Fórum pro příznivce genealogie. Hledání předků, tvorba rodokmenů, rady, genealogický software a další.
Homelessbar píše:Já jsem našel ve svém latinském slovníku toto recopulati sum per decretum dispensatum - dodatečně oddáni dle schváleného usnesení - rozhodnutí, nebylo v té době náhodou svatba na povolení vrchnosti a mohlo se stát, že svatbu měli někde jinde, ale bez povolení, a proto museli mít znovu svatbu? Taky se poměrně často stává, že svatba je mimo obec, ale farář tuto svatbu do matriky dopsal.
V době nedostatku poddanských pracovních sil došlo k dalším omezením svobod při uzavírání sňatků. Vrchnost dohlížela na sňatky svých poddaných a snoubenci se bez povolení svého pána nesměli provdat. Vrchnost se tak snažila zamezit odchodu svých poddaných na jiná panství, a tím úbytku svých pracovních sil. Povolení o provdání na cizí panství udělila vrchnost většinou, jen pokud očekávala na své panství nějaké přiženění jiného poddaného a samozřejmě za úplatu. Vrchnostenské povolení však bylo nutné i mezi snoubenci ze stejného panství. Roku 1680 vydala pražská konzistoř zákaz oddávání poddaných bez povolení vrchnosti. Ještě těžší to měl poddaný, který chtěl uzavřít sňatek s někým z města. V takovém případě vrchnost dávala povolení ještě méně ochotně a poddaný se musel zavázat, že děti z manželství budou podanými vrchnosti a nebudou požívat městského práva.
Zařizovaly se také právní náležitosti pro vznik nového manželství. K nimž patřila svatební smlouva. Poddaní museli v Čechách žádat o povolení vrchnosti (viz příloha). První omezení v uzavírání svateb poddaných platilo od roku 1497, kdy bylo zakázáno vdovám vdát se na jiné panství bez souhlasu své vrchnosti. V pobělohorském období už byla žádost nutná pro všechny poddané. Adam ze Schwarzenberka si vyhradil právo osobně rozhodovat o sňatcích neusedlých podruhů. Povolení i samotná žádost byly placené a proto se stávaly pro některé chudší obyvatele nedostupná.
Monika píše:Narazila jsem na slovo "recopulati" snad dokonce v matrice z konce 17. století. Už ji určitě nenajdu, ale zaujalo mě to stejně, jako vás. Naštěstí tam byla i trošku legenda. V tomto konkrétním případě šlo o nově usazeného, který přišel se ženou a dětmi odněkud z ciziny. Sice údajně měli být v původním místě bydliště oddáni, ale farář si tím nebyl jist, proto je znovu oddal. Byla u toho i zmínka o dispensu, ale už ne o jeho obsahu.
Zajímavá situace nastala tehdy, když příbuzenský vztah nevěsty a ženicha nebyl znám. Pokud se totiž po svatbě na vzájemný příbuzenský vztah přišlo, muselo dojít k tzv. „rekopulaci“, tzn. že manželé byli po získání příslušného dispensu (třeba i několik let po první svatbě) znovu oddáni.
Avšak jurisdikce katolických biskupů nad protestanty trvala přes toto uznání na dále, čímž se stalo, že protestante v manželských věcech souzeni dle zásad katolických. První ústupek na poli práva manželského poskytnut protestantům teprve resolucí Karla III. z r. 1731, jejížto odst. 5. sice na dále v platnosti zachoval soudnictví biskupských soudů katolických, jež však měly rozhodovati o protestantských věcech manželských dle hmotného práva manželského protestantského, a sice buď augšpurského, buď helvetského. Smíšená manželství byla přípustná (odst. 7.), musila ale uzavřena býti před katolickým správcem duchovním. Resoluce tato měla ale celkem jen význam theoretický, ačkoli byla vyhlášena královským místodržitelstvím, neboť katolické soudy církevní řídily se i na dále dle zásad kanonického práva, anyť žádaly na př, i rekopulace protestantských manželství před katolickým duchovním správcem.
Já jsem to zaznamenala dvakrát, v obou případech po padesáti letech od sňatku. Jednou mi to velmi ulehčilo práci, protože tam byl i odkaz na původní místo oddavek. A chápala jsem to jako jakési obnovení sňatku, něco jako oslava padesátého výročí.
Já to mám skutečně zapsané v matrice oddavek s poznámkou recopulato - ZA Opava, OP XIII 1 / sn. 101 pravá stránka, druhá odzdola. Ale je tam poznámka, že je to k jubileu.
Monika píše:Díky za shrnutí.zedir píše:1) dodatečně zjištěné překážky jako například chybějící dispens kvůli příbuznosti manželů - ať již u příbuzných, tak i vlastní
2) dodatečně zjištěná příbuznost manželů (i když spíše méně pravděpodobná)
Tak to je hodně zajímavé. Budu se muset podívat, jestli někde nenajdu rekopulaci prababičky a pradědy Pokud dobře počítám, pak by dispens potřebovali (byli vnoučaty sourozenců), ale u svatby (1873) zapsaný nebyl.
Monika píše:U mě se chybějícímu dispensu až tolik nedivím. Sourozenci (muž a žena) odešli z rodné farnosti každý do úplně jiné farnosti, žena měla pak příjmení po manželovi. V době, kdy se o babičkách v matrikách ještě nepsalo, se možná na dispenzu dalo ušetřit Zvlášť když se ohlášky nijak netýkali rodné obce dedy a babičky snoubenců.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků