GENEALOGIE

Dobrý den,

narazil jsem ve strážnické oddací matrice v roce 1759 na termín recopulati. Zprvu mě předpona re- svedla k překladu "znovu oddáni", což potvrzuje i tento odkaz, ale ve slovníku Jana Mareše je uveden překlad zpětně/dodatečně oddat. Neuvědomuji si, že bych tento výraz vícekrát viděl a moc nevím, jakou praxi si pod ním představit. Na fóru jsem nic nenašel a až na pár zmínek na Googlu, které mi ale nic více neobjasnily, na internetu také nic. Zdá se tedy, že nešlo o nic obvyklého, i když záznam v matrice nevypadá nijak neobvykle, ať už graficky, tak i případnou zapisovatelovou potřebou vysvětlit, oč se jedná. Ať se ale již jedná o opětovné, nebo dodatečné oddání, stejně si to neumím vysvětlit.

Neumím si představit, že by se opakované svatby, především u větších výročí, jak je můžeme vidět dnes, konaly již v polovině 18. století a když už, že by se týkaly - podle všeho - "obyčejných" poddaných a nikoliv vrchnosti. A dodatečné oddání? Co by mohlo způsobit jen odklad sňatku, ale ne jeho znemožnění? Nebo po čem by vlastně teprve dodatečně došlo k oddání? Je zde poznámka o dispensu (nechápu to slovo před ním), ale dispensy přece nebyly ničím vzácným a ty buď sňatek umožnily, nebo ne, ale nikde jsem se s "recopulati" nesetkal. Pokud byl ke sňatku třeba dispens, měl by výraz recopulati být z principu napsán všude, protože všichni nejdříve museli čekat, než jej dostanou, asi sotva by byl sňatek umožněn bez jeho obdržení a všichni dispensovaní byli oddáni dodatečně po něm. Čím jsou tedy tyto případy natolik zvláštní?

děkuji předem za případné reakce a podněty
zedir

odkaz na matriku (předposlední záznam vlevo)

viewtopic.php?f=9&t=1511&hilit=recopul%2A
Věra Mátlová
.....Mám obavy že v roce 1744 asi nedalo, dalo se jedině prohlásit manželství za neplatné pokud se dodatečně vyskytly nějaké překážky, třeba i chybějící dispens u příbuzných nebo kmotřenců ve 3. koleně. Ale to se pak řešilo novým sňatkem téhož páru (recopulatio).

Slovo před je "accepta".

Hm, to je to vyhledávání tady na fóru. Hledal jsem recopulare, recopulati, recopulatus, recopulavi, dodatečná svatba, dodatečné oddání, dodatečně oddáni, zpětně oddáni a ještě asi milion a jeden klíčových slov, ale pokud nezadám přímo recopulatio, tak mi nic nevyjede, a zrovna tento tvar mě nenapadl.
Teď už mi to je jasné, jednak termín, jednak accepta (pod CC jsem viděl stále jedno písmeno, pod P jsem viděl S a nedávalo mi to smysl). Škoda jen, že se matriky většinou omezují pouze na strohé zápisy a málokdy tu jsou příběhy. Docela by mě zajímaly konkrétní okolnosti například v tomto případě, jaké problémy se po čase objevily, kdo a jak na ně přišel... Docela by mě zajímalo také to, jestli se opakovaná svatba konala znovu se vší slávou, pokud první byla prohlášena neplatnou, nebo zda druhá byla spíše oficiální a papírovou skromnější záležitostí (což bych tipoval spíše, vzhledem k tomu, jak nákladnou záležitostí svatba vždy byla).

Děkuju moc oběma.

k vyhledávání
zadávám bez koncovky, tu nahrazuji znakem *
zadala jsem recopul*

ony ty tvary slov se na konci neskutečně proměňují, z event. větší nabídky si pak vyberu - především u příjmení, obcí a od.
Z

To také zní jako velmi užitečná pomůcka, hodná užívání... Děkuju ještě jednou.

Já jsem našel ve svém latinském slovníku toto recopulati sum per decretum dispensatum - dodatečně oddáni dle schváleného usnesení - rozhodnutí, nebylo v té době náhodou svatba na povolení vrchnosti a mohlo se stát, že svatbu měli někde jinde, ale bez povolení, a proto museli mít znovu svatbu? Taky se poměrně často stává, že svatba je mimo obec, ale farář tuto svatbu do matriky dopsal.

