GENEALOGIE

Cca tři týdny zpět jsem na Olšanech hledala a díky tamní veleochotné paní matrikářce jsem i našla hrob mého prapradědy. Vlastně jen abych udělala radost mému milovanému dědečkovi. Samozřejmě že mi paní nemohla dát kontakt na majitele ale prý když napíšu dopis, předají ho. Chodila jsem každý den do schránky sice s tajným přáním ale moc jsem nedoufala.
Až dnes. Večer mi zvonil tel. s cizím číslem a byla to nejmladší sestřenice mého dědečka, nyní téměř 70. letá paní kterou si můj děda pamatuje jako tříletou holku než se rodina rozpadla do různých koutů republiky.
Řeknu Vám, jak jsem mladá tak mě málem šlehlo dojetím a hlavně radostí že se to zadařilo. ještě dvě hodiny po telefonátu s paní jsem se klepala.
A děda, který byl přesvědčený že je z rodiny poslední ( ač nejstarší) mi řekl, že jsem lepší než Pošta pro Tebe.

Takže, nebojte se kontaktovat někoho, o kom si myslíte že patří do Vaší rodiny. V nejhorším případě odpověď nedostanete

omlouvám se, pokud se někomu zdá příspěvek nepatřičný ale vážně mám velikááánskou radost a chci tímto povzbudit i ty, který s kontaktem váhají.

Tu radost s vámi sdílím ))

Děkuji Dgmar8 - doufám že to opravdu někoho povzbudí a sám sebe potěší

Blahopřeju !
To je velké povzbuzení do dalšího bádání. Zvláště ve chvílích, kdy si myslíme, že už nelze dál pokračovat....

Já vás tak chápu a je to krásný. Taky jsem se teď dala dohromady s několika příbuznými. Nejdřív jsem si říkala, že je nemůžu takhle obtěžovat a nakonec je to tak fajn a i oni sami mají radost. Dokonce mi přispěli několika hodně cennýma fotkama. Taky s dědou pořád něco řešíme a sklízím chválu za detektivní práci tak mi ten váš příběh tak trochu připomněl ten náš my teď totiž taky řešíme předky z hrobečků. Hodně štěstí při dalším bádání za zkoušku nic nedáme, že?

Lucie přesně tak Také měli radost a třeba se jednou možná sejdeme, uvidíme kam to povede. Fotky mám slíbené a i povídání a tak všechno. Už jsem díky pomoci odsud celkem daleko v hledání ale dokud dědečka mám, chci pro něj udělat co nejvíc a potěšit ho tím, že mu zjistím cokoliv ho napadne. A většinou je to moje akce, ani neví že hledám. Jako byl tenhle případ Už se díky tomu pár rodinných legend vyvrátilo ale i potvrdilo. Takže jsem ráda, že jsem mu mohla udělat radost. Moje babička říkala, že "líná huba holý neštěstí", řídím se tím a zatím to vychází nejen v genealogii.

Jsme na tom úplně stejně jako bych četla o sobě. Děda mi řekl, co věděl a já teď bádám. Spoustu let se u nás vyprávělo o holčičkách - dvojčatech, měly to být tety mého dědy a zemřít v roce života. Nejen, že se mi úplnou náhodou povedlo získat fotku, ale už víme i jak se jmenovala, kde a kdy se narodila, kde byla pohřbena apod. Když jsem to dědovi v týdnu tlumočila, tekly mu slzy. A právě proto za to ten rodokmen stojí a nedá se přestat děláme tím radost i ostatním. Vaše babička má pravdu.

Také Vaší radosti rozumím, nedávno se mi poštěstilo něco podobného. Na jednom obecním úřadě mi dali kontakt na paní, která se stará o hrob jednoho mého předka. Zjistila jsem, že je to někdo, kdo je zároveň majitelem domu, kde kdysi bydlel tento můj předek. Nevěděla jsem jestli by bylo vhodné někoho přímo oslovit po telefonu a tak jsem raději napsala dopis, ve kterém jsem vše vysvětlila a poslala ho na adresu zjištěnou v katastru nemovitostí. Také jsem se dočkala odpovědi a našla tak další vzdálené příbuzné a díky nim pak ještě další. Když jsem začínala, neměla jsem žádné staré rodinné fotografie z této strany a teď mám řadu takových starých obrázků mých předků a jsem za to moc vděčná. Někteří z těchto příbuzných se také trochu zabývali rodopisem, takže jsem získala i řadu nových cenných informací. Další vzdálené příbuzné jsem objevila přes Facebook a My Heritage. Opravdu se to vyplatí nebát se a zkusit si zahrát na detektiva a vypátrat lidi, kteří mají s námi stejné předky.

