Monika píše:Děkuji, Zoro
Takže šlo doslova o děti, ale už větší.
Tak mě napadá... Od jakého asi věku by tehdy mohly být brány "velké děti"? Když už mluvily? A vlastně do jakého věku by šlo o "velké děti"? Asi by tam byl zapsaný i člověk křtěný před svatbou, že? I když to by už asi byla spekulace, ne?
Já nevím
)), přesný údaj, kdy se narodil Váš pokřtěný předek, touto cestou asi moc přesně nezjistíte.
Nejsem věřící, o to je to složitější.
Napadá mě pouze klasický "předěl" v životě pokřtěného dítěte a to je první svaté přijímání a biřmování.
Obojí souvisí s věkem věřícího , tedy s jeho samostatným myšlením. Je třeba si uvědomit, že novorozenec je pokřtěn z vůle rodičů , teprve v průběhu svého života může i on vyjádřit (v jisté míře) své přesvědčení, odhodlání či touhu být dobrým a platným členem církve.
Podívejte se na hesla na wiki
první přijímání, biřmování
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%A ... %A1n%C3%ADhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Bi%C5%99mov%C3%A1n%C3%ADJsou tam uvedené některé časové údaje, kdy se co děje, co předchází ve smyslu "vzdělání"
Je naprosto teoreticky možné. že právě děti (osoby) starší 9 resp. 13-15 roků byly zařazeny mezi "velké děti".
Upozorňuji, že se ale jedná jen o moje úvahy, na popisované dělení " větší dětí" jsem nikde na Moravě (zatím) nenarazila.
Na druhou stranu je otázkou, jaké důvody by vedly k tomu, že by osoba zůstala nepokřtěna až do dospělosti - zdá se mně to krajně nepravděpodobné.
Tady jsem našla zmínku u dnešní českobratrské církve evangelické o možnosti nechat pokřtít dítě až v dospělosti, nebo v vyšším věku, na základě jeho vlastní účasti v rozhodování.
https://brno1.evangnet.cz/node/279V (dnešní českobratrské církvi evang.) církvi se vede diskuse, zda je vhodnější křest dětí nebo dospělých. V Novém zákoně se mluví především o křtu dospělých. Lze však předpokládat, že spolu s dospělými byla již v apoštolských dobách často pokřtěna i celá rodina včetně dětí. Některé církve však křest malých dětí neuznávají, protože při něm chybí osobní vyznání křtěného. V Českobratrské církvi evangelické je křest dětí i dospělých rovnocenný. Záleží na každé rodině, zda rodiče dají své děti pokřtít brzy po narození nebo je povedou tak, aby se mohly dát pokřtít později na základě vlastního rozhodnutí. V každém případě však o době konání křtu rozhodnou rodiče za své děti. Křest malých dětí zdůrazňuje Boží milost, která naší víře předchází. Křest dospělých zase zvýrazňuje důležitost našeho osobního rozhodnutí pro Ježíše Krista a svobody, se kterou tak činíme.
Musíte ale brát v úvahu, že tato církev není v celém rozsahu nějakým pokračovatelem českých bratří nebo některé z protestantských církví, je to nově vzniklá církev, která ale staví na základech těch dřívějších. Neumím se vyjádřit k tomu, zda na začátku 17. století byly děti ponechány bez křtu až do doby, kdy se mohly samostatně rozhodnout. Pokud se tímto aspektem chcete zaobírat, je třeba vědět, jaká protestantská církev u Vás působila ( ve které byli začleněni Vaši předci) a zjistit, jak fungovaly křty u novorozenců. Já se ve svých úvahách pohybuji pouze v teoretické rovině - jak by to mohlo třeba být, ne v rovině, jak to bylo
))
------------------
Ještě pozn. tyhle staré matriky občas nejsou ryze katolické, naši nejstarší matriku založil kněz s příjmením Morava v r. 1600 a až v průběhu jejího čtení mně došlo, že právě on nebyl katolickým knězem, neb se mu vdávala dcera.
Za sebe mohu říct, že předěl v naší matrice je zhruba kolem r. 1622 - 1628 , kdy se začaly objevovat zápisy o přiznání, přistoupení ke katolické víře. (Matrika je psaná velice neuspořádaně, zápisy nejsou chronologické a zapisující využívali volné místo tam, kde zrovna nějaké našli (a to i k jiným, než matričním údajům)
Změna víry poddaných souvisela se změnou víry u vrchnosti - ta se dá většinou dost přesně dohledat.
------------------
Protestanské církve, působící na našem území, se moc mezi sebou nemusely, lišily se ve výkladu Bible a jejich rozpory byly značné. (stály často proti sobě) , kolem r. 1600 nešlo jen o ty dvě nejznámější augšpurskou a helvetskou víru. (ty jmenujeme dnes nejčastěji proto, že to byly jediné dvě církve, povolené tolerančním patentem, čeští bratři v tomto zákoně nebyli jmenovaní).
(Vzpomeňte si na seriál F.L. Věk, kde starý soused Věkových se jde hlásit k víře svých otců a zjistí, že jeho bratrská církev není povolena, a tak se rozhoduje mezi nabízenými možnostmi )
Právě ty nejzásadnější rozdíly výkladu Bible neumožňovaly jakékoliv smíření či splynutí i v době předbělohorské (je tedy teoreticky možné, že šlo i o rozdílnost ve věku křtu - já to nevím) To si rozhodněte Vy na základě znalostí Vaší oblasti a "historie" změn vyznání.
Faktem je, že ke sjednocení protestantů u nás došlo až po roce 1918
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... lick%C3%A1Ještě jeden aspekt - v protestanstských církvích mohl dítě pokřtít "kazatel", v dané době mohlo jít o putujícího , tajného kazatele... a fakt nevím, jak rodiče "prokazovali" později faráři katolické církve, že jejich dítě bylo opravdu pokřtěno. Přístup - pokřtíme pro jistotu znovu - se mně moc nezdá, křest se opravdu vždy uděluje jednou za život, ale je otázkou, jak se katolická církev v tehdejší době - cca 1. polovina 17. století k tomuto problému stavěla.
Z