První skupina zvláštních pojmenování se týká bratrů každého z rodičů a jejich manželek. V slovenštině se ‚otcův bratr‘ jmenuje strýc (popř. strýko) a jeho manželka stryná, zatímco ‚bratr matčin‘ je ujec a jeho manželce se říká ujčiná. Podřazené společenské postavení žen i v příbuzenském společenství se ukazuje v tom, že u nich se potřeba přesného terminologického rozlišování tolik nepociťovala. Pro ‚otcovu sestru‘ i ‚sestru matčinu‘ je jediný, společný název teta. Její manžel, tedy ‚muž sestry ze strany otcovy nebo matčiny‘, se slovensky jmenuje svák (popř. sváko).
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5952Stejně rozlišené názvy se zachovaly dodnes už jen na části západolašské nářeční oblasti, na východním Opavsku a Hlučínsku.[1] Ve spisovné češtině došlo v této slovní skupině postupem vývoje k terminologickému zjednodušení jen na dva základní názvy strýc a teta a zároveň k jejich významovému rozšíření. Ostatní výrazy vyšly z užívání a přežívají jako archaismy v starší literatuře. V průběhu doby ztratily i svou původní jednoznačnost a významově se pozměnily. Tak ujec nabyl významu ‚strýce ze strany matčiny‘, ujčiná (popř. ujčena) znamená ‚matčinu sestru‘ a strýna (stryna), popř. strýně (stryně) ‚sestru otcovu‘, svak pak označuje obecně ‚staršího příbuzného‘, popř. ‚švagra‘.
Zora