Dnešní povolání už zřejmě nebudou mít pro úřady a asi ani pro budoucího genealoga vypovídací hodnotu ... jednak nicneříkající názvy, "druhak" velice často vynucené střídání zaměstnání.
Dřív se dalo vytušit, že starý mlynář se stal s přibývajícím věkem krupařem, jiný se stal z tovaryše mistrem, nebo specializovaným odborníkem v oboru, který dělal od mládí... dnes dochází ke změnám naproto bez logiky vzhledem k povolání, k získaným dovednostem, zkušenostem, jde jen o volná místa nebo o lepší finanční ohodnocení a po sto letech nevím, která povolání budou řazena mezi stěhovavé
))
Tak mě napadá, jak málo se ve starých matrikách setkáváme s lidmi bez práce, s nezaměstnanými. Občas se objeví nějaký žebrák, vagabund, tulák, ale to je asi tak všechno. I když třeba nuzně, ale rodina nebo obec se postarala alespoň o střechu nad hlavou, rodinní příslušníci měli většinou zajištěný výměnek, neprovdané dcery žily v rodině až do srmti, dospělí synové z rodného statku odcházeli a nacházeli obživu jinde..., o osiřelé děti se skoro vždy postarala širší rodina nebo kmotři. Měli sice tvrdý život, nežili rozhodně v přepychu, ale zůstala jim jakási míra lidské důstojnosti...
Na druhou stranu je ovšem pravdou, že uzavřená manželství přetrvala věky, povinnosti z manželského svazku plynoucí byly jasně dané, lidé v obci - i ve větších městech se více navzájem znali, především v rámci farnosti.
Byl by zajímavý pohled odborníků na demografii, zda se třeba i ta "naše ženská" neustále omílaná emencipace tak trošku nepodepsala na tomto stavu.
Nekamenujte mě prosím, nepatřím k puťkám domácím
, jde o úvahu...
Zora