené plnoletosti pan aktuár bral třicet rýnských; když bylo chlapci teprv 20 let, chyběla mu do čtyřiadvacítky čtyři léta, i musil koupit čtyři leta, a to panu aktuárovi vyneslo 120 rýnských."
Dlouhé zimní večery jsou tu, takže hurá do knihoven
