od romcab95 » sob srp 30, 2014 13:04
Mám pokračování ke svému minulému příspěvku. Nedávno konečně došlo na setkání s mou pratetou. Domluvila jsem si s ní návštěvu. Nejdříve jsem z toho měla strach, nevěděla jsem, co si s ní vlastně budu povídat a podobně. Jakmila jsem vylezla auta před jejím domem, strach ze mě spadl. Zjistila jsem, že je to moc milá paní, které je snad i líto, že své neteře a synovce již dlouho neviděla. Její první slova zněly: "Jsi celá maminka". V tu chvíli jsem byla tak dojatá, že jsem musela zadržovat slzy. Poznala jsem dům, ve kterém vyrůstal můj děda a konečně mám i několik fotek. Nakonec jsme si už normálně povídali o tom, jak žije má rodina a podobně. Co se týče informací k rodokmenu, dál mě příliš neposunula, ale o jednu generaci dál jsem se přece jen dostala a nakonec i díky tomu jednu větev rozpracovala až někdy do 17. století.
Kdo je v podobné situaci, a váha, zda navštívit třeba své ztracené příbuzné nebo přátele svých rodičů či prarodičů ve snaze něco se o nich dozvědět, rozhodně neváhejte.