Opačná zkušenost
- příbuzný na geni, poměrně hodně úsilí kolem zkontaktování, nakonec se podařilo, velice vstřícný...
ok, dala jsem mu všechna soukromá data - vč. manžela a nepřála jsem si zveřejnění.
Dočkala jsem se, že mně založit na geni účet - na moji mejlovou adresu...
Současně si mé předky přidal k sobě - včetně větví, kde vůbec nejsme příbuzní... je cizinec, hledá teď v českých matrikách, dělá chyby...
Skončilo to tak, že on spravuje kromě jiného mého manžela .
Poučení pro příště...
Naopak, i tady na fóru jsou mí příbuzní - našli jsme se a vyměňujeme informace a dělíme se o historické poznatky z obcí, kde předci žili, předáváme si kontakty na další genealogické badatele a nacházíme společně nitky do minulosti.
A věřte, že jsou super - tímto zdravím ))

Z.

pro dobrotu na žebrotu, viď? To je smutný.

Zoro to je nemilá zkušenost.
Já vlastně i s tím rodokmenem začala kvůli dědovi. Mě to taky hodně zajímalo ale jsem ještě mladá a říkala si, že mám na to spoustu času. Jedna z našich legend je, že dědovo děda byl nalezenec v Praze. Děda pořád rozvíjel různé teorie a já pátrala po nalezincích, porodnicích a nikde nic. Tak jsem oslovila paní Blanku L. a ta velmi rychle zjistila že byl "jen" nemanželský a spoustu jiných dat. Děda překvapenej, šťastnej a já tím pádem taky Do ostatních větví jsem se pustila sama a jako každý zde, jsem našla spoustu milých, někdy překvapivých údajů, zjistila jsem že naše rodina byla z každé strany někým výjimečná. Jen mě mrzí, že babička už není a nemůžu jí říct, kdo byli její předci. Doufám že jednou vyjde i setkání dědečka s jeho sestřenicemi a bratrance i když to k nim máme přes 200km:-)

A jsem ráda, že jsem našla odvahu k prvnímu dotazu sem.
Děkuji za Vaše milé zprávy.

a já přidám taky jednu optimistickou

Včera jsem se osobně setkala tady v Praze se sestřenicí ze třetího kolene (teda spíš tátovou)- je to ona osoba, co jsem našla v Izraeli v Tel Avivu, je poslední přeživší příbuzní z mojí židovské větve (ostatní zahynuli v KT).
A mluví česky. A domluvily jsme se, že o Vánocích uděláme "tour de genealogy" Není to příbuzná, ale je.
Taky se přidávám na stranu těch, co radí být odvážnější.

Karolíno tak to je skvělé! I my už máme v plánu setkání

Tak tento příspevěk jsem potřeboval! Povzbudil mě. K čemu?
Můj otec zemřel před 4 roky a já se snažím dát dohoromady rodovou kroniku. V jeho pozůstalosti jsem před pár dny našel seznam spolužáků z měšťanky včetně adres. Tak se odhodlávám někoho z nich oslovit a navštívit, abych se dozvěděl něco o školních létech mého otce. Už neboudu otálet... čas je nemylosrdný (ale spravedlivý), čím později, tím hůře taky někoho žijícího ještě najdu.
Takže ještě jednou... díky
A napíšu pak, jak jsem uspěl.

Taky se přidávám.
Můj děda zemřel když mámě bylo asi 9 let. Ani máma ani babička o tom nechtějí moc mluvit. Dlouhá léta jsem se snažila získat alespoň pár informací, ale nikdy jsem se nedozvěděla nic, kromě jeho jména, data a místa narození, data svatby a věku, kdy zemřel. U předků jsem skončila u jeho rodičů, aniž bych věděla cokoliv konkrétního. Nedávno jsem napsala na obecní úřad obce, kde děda v dětství bydlel. Měla jsem pár nepotvrzených informací, že tam stále žije jeho sestra, ale nebyla jsem si vůbec jistá. Z obecního úřadu mi paní odepsala, že v domě, kde děda žil žije stále jeho sestra a dala mi na ní e-mail. Neváhala jsem a napsala jí. K mé radosti brzy odepsala, napsala mi informace o svých sourozenců včetně dědy a mých praprarodičích. Zároveň mi nabídla, aby jsme se někdy setkaly, že mi bude o dědovi vyprávět. Po těch letech, kdy už jsem téměř vzdávala, že bych se něco dozvěděla, se mi konečně ulevilo a moc mě dojalo, když jsem četla už těch pár informací o o tom, jaký děda byl. Skvělý pocit!