Přidání slabiky k přijmení

[Šmejkal]

Při čtení matrik jsem se setkal s tím, že k příjmení ženy byla přidána slabika "ka".
Např.: Šmejkalka
Dva takové zápisy jsem našel v matrice z roku 1670 a jeden z pozdější doby.
Chtěl bych se zeptat, zda to mělo nějaký smysl. Napadá mne, zda to nebylo označení ovdovělé ženy.
Děkuji za odpověď.

[PomněnkaPrvní]

Článek z wikipedie to pěkně vysvětluje:
Čeština

Česká ženská příjmení jsou z historických a jazykových důvodů přechýlením odvozena od mužských.
Historický vývoj

Jak dosvědčují dobové zápisy, bývala jména žen stejně volná jako jména mužů. Žena tedy byla samostatně pojmenovávaná osoba, často nezávislá na jméně mužově. Příklady: Eliška z Křivé, žena Jana Pšeničky z Račína (1483); M. Š. Plachý koupil dvůr od Mariany Bosákovic, manželky Jakuba Koklštejna (1610).[10] Postupně se ustálilo několik způsobů zápisu jmen osob ženského pohlaví:[10]

Křestní jméno ženy a její zaměstnání. (Káča děvečka, Anna kuchařka, Barbora markytánka)
Křestní jméno ženy a její příbuzenský vztah (Anna matka Probošta, Manda žena Pátka, Ludmila za Bobka, Dorota vdova po Novotným, Anna dcera Hejla). Tento způsob zápisu se užíval také v latinsky vedených matrikách (Ludmilla filia Jakobi Holan, Anna vidua post Vitum Slaby).
Křestní jméno ženy spojené s přídavným nebo podstatným jménem, utvořeným ze jména nebo z názvu mužova, případně otcova, zaměstnání. (Mariána ševcova, Dorota Karáskova, Kateřina mlynářka, Anna Beranka)

Přechylování (mužských) příjmení pomocí různých přípon se prosazovalo postupně.

Častá byla přípona -ka (Cejnar - Cejnarka, ale také Čech - Češka).[11] Tento způsob přechylování si zachovala všechna česká nářečí.[12] Přípona –ka je v současnosti využívána pro hypokoristika oblíbených žen (Bohdalka, Pilarka).

Nejčastěji frekventovanou byla přípona -ová, nebo -ova. Zápisy byly obvykle prováděny bez diakritických znamének a obě přípony nelze proto odlišit. (Svoboda - Svobodová, Svobodova)
Další, méně častá, byla přípona –na (Hřivčena)
Zejména na Moravě se používala i přípona –ice (Ocelice)
Přetrvávalo pojmenování související s rodinou otce (Suchých)

Způsob zápisu i užití přípon se různilo podle místa a doby prováděných zápisů i podle zvyku zapisovatele. Pro pojmenování jedné a téže osoby mohlo být použito různých forem zápisu (Kača, Kača Ocelice, Kača, nebožtíka Oceli dcera, Kateřina Ocelových).[13]

V matričních zápisech psaných latinsky se zpravidla užívalo nepřechýleného označení příbuzenského vztahu. Kuriózně dnes působí matriční zápisy psané na konci 18. století německy, kdy ke jménu muže byla přidávána přípona –in (Svoboda – Anna Svobodin)

[Šmejkal]

Děkuji

[Zora]

Já bych se přikláněla spíš k tomu zjistit v této matrice, jak se pojmenovávaly ostatní zapsané ženy a zda se koncova -ka používala pouze ve vyhrazených případech, tedy např. (jak uvádíte) v případě vdovy, nebo třeba starší svobodné ženy apod.) V období po třicetileté válce se matriky vedly opravdu dle místních zvyklostí, typy zápisů v Čechách i na Moravě se různí. Pokud to byla místní zvyklost zapisovat ženy s koncovkou -ka, určitě by se měly vyskytovat i další příjmení tohoto typu. Pokud šlo třeba o označení ekonomicky samostatné osoby, také byste to měla zjistit. Pamatuji si na matriku, ve které se před jmény kmotrů? často objevovalo D a V, pravděpodobně se jednalo právě o označení samostatných osob, Dominus a Vidua, která v tomto případě neznamenala vdovu, ale samostatnou ženu ve smyslu ekonomickém, někde ve starších příspěvcích by se to mělo nalézt. Řiďte se především tím, co v dané době bylo pro danou oblast zvykem - tedy posuzujte zápisy v konkretní matrice.