Ony ty pojmy se dost překrývají. A venkoncem zákazníkům to bylo dost jedno, hlavně když bylo co pít.
K těm polím. Ještě za první republiky, tak jak mě to vypravoval otec, tak na každé i malé vesnici bylo těch hospod několik, neuživili by se z toho a tak k tomu ještě měli ta pole. Kromě toho se pivo stáčelo i do lahví, a zrovna prodávalo. To zase dělali ti co neměli hospodu.
Něco jiného byly zájezdní hostince. Ty živili formani. Např. u brodu byla na každém břehu, a když přišla velká voda, tak čekali i několik dní než opadne a můžou přebrodit.
Z 80. let pamatuji ještě pravou vesnickou hospodu ve Víchové nad Jizerou. Hospodské bylo přes 70 let, seděla vedle kamen a klimbala. Když chtěl někdo pivo, tak natočila a zase si sedla a klimbala dál. Otevřeno bylo dokud byli hosté i jeden, třeba do rána.