Homelessbar píše:Já jsem našel ve svém latinském slovníku toto recopulati sum per decretum dispensatum - dodatečně oddáni dle schváleného usnesení - rozhodnutí, nebylo v té době náhodou svatba na povolení vrchnosti a mohlo se stát, že svatbu měli někde jinde, ale bez povolení, a proto museli mít znovu svatbu? Taky se poměrně často stává, že svatba je mimo obec, ale farář tuto svatbu do matriky dopsal.

Trochu jsem pátral a narazil na tyto dvě zajímavé bakalářské práce, sice jsem tam nenarazil na výraz recopulati, ale píše se tam o nutnosti vrchnostenských dovolení ke sňatku, takže se opravdu nabízí, že pokud se objevil ohledně tohoto svolení nějaký problém a manželství se stalo neplatným, vrchnost nařídila svatbu opakovat. Škoda jen, že se mi k tomuto tématu opakovaných svateb nedaří najít na internetu více, něco blíže k tomu, jak to v praxi vlastně chodilo.

http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/ ... sequence=3

V době nedostatku poddanských pracovních sil došlo k dalším omezením svobod při uzavírání sňatků. Vrchnost dohlížela na sňatky svých poddaných a snoubenci se bez povolení svého pána nesměli provdat. Vrchnost se tak snažila zamezit odchodu svých poddaných na jiná panství, a tím úbytku svých pracovních sil. Povolení o provdání na cizí panství udělila vrchnost většinou, jen pokud očekávala na své panství nějaké přiženění jiného poddaného a samozřejmě za úplatu. Vrchnostenské povolení však bylo nutné i mezi snoubenci ze stejného panství. Roku 1680 vydala pražská konzistoř zákaz oddávání poddaných bez povolení vrchnosti. Ještě těžší to měl poddaný, který chtěl uzavřít sňatek s někým z města. V takovém případě vrchnost dávala povolení ještě méně ochotně a poddaný se musel zavázat, že děti z manželství budou podanými vrchnosti a nebudou požívat městského práva.

http://is.muni.cz/th/268815/prif_b/svat ... toleti.pdf

Zařizovaly se také právní náležitosti pro vznik nového manželství. K nimž patřila svatební smlouva. Poddaní museli v Čechách žádat o povolení vrchnosti (viz příloha). První omezení v uzavírání svateb poddaných platilo od roku 1497, kdy bylo zakázáno vdovám vdát se na jiné panství bez souhlasu své vrchnosti. V pobělohorském období už byla žádost nutná pro všechny poddané. Adam ze Schwarzenberka si vyhradil právo osobně rozhodovat o sňatcích neusedlých podruhů. Povolení i samotná žádost byly placené a proto se stávaly pro některé chudší obyvatele nedostupná.

Monika píše:Narazila jsem na slovo "recopulati" snad dokonce v matrice z konce 17. století. Už ji určitě nenajdu, ale zaujalo mě to stejně, jako vás. Naštěstí tam byla i trošku legenda. V tomto konkrétním případě šlo o nově usazeného, který přišel se ženou a dětmi odněkud z ciziny. Sice údajně měli být v původním místě bydliště oddáni, ale farář si tím nebyl jist, proto je znovu oddal. Byla u toho i zmínka o dispensu, ale už ne o jeho obsahu.

To také zní věrohodně a otázkou je, nakolik si církev u takových příchozích z ciziny "nebyla jistá", že byli oddáni a nakolik to byl jen promyšlený způsob, jak přijít k penězům, ke kterým již jednou někde jinde přišla. To mě přivádí k otázce, zda nebylo možné, že by v různých dobách na různých místech katolická církev neuznávala sňatky evangelíků a pokud se tito rozhodli konvertovat, zda opět kvůli profitu nepožadovala po konvertitech i nové stvrzení manželství dle katolických zvyků.

že by v různých dobách na různých místech katolická církev neuznávala sňatky evangelíků a pokud se tito rozhodli konvertovat, zda opět kvůli profitu nepožadovala po konvertitech i nové stvrzení manželství dle katolických zvyků.

setkala jsem se s tím pouze u konverze židovské rodiny, (prarodiče arcibiskupa Theodora Kohna) kde došlo ke křtu manželů, pak dítěte, pak ale došlo k uzavření katolického manželství těchto rodičů. Konvertované dítě bylo zapsáno jako nemanželské neb se narodilo před uzavřením manželství (katolického) svých rodičů. Situace byla vyřešena dispensem a dítěti byl navrácen manželský původ.

Z

Po Vánocích jsem si prohlížela nově zveřejněnou knihu oddaných Starého Brna. Jeden farář posílal druhému, že si jistý ženich nesměl vzít nevěstu, protože už jednou ženatý je. Sňatek se potom rušil. Bohužel už jsem si ale nevšimla, jestli se později pár bral znovu. Stalo se to po roce 1900. I takový tedy může být příběh. Jestli byla nevěsta semetrika a donutila pána, aby si ji vzal - bál se facek, kdyby se přiznal, tak to radši udělal Nebo zapomněl, že už jednu manželku má nebo že to, že s ní nežije, neznamená rozvod... Těžko říct proč se to stalo.

Mám v rodokmenu dva konkrétní případy "recopulatio". Oba dva u párů, které přišly ze Saska a nemohly zřejmě doložit katolický sňatek. Jedni z nich byli pravděpodobně evangelíci, přišli se svým panstvem a přestupovali na víru pravou, ale druzí byli katolíci (plukovní chirurg co tady zůstal po tzv.válce o dědictví rakouské) jen neměli příslušnou bumážku. Jedná se o roky 1703 a 1743.

Děkuji všem za reakce. Opravdu náhodou (hledaje, zda narazím na vysvětlení, proč u sňatku pradědy a prababičky nebylo uvedeno příbuzenství ve 4. stupni) jsem narazil ještě na tento starý příspěvek, kde se mluví o rekopulaci i s uvedenými příklady (nenapadlo mě to zadávat i v počeštěné verzi). Pak jsem po vyhledání narazil ještě na tyto odkazy:

https://is.muni.cz/th/110941/ff_b/bakalarka.pdf

Zajímavá situace nastala tehdy, když příbuzenský vztah nevěsty a ženicha nebyl znám. Pokud se totiž po svatbě na vzájemný příbuzenský vztah přišlo, muselo dojít k tzv. „rekopulaci“, tzn. že manželé byli po získání příslušného dispensu (třeba i několik let po první svatbě) znovu oddáni.

https://archive.org/stream/sbornkvdprv0 ... t_djvu.txt

Avšak jurisdikce katolických biskupů nad protestanty trvala přes toto uznání na dále, čímž se stalo, že protestante v manželských věcech souzeni dle zásad katolických. První ústupek na poli práva manželského poskytnut protestantům teprve resolucí Karla III. z r. 1731, jejížto odst. 5. sice na dále v platnosti zachoval soudnictví biskupských soudů katolických, jež však měly rozhodovati o protestantských věcech manželských dle hmotného práva manželského protestantského, a sice buď augšpurského, buď helvetského. Smíšená manželství byla přípustná (odst. 7.), musila ale uzavřena býti před katolickým správcem duchovním. Resoluce tato měla ale celkem jen význam theoretický, ačkoli byla vyhlášena královským místodržitelstvím, neboť katolické soudy církevní řídily se i na dále dle zásad kanonického práva, anyť žádaly na př, i rekopulace protestantských manželství před katolickým duchovním správcem.

Navzdory mé nevíře v prvním příspěvku jsem dokonce narazil na případy, že k recopulatio opravdu mohlo dojít i při velkém výročí manželů (již v roce 1734):
http://www.okoun.cz/boards/rodokmeny%2C ... 1065405583

Já jsem to zaznamenala dvakrát, v obou případech po padesáti letech od sňatku. Jednou mi to velmi ulehčilo práci, protože tam byl i odkaz na původní místo oddavek. A chápala jsem to jako jakési obnovení sňatku, něco jako oslava padesátého výročí.

Já to mám skutečně zapsané v matrice oddavek s poznámkou recopulato - ZA Opava, OP XIII 1 / sn. 101 pravá stránka, druhá odzdola. Ale je tam poznámka, že je to k jubileu.

Abychom si to tedy shrnuli, docházelo nebo mohlo pravděpodobně docházet k recopulatio minimálně v těchto případech:

1) dodatečně zjištěné překážky jako například chybějící dispens kvůli příbuznosti manželů - ať již u příbuzných, tak i vlastní
2) dodatečně zjištěná příbuznost manželů (i když spíše méně pravděpodobná)
3) chybějící vrchnostenský dispens ke sňatku
4) příchozí z ciziny nemohli doložit, že již byli oddáni
5) konverze židů ke katolictví
6) polygynie (polyandrie krajně nepravděpodobná), kdy se manželství stalo neplatným a po rozvodu mohlo dojít k opětovnému sezdání druhého manželství
7) jako slavnostní událost na oslavu velkého výročí manželů

Možná, že se tu časem vyjeví i další případy.

Pro případ, že by to někoho zajímalo a chtěl se rychle podívat na záznamy z výše uvedených odkazů od různých badatelů a nemusel se k nim na několikrát proklikávat a také pro lepší názornost pro časy budoucí, až také bude někdo hledat recopulatio, uvádím na jednom místě:

1) rok 1725 (vlevo dole)
2) rok 1728 (vlevo třetí odshora)
3) rok 1734 (vpravo druhý odspodu)
4) rok 1737 (celý snímek)
5) rok 1759 (vlevo druhý odspodu)
6) rok 1821 (vlevo druhý odshora)

Monika píše:Díky za shrnutí.

zedir píše:1) dodatečně zjištěné překážky jako například chybějící dispens kvůli příbuznosti manželů - ať již u příbuzných, tak i vlastní
2) dodatečně zjištěná příbuznost manželů (i když spíše méně pravděpodobná)

Tak to je hodně zajímavé. Budu se muset podívat, jestli někde nenajdu rekopulaci prababičky a pradědy Pokud dobře počítám, pak by dispens potřebovali (byli vnoučaty sourozenců), ale u svatby (1873) zapsaný nebyl.

Přesně tohle mi vrtá hlavou, proč u mých praprarodičů není uveden 4. stupeň (jestli také počítám dobře dle kanonického práva), protože byli pravnuky sourozenců, takže sice si nebyli tak blízko jako v jiném případě mých předků, kdy se brali bratranec a sestřenice, ale pořád byli na hranici, kdy se o dispens muselo žádat. Jednalo se o rok 1912 a nechce se mi věřit, že by jen benevolentností církve a úřadů dostali "dispens" nemít dispens kvůli příbuznosti a nechce se mi ani věřit, že v této době, kdy na záznamy je už docela spolehnutí a jsou mnohem obsažnější než jejich kolegové např. z 18. století, by na příbuznost nepřišli. Nepředpokládám, že by prababička (*1892) a praděda (*1877) o svých společných předcích na úrovni prapradědy a praprababičky věděli, protože se již jedná zhruba o 60. - 70. léta 18. století, ale udivuje mě to přehlédnutí - nebo možná lépe řečeno mlčení - ze strany úřední moci. Proto jsem se tu snažil najít, jestli nenarazím na jakoukoliv zmínku, která by mi napověděla, jestli třeba kolem přelomu 19./20. století nenastupuje nějaká nová praxe co se týče dispensů pro 4. stupeň, jestli se tato skutečnost sice řešila, ale již nezapisovala (každopádně jsem se s nimi setkával často)... Zatím jsem nic neobjevil. I když, no... je to jen taková konspirace. Náhodou jsem dnes přišel na to, že v době sňatku praprarodičů byl prababiččin otec místním starostou, tak co kdyby se jen tak "přehlédlo", že je potřeba nějaký dispens, protože se na sňatek zřejmě spěchalo - praděda coby vdovec zůstal se čtyřmi malými dětmi (a přemýšlím, kdo by se o ně staral, kdyby se praděda nestihl znovu oženit než byl povolán do první světové války).

Když také na cokoliv přijdete, opravdu moc rád si to tu přečtu.

Monika píše:U mě se chybějícímu dispensu až tolik nedivím. Sourozenci (muž a žena) odešli z rodné farnosti každý do úplně jiné farnosti, žena měla pak příjmení po manželovi. V době, kdy se o babičkách v matrikách ještě nepsalo, se možná na dispenzu dalo ušetřit Zvlášť když se ohlášky nijak netýkali rodné obce dedy a babičky snoubenců.

To jsou přesně takové ty perličky, které dokreslují život předků. A často, když čtu o tom, jak se prostým lidem podařilo obcházet úřední a církevní nařízení, jsou mi ještě sympatičtější (pokud se samozřejmě nejednalo opravdu o něco na místě).

U sebe jsem se na tu matriku dlouho nedíval, tak jsem si ji letmo prolistoval a je plná dispensů, většinou o prominutí trojích ohlášek, pak svolení od vojenské nebo zemské politické správy, ale i dispens kvůli švagrovství, 3. a 4. stupni... ale u praprarodičů opravdu není nic. I když pocházeli ze dvou sousedních farností (prababička z té stejné jako společný předek), zdá se mi podivné, že by při takové důslednosti zápisů dispensů u nich na zapsání úplně zapomněli, ale zároveň to může být ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. Každopádně bez farního archivu to jsou jen dohady...